Nedávno jsem během debaty, jak si zajistit slušný život v penzi, zaslechl "moudro": "Stát je jistota, ten nezkrachuje". A nejmenovaný čtyřicátník-úředník to myslel vážně. Nejspíš neslyšel o řeckém "ekonomickém zázraku".

Realita je však taková, že český stát může budoucím penzistům poskytnout jedinou jistotu – jistotu almužny. Proto radím:

Nespoléhejte na stát

Stát provozuje průběžný penzijní systém, jinak první důchodový pilíř (také PAYG - Pay As You Go) založený na solidaritě generací. Ekonomicky aktivní jednotlivci (zaměstnanci a OSVČ) do něj povinně sypou peníze, které obratem dostávají důchodci. Ti, kdo dnes do systému připívají, přitom mají malou šanci, že z něj jednou odčerpají stejnou částku, kterou do ní vložili.

A teď další špatné zprávy: Češky rodí málo dětí, populace stárne a státní důchodový účet je ve schodku, který na sklonku loňského roku statistici z ministerstva financi vyčíslili na 43,3 miliardy korun. (Pozor – Řecko stáhl do platební neschopnosti právě nereformovaný penzijní systém, založený na průběžném financování. Jeho deficit přispěl k fatálnímu propadu řeckého rozpočtu).

Pokud by se nezvyšovaly odvody do průběžného systému a pokud by se vyplnily projekce stárnutí obyvatel, pak by český stát kolem roku 2050 na sociálním pojištění vybral méně než 60 procent toho, co ze své pokladny vyplatí na starobní důchody.

Nyní průměrná penze dosahuje třiačtyřiceti procent průměrné mzdy. Tento poměr klesá a klesat bude i v příštích letech a desetiletích, protože se snižuje podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkové populaci. Pokud stát nezvýší platby do systému (nesebere je z příjmů ekonomicky aktivních), státní důchody založené na průběžném systému vůči platům propadnou. A kdo ví, zda nakonec neskončí.

Průběžný systém nefunguje odjakživa a nejspíš nebude navěky. Až podíl seniorů ve společnosti překročí určitou mez a zátěž systému se pro aktivní generace stane neúnosnou (bude je ožebračovat), politická reprezentace může průběžně financované penze zrušit. Pak by je patrně nahradil systém fondový (FF - Fully Funded), založený na investicích penzijních fondů.

Generace důchodců, za které byl kdysi průběžný systém zaváděn, na něm vydělala. Hodovala zdarma – získala penzi, přitom neodváděla pojistné. Poslední generace však tenhle hodokvas zaplatí – odvede pojistné a nedostane za to ani kůrku z chleba. A můžete jen doufat, že k ní nebudete patřit právě vy. (Poslední PAYG generací bude ta, za které vláda průběžný systém nahradí systémem fondovým.)

Každopádně nesázejte na to, že vám státní penze na stará kolena zajistí slušné živobytí. Postarejte se o ně sami.

Tady je pět námětů, ze kterých si můžete namixovat důstojné stáří:

1. Podojte stát

Nynější vláda zrušila druhý důchodový pilíř (důchodové spoření). V něm si každý mohl odklonit část peněz, které by jinak posílal do průběžného systému (stávajícím důchodcům) na svůj důchodový účet. Kabinet ponechal jen třetí důchodový pilíř (doplňkové penzijní spoření, dřívější penzijní připojištění). V něm můžete získat jak státní příspěvek, tak daňové úlevy.

(Nedejte se mýlit názvem doplňkové penzijní spoření – třetí pilíř je ve skutečnosti investicí ve fondech, které obchodují s cennými papíry.)

Od roku 2017 bude třetí pilíř o krapet výhodnější – rozšíří se v něm pásmo pro daňový odpočet – jak pro ty, kteří si spoří, tak pro zaměstnavatele, kteří zaměstnancům na spoření přispívají.

Nepřehlédněte, že kromě doplňkového penzijního spoření můžete získat státní podporu (dotaci) také ve stavebním spoření. A paradoxně nemusíte ani stavět, stačí jen spořit, a to šest let.

Takže, podojte stát a vezměte si od něj dotace.

2. Bydlete ve svém

Bydlet ve vlastním je možnost, jak snížit životní náklady v penzi. Důchodce, který bydlí ve svém bytě (domě), nedává vydělat nájemci. Jistě, údržba a opravy vlastního bytu nebo domu něco stojí a k tomu musíte platit daň z nemovitosti. Jenže nemusíte se strachovat, kdy vám domácí oznámí, že od příštího měsíce zvyšuje činži.

