V čem jsou si podobni prezident Zeman a papež František?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: František Kalenda

Miloš Zeman navštívil Vatikán. Sešel se tam s mužem, se kterým by měl mít podle jeho vlastních slov mnoho společného. Podobá se v něčem skutečně stávající nájemce Pražského hradu s papežem Františkem? Pojďme se na to podívat podrobněji.   

Český prezident Miloš Zeman po boku hlavy katolické církve papeže Františka

Český prezident Miloš Zeman po boku hlavy katolické církve papeže Františka, zdroj: Profimedia.cz

Zeman se před cestou do Vatikánu otevřeně srovnal s papežem, když prohlásil k jeho krokům: „Mnohé z nich mě osobně těší, neboť se shodují s mými životními postoji a názory.” Zajímavé je, že oba jsou v úřadu takřka na den stejně dlouho. Oba také slibovali, že budou výrazně jiní než jejich předchůdci a změní definici své dosud jen ceremoniální funkce. Tím ale shody mezi nimi končí. 

Nejprve k papeži. Přestože se samozřejmě nedopustil takového faux pas, aby svého předchůdce kritizoval, František se vymezoval všemi kroky jasně proti jeho stylu vykonávání papežského úřadu. Místo rudých střevíců a papachy zvolil střídmý styl oblékání i života. Mluví civilně a na církevní poměry srozumitelně, nebojí se stýkat se s těmi nejnižšími vrstvami společnosti. Například s vězni, kterým na velikonoční Zelený čtvrtek umýval nohy, nebo bezdomovci, s nimiž se setkal přímo v Sixtinské kapli.

Efektivně zbavuje úřad symbolů moci a pokouší se ho zlidštit, zcivilnit. Otevírá důležitá a často riskantní témata, jako je především chudoba – jde ostatně o první hlavu katolické církve z Latinské Ameriky – osud uprchlíků, pronásledování křesťanů ve světě anebo arménská genocida, kterou se nebál označit tímto pro Turecko sprostým slovem. Opět na církevní poměry nebývale otevřeně se staví k homosexuálům uvnitř církve a odsuzuje jejich pranýřování a marginalizaci. Slíbil zjednodušit rozvod a vyzval k novému přístupu vůči znovu sezdaným párům. A tak by se dalo pokračovat dlouho.

Františkův a Zemanův efekt

Papež se snaží vytvořit v tradičně zkostnatělé, zahnívající katolické církve tzv. Františkův efekt, pocit větší svobody a otevřenosti nejen vůči světu, ale především vůči vlastním problémům uvnitř církve. Právě tento efekt umožnil "coming out" řady dosud mlčících nebo umlčovaných uvnitř církve a navázání dialogu, jako se to například stalo s jeptiškami sdruženými v organizaci Leadership Conference of Women Religious (LCWR), do papežova nástupu obviňovanými z "radikálního feminismu".

A pak je tu prezident Miloš Zeman. Podle sebeprezentace muž lidu, který měl sestoupit ze vzdáleného a často od reality odtrženého Pražského hradu. Také on se od počátku vymezoval proti elitám, stejně jako se vymezuje proti velkoměstu v kontrastu s venkovem i proti intelektuálské "pražské kavárně". Přestože se před svým návratem do politiky živil především jako profesionální provokatér z Vysočiny, sliboval po svém zvolení sjednocovat různé proudy uvnitř společnosti včetně těch, jež ho nevolily.

Výsledek? Provokace se stupňovaly. Co se týče tématu chudoby a sociálního vyčlenění, které by měl mít s Františkem společné, obvykle se k němu nevyjadřuje a pokud ano, pak třeba kontroverzními výroky o neefektivitě vzdělávání zdravotně postižených spolu se zdravými dětmi. Směrem k "lidu" se snižuje ve formě výletů do krajů, ovšem jejich výsledkem jsou obvykle jen urážky některé ze skupin obyvatel, které on sám nazývá takzvanými "bonmoty". V rámci popíjení s vinaři, symbolem to chudých a slabých, například popřál smrt vegetariánům.

Žabomyší témata

Fascinující jsou i prezidentem otvíraná témata. Zatímco se František jako státník – a jako symbol, kterým má být i prezident republiky – vyjadřuje k důležitým světovým událostem, Miloš Zeman se pustil do novináře Ferdinanda Peroutky, kterému přiřkl smyšlený článek a na základě něj ho obvinil z "fascinace nacismem". Aféru navíc protahuje už několik měsíců pod záminkou jakéhosi vyrovnávání se s minulostí, díky čemuž dospěla až k podání žaloby Peroutkovy vnučky na stát.

Novináři jsou vůbec velké prezidentovo téma a je proti nim zřejmě potřeba tvrdě bojovat, stejně jako proti neposlušným akademikům (viz Putna), kteří by snad mohli působit nedůstojně. Ke skutečně důležitým věcem se Zeman přibližuje jen v otázce Islámského státu, jenže také v jeho případě se rozumné návrhy ztrácejí mezi kontroverzními výroky třeba na adresu islámu a muslimů.

Dalo by se říct, že stejně jako existuje Františkův efekt dovnitř církve i navenek, existuje také Zemanův efekt dovnitř české společnosti a do zahraničí. Funguje především destruktivně, na základě nikdy nekončícího proudu provokací, a nadále rozdělují už tak polarizovanou Českou republiku. Místo atmosféry otevřenosti, jež zavládla v katolické církvi s Františkem, vládne atmosféra navršených barikád, ze kterých se vzájemně ostřelují na smrt se nenávidějící nepřátelé.

Pokud prezident republiky skutečně sympatizuje s kroky papeže Františka, měl by se jimi více inspirovat a přestat pojímat svůj podobně založený úřad jako místo vhodné k prvoplánově vtipným urážkám celých vrstev společnosti a k vytváření dalších a dalších konfliktů. Můžeme doufat, že k takové inspiraci návštěva Vatikánu a hodinová rozmluva s papežem přispěla.

Tagy: Vatikán katolická církev český prezident česká politika celebrity a slavní

Zdroje: Vlastní