Profesor na Loyolské univerzitě v New Orleans Christopher Schaberg věnoval filozofické otázce smyslu dění na letištích už několik knih, mimo jiné kritiky oceňovanou The End of Airports (Konec letišť). Aby dění na letišti lépe pochopil, strávil na něm i rok jako zaměstnanec.

Slova o tom, že letiště se stávají snadným terčem teroristů teprve "nyní", je podle něj scestná. Bez ohledu na to, že se za posledních deset let stala terčem deseti velkých útoků.

"Letiště byla už od svého vzniku 'svědky' výjevů násilí," píše na internetovém serveru The Atlantic. Samozřejmě, nešlo vždy o terorismus. Někdy to byl nevydařený seskok parašutisty, jindy letecké neštěstí nebo jiná katastrofa. Občas to mělo do činění s vojenskou okupací jinak civilních prostorů.

"V průběhu celého 20. století a i nyní sloužila letiště jako jeviště pro ukázku síly," tvrdí Schaberg.

Podle něj existují čtyři teorie, proč jsou letiště tak oblíbenými cíli pro násilné útoky.

Čtyři možná vysvětlení, proč volba útočníků padá na letiště

První vychází z představy, že letiště jsou místem pokroku, kosmopolitismu a svobody. Útok na ně je tak symbolicky útokem na tyto hodnoty. Teorie ale naráží na to, že letecká doprava není už dávno vnímaná jako něco úchvatného, co si zaslouží velebit, respektive ničit. "Možná během takzvaného 'zlatého věku létání' pro nás měla letiště takový symbol, dnes ale rozhodně ne," píše.

Druhým vysvětlením může být, že letiště jsou místa s velkým výskytem lidí a chaosu, zaútočit na ně a zabít co nejvíc lidí je k tak vlastně snadné. I to Schaberg jako hlavní vysvětlení vyvrací. "V současné společnosti existuje spousta jiných míst, která spojují masy a moderní rituály. Jsou to stadiony, velké kostely, obchodní centra, zábavní centra, tedy takzvané 'měkké cíle'. A přesto nejsou tato místa běžně cílem útoků," uvádí.

Třetí teorie pokulhává už na první pohled: tedy že teroristé mají letiště rádi, protože jsou přístupovými body k obřím zbraním (tedy letadlům). Jenže až na pár výjimek nešlo teroristům při útoku na letištích o to, aby se dostali k letadlům.

A nakonec čtvrtá teorie, která leží na tom, že lidé celkově vnímají letiště jako místo dramatu. Ať už to jsou "drobné" starosti jednotlivců jako zpoždění nebo zrušení letu, tak je mají spojená i s pády, bombami, extrémním počasím, únosy, panickými záchvaty vzteku během letu a dokonce i s dětskými hrami na letecké bitvy.

To vše se v lidech spojuje v nepříjemný pocit strachu "co kdyby". "Lidé na letištích rovnou s úzkostí očekávají problémy a tak je tam najdou bez ohledu na politické, psychické nebo násilné události," vysvětluje Schaberg s tím, že tato teorie je podle něj nejpravděpodobnější.

"Letiště v sobě spojují pocit svobody a zároveň nám přinášejí nepohodlí, což z nich dělá ideální místa pro násilný útok," domnívá se Schaberg.

Pomoci tak podle něj může jen radikální změna pojetí letecké dopravy, a to nejen tím, že se přidají další bezpečnostní opatření na letištích. Protože pokud někdo bude chtít zaútočit, nezastaví bezpečnostní rám ani prohlídka auta u vjezdu.