Není pochyb o tom, že řecká vládní formace SYRIZA vytvořila atmosféru nenaplněných očekávání a zásadním způsobem přispěla k vytváření iluze u různých sociálních skupin, které teď vidí, že se jejich naděje bolestně rozplývají.

Problém ale není v tom, že vláda sklízí, co svými falešnými sliby zasela, ale v důsledcích, které přinášejí opakující se stávky v klíčových hospodářských odvětvích. Píše to řecký list To Vima, který má blízko k opozičním centristickým socialistům.

Stávka dělníků z lodních doků, která trvá už déle než 20 dní, a pětidenní stávka, kterou vyhlásili pracovníci v civilním letectví, zasazují tvrdou ránu těžké váze řecké ekonomiky, kterou je cestovní ruch.

S polomrtvým hospodářstvím čeká polovina země v současnosti na to, zda se jí podaří v této složité situaci odpoutat se ode dna. Tento druh stávek, který vychází z požadavků minulosti a které neberou v úvahu stav ekonomiky a dalších pracujících, směřuje do slepé uličky a také ztrácí jakoukoliv společenskou legitimitu.

Je absurdní, že až byl téměř dokončen prodej regionálních letišť, jejich zaměstnanci to najednou odsuzují jako výprodej a požadují, aby se letiště vrátila státu. V době, kdy si stát ani nemůže dovolit jejich základní údržbu, usilují odbory o návrat do každodenního marasmu.

To, jak stát umí nakládat se svým bohatstvím, předvedl ve středu prodejem dvou letadel bývalých aerolinií Olympic. Ze 40 milionů eur (jedné miliardy Kč), za které je prodával před čtyřmi lety, nakonec dospěl k odprodeji - i kvůli jejich zastarávání - za pouhé čtyři miliony (přes 100 milionů Kč). A to vynakládal milion eur ročně na jejich údržbu. Pokud je toto budoucnost, kterou odboráři chtějí pro regionální letiště, pak nám pomáhej Bůh, píše list.

Zaměstnanci mají pochopitelné starosti a obavy o svou budoucnost. Ale když se hroutí všechno okolo i v soukromém sektoru, kde nastala doslova jatka, je zcela nesmyslné, aby se relativně bezpečný veřejný sektor domáhal vyčpělých nároků a devastoval kolem sebe vše, co v zemi ještě jakžtakž funguje.