Ochrana půdy v praxi: Legislativa i úředníci vycházejí vstříc stavební lobby

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: red

Přijatá podoba novely zákona o ochraně zemědělské půdy je vodou na mlýn všech budoucích záměrů na zastavování zemědělské půdy. To v praxi znamená, že se nadále bude snižovat plocha pozemků, které jsou schopné při deštích vsakovat vodu a naopak v dobách sucha tvořit rezervoár vláhy pro flóru a faunu, včetně člověka, píše v článku pro HlídacíPes.org agrární analytik Petr Havel.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Ačkoli se v souvislosti s klesající schopností naší krajiny zadržovat vodu hovoří (správně) především o potřebě změnit stávající způsob zemědělského hospodaření a rozčlenění krajiny na menší celky, jen zemědělci za všechno nemohou.

Kterak se poslanci nevyznamenali

Stále více se totiž na eskalaci rizik nadměrných dopadů sucha či povodní podílí mnohem širší skupina občanů, disponujících kompetencemi, které mají na skutečnou, nejen verbální ochranu zemědělské půdy (v dikci zákonů zemědělského půdního fondu – ZPF) zásadní vliv.

Například naši zákonodárci. Ti nedávno přijali novelu zákona o ochraně ZPF v podobě, která výrazně rozšiřuje možnosti pro zábory zemědělské půdy ve prospěch zejména stavební lobby a také ve prospěch komerční a individuální bytové a podnikatelské výstavby.

Principem je snížení poplatků za vyjímání pozemků z půdního fondu k nezemědělským účelům a argumentem pro je "veřejný zájem". Přijatá podoba je sice nakonec přísnější, než byly některé jiné novelizační návrhy snažící se v zásadě o to, aby byly poplatky za vyjímání půdy nižší než doposud prakticky pro všechny.

Stalo se tak nakonec zásluhou ministerstva životního prostředí, které uhájilo alespoň kompromisní verzi a ochránilo tak alespoň část kvalitní zemědělské půdy. Přesto je třeba konstatovat: Takto pojatá ochrana půdy ve skutečnosti efektivní ochranou není.

Miliardy vyhozené oknem

Přijatá podoba novely je samozřejmě vodou na mlýn všech budoucích záměrů na zastavování zemědělské půdy, což v praxi znamená, že se nadále bude v naší zemi snižovat plocha pozemků, které jsou schopné při deštích vsakovat vodu a naopak v dobách sucha tvořit rezervoár vláhy pro flóru a faunu, včetně člověka.

Je totiž vhodné vědět, že i ta nejhůře obdělávaná půda se sníženou schopností retence vody je pořád ještě mnohem více schopna vodu zadržet, než půda pokrytá neprostupnými povrchy, jako je asfalt nebo beton. Nepomáhají přitom ani částečně prostupné povrchy, jako je zámková nebo zatravňovací dlažba, což dokazují zkušenosti architektů.

Miliardové investice z prostředků státu i EU vydané nebo v budoucnosti plánované do prevence sucha a povodní tak jsou a budou permanentně znehodnocovány, přičemž hlavním výkonným aktérem jsou obecní a městská zastupitelstva a jejich pojetí a přístup k územnímu plánování a rozvoji příslušných lokalit.

Ty v zájmu sbírání pozitivních politických bodů, a často zřejmě i v zájmu sbírání potřebných (a jistě také i korupčních) peněz nejenže plánují na kvalitní zemědělské půdě nějakou výstavbu, ale nekonají ani v případě, kdy někdo něco postaví na pozemcích, které jsou stále součástí ZPF, a kdy tedy dochází k porušování zákonů vytvářením černých staveb.

Louka nebo parkoviště?

Čas od času se některé do očí bijící kauzy černých staveb pranýřují i v médiích. Problém je ale mnohem širší a plošný, takže o 99 procentech takových kroků se veřejnost vůbec nedozví, a to ani ta, již se to bezprostředně týká.

Jedním z mnoha tisíců příkladů je třeba černá stavba v Praze – Štěrboholích, konkrétně rozšíření ploch společnosti Auto ESA o parkoviště o výměře téměř 4 500 čtverečních metrů, což není zrovna zanedbatelná plocha. Uvedené pozemky jsou stále součástí ZPF a nebyly z něj vyjmuty, kauza se vleče již řadu let .. a parkoviště stojí.

Takové signály, vysílané ještě navíc z hlavního města, jsou samozřejmě inspirativní pro další aktivity obdobného typu, a to právě v areálech měst a obcí nebo na jejich okrajích, tedy v blízkosti lidských sídel, která jsou nejvíce ohrožena extrémními projevy počasí.

Těch bude podle všech dosud známých prognóz stále více přibývat, a nejde jen o prognózy – důkazy přináší každoročně sám život. Je přitom zřejmé, že stoprocentní prevence proti následkům prudkých dešťů nebo naopak delšímu období bez srážek neexistuje.

Je ale naprosto nezodpovědné prosazovat opatření a přijímat rozhodnutí, díky kterým budou stávající problémy ještě více eskalovat jen proto, že je to pro někoho momentálně výhodné – avšak na úkor celé společnosti.

Kvalitní půda = veřejný zájem

Samozřejmě to neznamená, že se na zemědělské půdě v budoucnosti již nikdy nic nepostaví.

Jde ale o to, na jaké půdě, v jaké lokalitě a za jakým účelem. Stejně tak jako existují tisíce příkladů neuvážených záborů zemědělské půdy, existují tisíce dalších příkladů, kdy jsou na půdě postavené objekty po čase opuštěny, vybydleny či druhdy "veřejně prospěšné" podnikání ukončeno či přesunuto jinam.

Nejen v uvedeném příkladu by přitom mělo být zřejmé, že dostatek kvalitní (ale i méně kvalitní) půdy je větším veřejným zájmem, než dočasné parkoviště nebo jiná aktivita, po niž časem zůstane pozemek pokrytý neprostupným povrchem.

Možná by proto bylo vhodné, aby si společnost, a hlavně ti, co ovlivňují nakládání s pozemky všeho druhu, nejprve ujasnili, co to vlastně ten veřejný zájem je.

Petr Havel pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autor je Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí

Tagy: Česko domácí nemovitosti česká ekonomika daň z nemovitosti domácí ekonomika půda a nemovitosti

Zdroje: Hlídací Pes