Dvakrát během jediné noci zapálil vlastní dům. Důvod vás překvapí...
5. 5. 2025 – 15:34 | Zpravodajství | Alex Vávra
Dvakrát během jediné noci volal tísňovou linku kvůli požáru svého domu. Tvrdil, že za vše může vadný elektroměr. Skutečný důvod ale šokoval i zkušené vyšetřovatele.
V severoanglickém městě Ashington se odehrál případ, který by mohl sloužit jako scénář k černé komedii – kdyby ovšem nešlo o skutečný čin ohrožující životy i majetek. Šestadvacetiletý James Brown, jinak bezúhonný muž z Northumberlandu, během jediné noci dvakrát úmyslně zapálil svůj vlastní dům. Důvod? Chtěl zblízka pozorovat hasiče při zásahu. Podle soudních záznamů Brown dlouhodobě trpěl obsesí, která se neupínala k samotnému ohni, ale přímo k hasičům. Fascinoval ho jejich zásah, výstroj, akce. V ideálním světě by se prý sám stal hasičem – ale životní okolnosti mu to neumožnily. A tak se spokojil alespoň s tím, že hasiče neustále kontaktoval.
Jen za poslední rok volal na tísňovou linku neuvěřitelných 80krát. S každým dalším hovorem ale touha po jejich přítomnosti sílila – až přerostla v nebezpečné jednání. Vše vyvrcholilo jedné noci, kdy Brown poprvé nahlásil požár. Tvrdil, že z elektroměru v jeho domě létají jiskry a že mu v šatní skříni začalo hořet ložní prádlo. Hasiči vyrazili na místo, oheň uhasili a pro jistotu odpojili elektřinu v celém domě. Jenže necelé dvě hodiny nato přišel další alarm. Znovu šlo o hořící ložní prádlo – a znovu Brown obvinil vadný elektroměr. Tentokrát ale tahle verze nedávala smysl: elektřina byla přece odpojena. Podezření na úmyslné založení požáru se potvrdilo krátce nato, když hasiči zjistili, že Brown si celý zásah nadšeně natáčel na mobilní telefon.
„Byl z jejich přítomnosti téměř euforický,“ uvedl jeden ze zasahujících hasičů u soudu. „Neskrýval nadšení. Nešlo o oběť požáru, ale o diváka show, kterou si sám režíroval.“
Vyšetřování ukázalo, že Brown jednal vědomě a bez ohledu na možné ohrožení života. U soudu se přiznal ke dvěma případům žhářství a byl obviněn z jednání, které mohlo vážně ohrozit obyvatele domu i zasahující složky. Soudce Robert Adams v rozsudku uvedl:
„Vaše jednání je projevem dlouhodobé posedlosti. Zajímá vás kontakt s hasičskou službou, nikoli samotný požár. Tímto způsobem však plýtváte prostředky, které by mohly zachraňovat životy jinde. Doufám, že jste si z toho vzal ponaučení.“
Brown dostal osmiměsíční trest s podmíněným odkladem na dva roky a k tomu 150 hodin veřejně prospěšných prací. Jeho právník u soudu tvrdil, že klient je hluboce lítostivý a že po zatčení aktivně vyhledal odbornou pomoc. Od té doby už hasičskou linku nekontaktoval. Případ Jamese Browna vyvolal v Británii vlnu diskusí o hranicích psychických obsesí a o tom, jak snadno může fascinace sklouznout do trestné činnosti.
„Z psychologického hlediska jde o extrémní případ tzv. hero worshipu – nekritického obdivu k záchranářům, který se v některých případech může rozvinout do poruchy chování,“ uvedla klinická psycholožka Ellen Grahamová pro místní tisk. „Ve chvíli, kdy začne dotyčný ohrožovat sebe nebo jiné, je nutný zásah.“ Ačkoliv Brown nikoho fyzicky nezranil, jeho činy mohly mít tragické následky. Požár se mohl rozšířit. Hasiči mohli být mezitím potřeba jinde. A veřejné zdroje, které byly zneužity pro jeho osobní potěšení, mohly zachraňovat životy. Případ z Ashingtonu tak zůstává varováním: i zdánlivě neškodná fascinace se může zvrtnout – a změnit se ve skutečnou hru s ohněm.
