Několik let mírového procesu na Filipínách zřejmě 16. března padlo vniveč. Nebo se onoho dne snaha o mír v ostrovním státu přinejmenším hodně zkomplikovala, stejně jako dědictví odcházejícího prezidenta Noynoye Aquina.

V parlamentu totiž neprošel klíčový zákon, který by v násilím zmítané muslimské části ostrova Mindanao vytvořil novou autonomní oblast s rozsáhlou samosprávou, zajistil by odzbrojení islámských separatistů a vytížené filipínské armádě by dovolil soustředit se na akutní hrozby.

Poslanci zákon nepodpořili ani po 200 hodinách debat, 51 slyšeních v parlamentu a opakovaných výzvách prezidenta Aquina. Ve skutečnosti se drtivá většina zákonodárců ani neobtěžovala přijít do práce.

Na Filipínách je totiž těsně před volbami a politici jsou příliš zaneprázdněni vlastním znovuzvolením. K neschválení navrhované legislativy však přispěla i změna nálady ve společnosti po loňské tragédii v Mamasapanu, při kterém islámští guerilloví bojovníci zmasakrovali 44 příslušníků speciálních jednotek.

Nekonečný konflikt muslimů a křesťanů

Konflikt na druhém největším filipínském ostrově jako by byl nekonečný. Jeho krvavá fáze trvá půl století a vyžádala si na 150 tisíc obětí, ale kořeny má již v dávné minulosti. Mindanao bylo sídlem mocného muslimského sultanátu a na rozdíl od zbytku Filipín tento ostrov nikdy nedobyli a nekolonizovali katoličtí Španělé.

To se povedlo až na začátku 20. století Američanům, kteří ho násilně přičlenili pod správu ovládané Manily a začala kolonizace katolickým filipínským obyvatelstvem. V průběhu let se Mindanao stalo většinově křesťanským a původní muslimští obyvatelé, kterým Španělové říkali Morové, protože jim připomínali Maury, byli vytlačeni do nejodlehlejších a nejchudších koutů vlastní země.

Konflikt mezi nimi a filipínskými "dobyvateli", jak je vnímají, začal jako boj o půdu a právo na sebeurčení, ale brzy v něm začalo hrát důležitou roli náboženství. Nejvýznamnější Morská islámská osvobozenecká fronta (známá pod zkratkou MILF), která nyní vyjednala s vládou zmíněnou mírovou dohodu, se od 60. let zapojovala do teroristických aktivit včetně atentátů a bombových útoků.

Mezi její hlavní spojence a donátory patřili například Muammar Kaddáfí, pákistánské tajné služby a později Usáma bin Ládin a jeho Al-Káida, která stovky filipínských bojovníků dokonce cvičila ve svých táborech.

Muslimské guerilly se ani přes nasazení obrovských sil a koncentraci veškerých vojenských zdrojů nepodařilo nikdy úplně porazit a velké části ostrova trpěly – dnes je Mindanao jedním z nejchudších regionů Filipín.

Proto už dlouho docházelo k pokusům o mírové urovnání sporů a v roce 2014 se podařilo podepsat průlomovou komplexní mírovou smlouvu, jejíž klíčovou součástí mělo být právě zřízení morské autonomie na části ostrova.

Vedení MILF přes svou teroristickou minulost odmítlo veškeré vazby na Al-Káidu a rozhodlo se přistoupit na odzbrojení po irském vzoru. To vše je nyní v ohrožení a konflikt se může rozhořet nanovo.

Teroristická hrozba nejen pro Filipíny

Proč by to mělo zajímat i nás? Neúspěch mírového uspořádání přichází v kritické chvíli pro Filipíny a celý region. V posledních měsících se objevuje stále více důkazů o tom, že ostrov Mindanao se stává novou základnou pro tzv. Islámský stát (IS) a k němu se hlásící teroristické organizace.

Jejich cílem je vytvoření chalífátu nejen na území Filipín, ale také na přilehlých ostrovech patřících pod Malajsii a Indonésii. Hrozbu pro celý region už přiznal malajský ministerský předseda Nadžíb Razak a singapurský premiér Lee Hsien Loong, podle nichž se IS pokouší o vybudování dalšího mocenského centra mimo Sýrii a Irák.

Filipíny, respektive ostrov Mindanao a sousední ostrovy jako Basilan a Sulu, jsou přitom kvůli své odlehlosti i dlouhé zkušenosti s guerillovou válkou hlavním kandidátem.

Filipíny samotné paradoxně celou záležitost označují za nafouknutou a tvrdí, že v případě skupin napojených na IS jde pouze o kriminální gangy, nikoli o skutečné teroristy.

A to přesto, že se k Islámskému státu přihlásila organizace Abú Sajáf, zodpovědná za vůbec nejhorší teroristické útoky ve filipínské historii a disponující stovkami dobře vycvičených bojovníků. Přesto, že na internetu kolovalo video ukazující první výcvikový tábor IS na Filipínách a že organizace jako taková vyhlásila tento stát za svoje další centrum.

A nakonec i přesto, že v dotyčné oblasti před několika týdny vznikla první křesťanská milice složená z ohrožených farmářů, již za svůj hlavní cíl označují právě obranu proti bojovníkům Islámského státu. Reagují tak na smrt pěti svých soukmenovců, které o Vánocích povraždili islamisté.

Zodpovědnost politiků

Úspěšné završení mírového procesu na Mindana, konec dlouhotrvajícího konfliktu a rovnoprávné zapojení muslimských obyvatel do převážně katolické filipínské společnosti má přirozeně řadu jiných výhod.

Z geopolitického hlediska je nejdůležitější možnost směřovat vzácné zdroje v chudé zemi na obranu proti stále agresivnější Číně, která se pokouší rozšiřovat svoje území i svůj vliv na úkor slabších sousedů. Mezi favority květnové prezidentské volby se ovšem najde málo kandidátů, pro které by tato otázka byla důležitá.

Výhodou může být alespoň to, že guerilloví předáci z MILF po neschválení zákona prohlásili, že nadále usilují o mír a zatím se nechtějí vrátit k ozbrojenému odporu.

Největší hrozbou by totiž bylo, kdyby se k Islámskému státu přihlásila právě tato skvěle vyzbrojená, zkušená a početná organizace nebo alespoň její část, zmanipulovaná islamistickou propagandou a zhrzené krachem vyjednávání.

Naopak podpora "domácí" MILF v boji proti lokálním odnožím IS by byla neocenitelná a pokud by se jako v případě IRA její část transformovala do politického hnutí, mohlo by dojít ke skutečnému narovnání dlouhého a krvavého nepřátelství.