Odkud se na Zemi vzala voda? Vzácný prach z Rjúgu posiluje teorii o vesmírném původu

Otázka, odkud se na modré planetě vzalo tolik vody, fascinuje vědce po celá desetiletí. Jednou z hlavních teorií je, že voda byla na mladou Zemi dodána z vesmíru, konkrétně prostřednictvím asteroidů. Nyní, díky vzácnému vzorku asteroidového prachu, byla tato teorie výrazně posílena.

Zjištění mezinárodního týmu japonských a švýcarských vědců, publikované v časopise Nature, odhaluje, že asteroidy mohly uchovávat a na Zemi dodávat mnohem větší množství vody a po mnohem delší dobu, než se dříve předpokládalo.

Posel z hlubokého vesmíru: Rjúgu

Primárním zdrojem vody na Zemi mohly být asteroidy bohaté na uhlík, známé jako asteroidy typu C. Přesně takovým objektem je asteroid Rjúgu.

V prosinci 2020 se japonská vesmírná sonda Hajabusa-2 vrátila na Zemi a doručila vědcům celkem 5,4 gramu vzácného asteroidového prachu. Pro novou studii bylo analyzováno pouhých 38,4 miligramů tohoto materiálu.

Voda, která přežila miliardu let

Dříve vědci předpokládali, že kapalná voda mohla být v asteroidech typu C přítomna jen po velmi krátkou dobu, zhruba během prvního milionu let od jejich vzniku.

Izotopové analýzy vzorku z Rjúgu však přinesly překvapivý závěr: pohyb tekutin na asteroidu pokračoval ještě více než miliardu let po jeho vzniku. To znamená, že asteroidy tohoto typu mohly obsahovat dva až třikrát více vody, než se dříve myslelo.

Tento objev má zásadní důsledky:

• Větší množství: Množství vody, které mohly asteroidy na Zemi přinést, je pravděpodobně větší, než se dříve předpokládalo.
• Delší doba dodávky: Voda mohla být na Zemi dodávána v hojnějším množství i ve fázích, kdy se planeta již formovala.

Výsledky tak silně posilují teorii, že asteroidy byly primárním zdrojem vody na Zemi, čímž se vyjasňuje jedna z největších záhad naší planety.

Odkud voda nemohla přijít?

Přestože Rjúgu nabízí silné důkazy, teorie o původu vody je komplexní. Voda na mladé Zemi pravděpodobně nepřežila horkou fázi akrece a následnou srážku s tělesem velikosti Marsu, která vytvořila Měsíc. Proto se vědci museli zaměřit na to, co vodu dodalo později:

• Komety: Dlouho byly považovány za hlavního kandidáta. Nicméně izotopová analýza kometárního ledu ukázala, že poměr deuteria k vodíku (D/H) je u mnoha komet dvakrát vyšší, než je poměr v pozemských oceánech. To komety diskvalifikuje jako jediný primární zdroj.
• Asteroidy typu C: Právě u nich izotopový poměr D/H mnohem více odpovídá pozemské vodě. Výsledky z Rjúgu ukazují, že tyto uhlíkaté chondrity byly mnohem účinnějšími "vodními rezervoáry", než se myslelo, a jsou nejpravděpodobnějším a dominantním zdrojem.

Výzkum vzorku z Rjúgu tak definitivně posouvá váhy na stranu asteroidů a pomáhá nám lépe pochopit, jak se stalo, že Země je jedinou známou modrou planetou ve vesmíru.