(Text původně vyšel 15. listopadu 2015. Vydáváme ho znovu v souvislosti s úterními atentáty v Bruselu)

Praotec Islámského státu, Abú Musab az-Zarkáví, bojoval v Afghánistánu proti sovětům na straně Talibanu. Za odpor monarchii byl ve svém domovském Jordánsku v 90. letech uvězněn. V roce 1999 se postavil do čela skupiny Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád (Jediný Bůh a džihád), která chtěla svrhnout jordánský režim.

Svět se o něm dozvěděl díky Colinu Powellovi, který v roce 2003 tehdy jako americký ministr zahraničí na zasedání Rady bezpečnosti OSN prohlásil Zarkávího spojkou mezi Saddámem Husajnem a Usámou bin Ládinem. Powel se tehdy snažil dokázat napojení Iráku s Al-Káidou a zbraně hromadného ničení v rukou Bagdádu. 

Po invazi západní koalice a svržení Saddáma Husajna nahradili vládnoucí sunnity v čele Iráku šíité, což odstartovalo táhlou partyzánskou náboženskou válku.

Zarkáví v následujícím roce přísahal věrnost bin Ládinovi a jeho Džamáa at-Tavhíd se proměnil v 'Al-Káidu v Iráku'. Zarkávímu to tehdy vyneslo titul jednoho z nejobávanějších teroristů na světě.

V roce 2006 se mu podařilo spojit řadu radikálních sunnitských organizací a vytvořit 'Islámský stát v Iráku', jehož hlavním úkolem bylo dostat z iráckého území Američany a jejich tuzemské chráněnce a vybudovat tam sunnitský stát.

Temná legenda Bagdádí

Zarkáví byl zabit v roce 2006 při náletu a do čela organizace se postavil Egypťan Abú Ajjúb Masrí, který zemřel v roce 2010. V říjnu se objevila informace o likvidaci jeho nástupce Abú Bakra al-Bagdádího, obdobné zprávy se ale v minulosti nepotvrdily.

Právě Bagdádí přitom proměnil Islámský stát v Iráku v Islámský stát (IS). Přestože ho Američané kdysi věznili v iráckém vojenském táboře Bucca, moc se toho o něm neví. Vystudoval islámská studia na univerzitě v Bagdádě, získal tam doktorský titul. Specializoval se na právo šaría.

Po americké invazi v Iráku se dal na stranu povstalců a pobyt v americkém vězení ho jen utvrdil v radikálních názorech.

Odchod Američanů z Iráku a občanská válka v sousední Sýrii mu poskytla volné pole působnosti. Během arabského jara v roce 2013 se Islámský stát v Iráku přejmenoval na Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) a za cíl si stanovil vytvoření islámského emirátu na území Iráku, Sýrie a Libanonu (historická Levanta dnes zahrnuje Sýrii, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinskou autonomii).

Válka všech proti všem

Islamisté se pustili do boje se syrským režimem Bašára Asada a obsadili východní provincie v Sýri. Loni se jim podařilo dobýt značnou část Iráku. Velitelství Islámského státu obohatili o své zkušenosti bývalí důstojníci Sadáma Hussajna, kteří se nedokázali prosadit mezi novou iráckou elitou a prahli po pomstě Američanům.

Irácká armáda, kterou se pokoušeli Američané vycvičit, se pod náporem islamistů takřka rozpadla. Vytvořit ekonomické centrum v Mosulu se Islámskému státu podařilo prakticky bez boje. Iráčtí vojáci prchli z města a po cestě zanechali i zbraně a armádní techniku, která padla do rukou ozbrojenců. 

Loni ISIL zkrátil svůj název na IS a dobyté území prohlásil za chalifát. Někdy v průběhu dobyvačných výpadů se také distancoval od Al-Káidy, která se zřekla podpory Islámskému státu. Bagdádí totiž odmítl spojenectví se syrskou Al-Nusrou, která je poslušná Al-Káidě, což vyústilo v  ozbrojený střet mezi IS a bojovníky Al-Nusrá.

Tím se z občanské války v Sýrii definitivně stala válka všech proti všem.

Dobytá území

Kolik ozbrojených hlav v současné době čítá Islámský stát, se neví. Loni počet bojovníků IS odhadovala americká CIA na 20 až 30 tisíc v Iráku i Sýrii. Jenže s vítězným tažením IS se do organizace začali hrnout další islamisté a dnes jsou v řadách IS nejspíš násobky loňských čísel.  

