Dnes je sobota 31. července 2021., Svátek má Ignác
Počasí dnes 26°C Oblačno

Politický průvodce řeckým Kocourkovem

Politický průvodce řeckým Kocourkovem
Tsipras s ministrem financí Tsakalotosem | zdroj: Profimedia

Řecko je běžnou parlamentní demokracií. Ale jen na první pohled. Politika v této zemi je plná absurdit a překvapivých rozhodnutí, připomíná chaos na radnici v Kocourkově. Chcete jí porozumět?

Řecko má od středy novou vládu, přesněji řečeno upgrade staré vlády levicové SYRIZY a nacionalistických Nezávislých Řeků. Jejím premiérem je opět Alexis Tsipras.

Tsipras často upozorňuje, že Řekové jsou hrdí na svou minulost. Stěží však mohou být hrdi na svou přítomnost. Zatímco antické Řecko bylo kolébkou evropské demokracie a vzdělanosti, nejvyspělejší a nejbohatší částí starého kontinentu, současné Řecko má k takovému obrazu stejně daleko jako nynější Bagdád k Pohádkám tisíce a jedné noci.

Řecko je v Evropské unii, patří ke státům, kde se platí eurem. Přesto se Řekové na společném unijním trhu neprosazují, obchodují spíš s Orientem.

V Evropě se na ně často pohlíží jako na outsidery. Mimo jiné proto, že Řecko je nejzadluženější evropskou zemí. Jeho státní dluh přesáhl 300 miliard eur (v korunách více než 8100 miliard, tedy 8,1 bilionu). To je téměř dvojnásobek ročního ekonomického výkonu země!

Jenže nejen ekonomika, ale také politika Řeků je těžko srozumitelná. Pokud v ní hledáte logiku (řecky "logos"), nebo vysvětlení některých absurdit, mohou vám pomoci odpovědi na následující otázky:

Jak je možné, že tolik Řeků nevolí, když jsou volby povinné?

V nynějších volbách do řeckého parlamentu hlasovalo 56 procent voličů. Vcelku obvyklá účast, řeknete si. Jenže v Řecku jsou volby povinné.

Voliči, kteří nehlasují, mohou být podle zákona předvoláni, aby absenci vysvětlili. A pokud by pro ni neměli pádný důvod, mohli by být potrestáni pokutou nebo dokonce vězením.

Volební docházku nicméně žádný úřad nevymáhá. Proto je zhruba stejná jako v zemích, kde je hlasování dobrovolné.

Někteří řečtí ekonomové tvrdí, že s volbami je to v jejich zemi jako s daněmi. Volí a daně platí jen ten, kdo chce nebo se bojí.

(A ještě vsuvka: Připomínám, že Miloš Zeman loni po volbách do Evropského parlamentu navrhl, aby v Česku byly volby povinné, podobně jako v Belgii nebo Řecku.)

 Proč Řekové hlasovali pro "lúzra" Tsiprase?

Alexis Tsipras byl pro Řecko pohromou. Ve funkci premiéra si počínal jako brouk Pytlík. Dělal jeden přehmat za druhým, ve vyjednávání s věřiteli prohrál, co se prohrát dalo – prostě "lúzr".

Jeho první vláda připravila helénský stát o desítky miliard eur. Během několika týdnů ho uvrhla zpátky do recese. Důsledkem Tsiprasovy politiky byla platební neschopnost, chaos a kapitálové kontroly. To vše ochromilo finanční sektor a srazilo k zemi řeckou ekonomiku, která před Tsiprasovým nástupem začala vykazovat první známky růstu.

Tsipras také voliče dotáhl k referendu a vyzval je, aby hlasovali proti tvrdým podmínkám věřitelů. Řekové ho poslechli. Jejich premiér však záhy poté kapituloval a podepsal v Bruselu to, co lid v referendu zavrhl.

O slibech nemluvě. Tsipras je nesplnil, s výjimkou jediného – udržet Řecko v eurolandu. Řekové se nedočkali konce "austerity" (úsporné politiky) a světlých zítřků. Neuviděli ani světlo na konci tunelu. Zato jim věřitelé předepsali vyšší daně.

S takovou bilancí by Tsiprase patrně nezvolili ani starostou v Neumětelích (vesnice na Berounsku). Ovšem v Řecku z něj už podruhé udělali premiéra. Jak je to možné?

Vysvětlení podali voliči SYRIZY opouštějící volební místnosti. V rozhovorech se zpravodaji připouštěli, že Tsipras nic neprosadil. Chválili ho však za to, že bojoval (s věřiteli). Kritériem volby tedy nebyly výsledky, ale snaha.

Pro jiné voliče bylo důležité, že Tsipras je mladý (41) a nezkorumpovaný – na rozdíl od staré gardy z PASOKu nebo Nové demokracie (strany, které se v minulých desetiletích střídaly ve vládě).

