Nového barmského prezidenta vybrala Do Aun Schan Su Ťij, dlouholetá disidentka a šéfka barmské opozice, která mimochodem před třemi lety navštívila také Českou republiku.

Právě ona je považovaná za nejvlivnější postavu v procesu demokratizace dlouho hermeticky uzavřeného totalitního státu. Z vězeňkyně a nositelky Nobelovy ceny míru se postupně proměnila v mimořádně obratnou političku a vůdkyni Národní ligy pro demokracii (NLD), v jejímž čele vybojovala skoro osmdesát procent hlasů v přelomových svobodných volbách loni v listopadu.

Jelikož sama z formálních důvodů nemohla kandidovat, hovoří se o ní jako o pravděpodobné ministryni zahraničí nebo "státní poradkyni" s pravomocemi podobnými premiérské funkci. Slibuje každopádně, že bude stát "nad prezidentem", který je ostatně její bývalý spolužák a blízký spolupracovník od samého počátku opoziční činnosti.

Tchin Ťjo je ale zároveň schopný technokrat s elitním vzděláním a dlouholetou zkušeností ve státní správě. Podobně by měla být složena většina vlády – z důvěryhodných a obecně uznávaných expertů a úředníků nejen z vítězné strany NLD, ale i nestraníků a zástupců etnických menšin.

Jejich přítomnost by měla garantovat nastavený demokratický kurz, jak deklaroval těsně po svém zvolení sám novopečený prezident země, když označil demokratické hodnoty za "politickou ambici, po které naši občané toužili nesmírně dlouhou dobu". 

Současně však Tchin Ťjo vyzval občany Barmy k trpělivosti při dosažení této ambice, což má svoje opodstatnění. Už jen sestavování převážně civilní vlády a nástup opozicí zvoleného prezidenta samozřejmě vypadá při srovnání s poměrně nedávným stavem skoro jako utopie.

Kdo by při krvavě potlačených protestech Šafránové revoluce před devíti lety čekal, jak daleko se během krátké doby posune stát v mnoha ohledech připomínající Severní Koreu? Kdo by si pomyslel, že se zrovna v Barmě objeví kupříkladu nezávislá média a nezávislí novináři, že vězení opustí stovky opozičních politiků a aktivistů nebo že dokonce dorazí na oficiální návštěvu někdejší "nepřítel číslo jedna", americký prezident Barack Obama?

Jenže demokratická transformace má svoje hranice a ještě nedávno všemocná armáda se svého formálního i reálného vlivu nevzdává snadno. Díky "oktrojované" ústavě z roku 2008 si ponechává rozsáhlé pravomoci: bez ohledu na výsledek voleb automaticky získává čtvrtinu křesel v parlamentu, obsazuje klíčové ministerstvo vnitra a obrany a post jednoho ze dvou viceprezidentů.

Tím se v nové vládě stal protégé někdejších diktátorů, generál Myin Schwei, jenž se kromě šéfování vojenské rozvědce proslavil jako jeden z velitelů zodpovědných za násilí vůči demonstrantům během již zmiňované Šafránové revoluce.

Díky přiděleným ministerským postům kontroluje armáda i policii a co je možná ještě důležitější, vojenské juntě je nadále loajální většina soudců, což se projevuje při zcela neúspěšných pokusech o vyšetřování válečných zločinů v různých oblastech země.

Křiklavým příkladem této kontroly může být loňské znásilnění a vražda dvou učitelek v Šanském státu, z níž jsou podezříváni příslušníci vojenských složek – dosud nedošlo ke vznesení jediného obvinění a zločin se zametl pod koberec.

Srovnatelně vypovídající o tom skutečném vlivu armády je stále vysoké množství politických vězňů především z řad studentů, novinářů a aktivistů. A to navzdory několika vlnám amnestií. Nemluvě o zneužívání paragrafů o pomluvě či o hanobení náboženství, anebo podobně vágního označení člověka za "bezpečnostní hrozbu", díky němuž má armáda možnost zastavit vládou vyhlášenou amnestii u vybraných jedinců.

K uvěznění může stačit sdílení satirického příspěvku na bedlivě sledovaných sociálních sítích.

Stručně řečeno: Barmská armáda má ve svých rukou všechny potřebné instrumenty pro umlčení nejhlasitějších kritiků a zároveň pro zahlazování vlastních zločinů, k nimž dochází hlavně v konfliktních oblastech.

A pak je tu ještě i nezanedbatelný ekonomický vliv, který je pro armádní špičky v době otevírání se zahraničním investicím možná vůbec nejdůležitější. Vzhledem k tomu se zdají o poznání pochopitelnější masové studentské protesty z letošního roku, které byly příznačně ukončeny až hromadným zatýkáním jejich vůdců.

Skutečným testem nové vlády, nového prezidenta a především samotné Su Ťij, proto budou pokusy o prosazení nové reformní ústavy, která by moc armády vykázala do příslušných mezí.

Že to nebude jednoduché, to ukázala například velkolepá přehlídka v centru hlavního města Neipyijto, jíž se před pouhými několika dny zúčastnilo na deset tisíc vojáků, a na ní pronesená slova šéfa ozbrojených sil Min Aun Hlaina: "Vzhledem k naší historii a kritické situaci naší země musí armáda i nadále plnit vedoucí úlohu v politice státu".