Co má dělat ten, kdo spoléhá na státní penzi, nemá úspory nebo soukromou rentu a bydlí v nájemním bytu? Sednout si v parku na lavičku, rozhlédnout se kolem a mezi důchodci, kteří krmí sýkorky, si vytipovat ty, se kterými by se mohl sestěhovat dohromady a sdílet nájemné.

A ještě jeden tip: Pokud to zvládnete, můžete si pořídit nemovitost na pronájem, a tak získat pravidelnou rentu.

3. Investujte

Na pevně úročených vkladech v bankách (spořicí či termínované účty) své peníze nezhodnotíte, sotva je ochráníte před inflací. Pokud chcete, aby peníze pracovaly pro vás a vydělávaly vám, investujte. A nejen ve třetím důchodovém pilíři.

Zdůrazňuji, že slovem "investujte" nemyslím "spekulujte". Pokud nemáte znalosti a instinkty Warrena Buffetta nebo George Sorose, nesázejte na konkrétní start-upy, měny, odvětví nebo komodity. Buďte opatrní, nedávejte všechna vejce do jednoho košíku.

Investujte bezpečněji v podílových fondech, spravovaných profesionály, dejte přednost dostatečně diverzifikovanému portfoliu, investici rozložené do cenných papírů různých druhů, odvětví nebo regionů. A investujte raději pravidelně, než jednorázově. Pravidelnou měsíční nebo čtvrtletní investicí, byť bude malá, omezíte riziko ztrát nesprávným načasováním nákupu investice.

Mějte přitom na paměti, že investovat se má aspoň na pět, lépe však na deset a nejlépe na desítky let. Investice do (akciových) fondů se zpravidla zhodnotí až za delší dobu.

Připravte se na to, že hodnoty akcií ve vašem portfoliu budou skákat nahoru a propadat se. Vy však panice nepropadejte. Akcie se chovají podobně jako pes při venčení. Páníček jde pomalu dopředu, zatímco pes nevyzpytatelně pobíhá dopředu a dozadu

Pokud chcete investici vybrat až na penzi, můžete využít specializovaných podílových fondů, kterým se říká fondy životního cyklu. Tyto fondy mají autopilota, který s vámi doletí na cílové penzijní letiště. Autopilot z vašeho portfolia před koncem investičního období postupně vyřadí rizikové akcie, jejichž případný propad by vymazal podstatnou část vašich zisků.

A nepřehlédněte ještě jedno plus otevřených podílových fondů: Výnos z nich je osvobozen od daní (pokud podílové listy držíte déle než tři roky). 

4. Pojistěte se

Pamatujte, že v penzi se můžete ocitnout proti své vůli mnohem dříve, než dosáhnete věku pro odchod do starobního důchodu. Tak, že vážně onemocníte nebo utrpíte úraz. Jako invalidní důchodce se můžete nejen vy, ale i vaše rodina ocitnout v prekérní situaci.

Uzavřete proto životní pojištění. Dvojnásob v případě, kdy jsou na vašem příjmu závislí jiní lidé – manžel/ka, děti… A pojištění neodkládejte, sjednejte ho, dokud jste mladý/á a zdravý/á. Budete platit nižší pojistné. Až zestárnete, nebudete pro pojišťovnu tak lukrativní, proto vám předepíše vyšší pojistné. A pokud se na vás začnou lepit nemoci, pozdě bycha honit – pojišťovny vás odmítnou jako příliš rizikového klienta.

Nezapomeňte, že v penzi se vám může hodit kapitálová hodnota pojištění (peníze, které dostanete na konci pojištění), a na to, že část pojistného můžete odečítat od daní (od příštího roku budou odpočty rozšířeny).

5. Pořiďte si kupu dětí

Zajištění na stáří nemusíte hledat jen u finančních institucí a ve vlastním majetku, ale také v dětech. Vždyť ještě před sto lety byly děti nejčastějším nástrojem k pojištění důstojného stáří rodičů.

Jistě, časy a společenské poměry se změnily. Pokud si však pořídíte víc dětí, slušně je vychováte a zajistíte jim dobré školy, můžete počítat s tím, že některé z nich se "vydaří" a postará se o vás, až zestárnete.

Dá to fušku, ale na stáří se vám taková investice vyplatí.

Autor je finanční poradce, pracuje v Partners a.s.