Nejčastěji však Řekové volili soucitného vůdce levice Tsiprase v naději, že nebude dělat nic nad plán, že je úsporným programem provede s maximální ohleduplností – tak, aby je to co nejméně bolelo.

Před volbami Tsipras ujišťoval, že z požadavků věřitelů splní jen to, co bude nutné, ani o kousek víc. Kdo by ostatně očekával, že politik, který prosazoval silný erár, bude škrtat sociální výdaje a liberalizovat ekonomiku ve větší míře, než požadují věřitelé?

Proč vzal marxista do vlády pravičáky?

Tsipras se v politice zabydlel jako bojovník proti kapitalismu a globalizaci. A také jako kovaný marxista. Někteří analytici ho označují za "socialistu evropského střihu, který začínal jako komunista". Patrně však nečtou jeho tweety prodchnuté ideou třídního boje. Jinak by jim bylo jasné, že marxistou zůstal.

Krátce poté, co dovedl SYRIZU podruhé k vítězství, Tsipras na Twitteru ujistil Řeky: "Se ctí a tvrdou prací budeme pokračovat v úsilí ve prospěch dělnické třídy."

Po volbách dělilo SYRIZU šest křesel od většiny. Proto její šéf hledal partnery do koalice. Bylo by přirozené, kdyby do ní Tsipras pozval socialistický PASOK nebo některé ze středových seskupení. Jenže on zase jako v lednu sáhl po Nezávislých Řecích, nacionalistické pravici.

Nikdy to pořádně nevysvětlil. Patrně za tím bude jeho odpor k tradičním řeckým stranám. Nezávislí Řekové vznikli teprve před třemi lety, kdy se odštěpili z konzervativní Nové demokracie.

Proč Merkelová a spol. zůstali v klidu?

První volební vítězství SYRIZY vyvolalo v  centrálách evropské politiky a ekonomiky (v Bruselu, Berlíně a ve Frankfurtu) zděšení. Ukázalo se, že bylo oprávněné. Tsipras a jeho první správce financí Janis Varufakis odmítali úsporné plány, neplnili staré dohody a požadovali seškrtání dluhů nebo splátky válečných reparací.

Tentokrát se věřitelé proti řecké vládě pojistili. Nechtěli, aby pokračovalo řecké lavírování, pro které se vžilo označení - "too little, too late" (příliš málo, příliš pozdě). Nalinkovali Řekům detailní podmínky, které musí splnit pro čerpání jednotlivých tranší v pořadí třetího balíků úvěrů ve výši 86 miliard eur (2,3 bilionu korun). Řecká vláda je sotva dokáže obejít.

Co víc, SYRIZA, která vyhrála zářijové volby je jiná, krotší než SYRIZA z lednových voleb. Odešli z ní nejradikálnější levičáci, kteří odmítali úvěrové podmínky. Namísto charismatického, odbojného a prostořekého Varufakise, který věřitele přirovnával k fašistům a teroristům, bude řecké finance řídit bezbarvý, neprůbojný a patrně bezradný Euklidis Tsakalotos.

Co bude dělat řecká vláda?

Jednoduchá odpověď. Bude plnit program věřitelů: Privatizovat a liberalizovat trh, schovávat výnosy a rozpočtové přebytky na splátky dluhů. Jinak by se kabinet měl postarat o technické a administrativní záležitosti – například o výběr daní a registraci uprchlíků.

Tsipras a jeho partneři budou mít minimální prostor na vlastní politiku. K označení jejich vlády se dá použít parafráze názvu strany Jaroslava Haška – "vláda mírného pokroku v mezích požadavků věřitelů".  

Může se řecký premiér věřitelům vzepřít?

Může a nejspíš to také čas od času udělá, aby se předvedl před domácím publikem. Nakonec ale ustoupí.

Jak jinak, k diktátu věřitelů, který Tsipras označoval za "nesnesitelný a ponižující", má nová řecká vláda jedinou alternativu: hrdé (a nezávislé Řecko), což znamená odchod od eura, návrat k národní měně - drachmě, její devalvace...

Z takového scénáře však má 70 procent hrdých Řeků panickou hrůzu.

… a kdy si Tsipras konečně uváže kravatu?

Alexis Tsipras, stejně jako jeho nejbližší souputníci ze SYRIZY, odmítá kravatu, nosí rozepnuté sako a rozhalenku. Italský deník La Repubblica to nazval "aténským stylem". 

Italský premiér Matteo Renzi v únoru Tsiprasovi kravatu věnoval. "Děkuji, ale uvážu si ji, až potom, co vyřešíme dluhovou krizi," opáčil šéf řecké vlády.

K tomu nebude mít příležitost. Angela Merkelová, šéfka státu, který má vůči Řecku největší pohledávky, jakékoli odpuštění dluhů odmítá. Připouští pouze jejich restrukturalizaci – tedy odklad splátek a snížení úroků. 

Zdroje:
Vlastní