Islámskému státu se daří udržovat kontrolu zhruba nad polovinou východosyrského území a necelou polovinou západního Iráku. Své pozice rovněž začíná upevňovat i v Libyi.  

Asadově armádě, iráckým vojákům a Kurdům se zatím nedaří zasadit islamistům nějakou citelnější ránu a to dokonce ani s podporou ruského a západního letectva. Bojůvky Islámského státu se rychle pohybují, dokážou fungovat relativně autonomně a zásoby přechovávají v podzemních skladech.

Stále častěji se na Západě ozývá volání po pozemní operaci. Američané se přesto zatím rozhodli investovat spíš do výcviku irácké armády a Kurdů. Otázkou je, zda se západní koalice nerozhodne pro pozemní ofenzívu po pařížském masakru... 

K Islámskému státu se mezitím začínají hlásit radikální skupiny z mnoha dalších zemí včetně organizace Boko Haram, která operuje na území Nigérie, Čadu, Kamerunu a Nigeru.

Islámskému státu se navíc daří verbovat cizince. Za IS jich v současné době bojuje kolem 20 tisíc, především Tunisanů, Saúdů, Jordánců, Rusů (resp. Čečenců a dalších severokavkazských národností) ale i Evropanů. 

Za úspěšný nábor cizinců vděčí IS podle analytiků své úspěšné propagandě. Propagandistické video Řinčení mečů, tedy přesněji řečeno úroveň jeho vizuálního zpracovaní přirovnala americká stanice CNN dokonce k profesionální kinematografii a snímkům Smrt čeká všude a 30 minut po půlnoci.

Nejbohatší teroristé

Islámský stát je vyzbrojený především sovětskými zbraněmi z vojenských skladů na dobytých územích. Používají také sovětské tanky T-72 a americké obrněné vozy, které znárodnili na dobytých územích. V Sýrii se jim dokonce podařilo připravit Asadovu armádu i letouny Mig-29.

Popsat přesněji život v Islámském státě není v současné době možné. Přežít návštěvu území, které ovládá IS, se podařilo jen několika málo novinářům, takže většina informací pochází především od uprchlíků či osvobozených zajatců.

IS se postupem času proměnil ve vojenský náboženský pseudostát s absolutistickou vládou chalífy jakožto vojenského a náboženského vůdce. Vláda IS je represivní, založená na právu šaría, jehož dodržování kontroluje náboženská policie. Lidé, kterým se z území ovládaného IS podařilo prchnout, popisují mučení a masové popravy. Nejhůře jsou na tom bývalí státní zaměstnanci, šíité, alávité, jezídi a pravoslavní.  

Islámský stát zřejmě příliš neinvestuje do infrastruktury a revitalizace dobytých území, což by mohlo být dobrým znamením pro Západ. Znamenalo by totiž, že IS se jako stát nedokáže dlouhodobě udržet. Z jeho území navíc prchají obyvatelé v davech. 

Na druhou stranu to ale rozhodně nevypadá, že by se Islámský stát rozpadl bez cizí pomoci. Za loajalitu na dobytých územích v Iráku vděčí mimo jiné také rozbrojům mezi sunnitskou většinou a šíitskými elitami. V Sýrii zase bojům některých sunnitů s Asadovým režimem.  

Při síle udržují IS i nemalé peníze. Podle izraelské mutace časopisu Forbes je Islámský stát v současné době vůbec nejbohatší teroristickou organizací na světě s odhadovaným ročním obratem ve výši dvou miliard dolarů. Podle analytiků RAND Corporation loni jen z iráckého území přiteklo do pokladnice IS kolem 1,2 miliardy dolarů.

Islámský stát vydělává na obchodu s otroky, surovinách a především výběrem daní. Sponzorují ho zřejmě také jeho příznivci ze zemí Perského zálivu, především tedy z wahhábitské saudskoarabské monarchie, která usiluje o oslabení íránského vlivu.

Ropu, kterou těženou na získaných územích v Iráku a Sýrii, IS neoficiálně prodává v Jordánsku či Turecku. Surovinu od islamistů kupoval přes prostředníky dokonce syrský režim. Dumpingové ceny Islámského státu se loni pohybovaly kolem 20 až 35 dolarů za barel, což bylo dvakrát méně než ceny na mezinárodním trhu. Ropnému obchodu Islámského státu nedokázaly zasadit větší ránu ani koaliční nálety.