Pro řecké voliče je typické to, čemu se říká ode zdi ke zdi. Pravice s levicí se tam za třetí republiky střídají u kormidla poměrně pravidelně (ZDE). 

A Heléni nezklamali ani tentokrát. Dosud opoziční konzervativní Nová demokracie a její lídr Kyriakos Mitsotakis vyhráli nedělní předčasné parlamentní volby, které byly už šesté za posledních deset let a které vyhlásil premiér Alexis Tsipras po nedávné porážce své levicové partaje Syriza v místních a evropských volbách.

Řecké vlády v uplynulých desetiletích přivedly zemi hospodářsky a finančně cugrunt. Jejich nezodpovědná politika vyvrcholila před deseti lety velkým třeskem, kdy bylo zemi možné udržet nad vodou jen s pomocí záchranných balíčků a podpůrných programů Mezinárodního měnového fondu a partnerů v eurozóně.

Následující vlna úsporných opatření dostala v roce 2015 k moci levicovou Syrizu premiéra Alexise Tsiprase. A jak už je v zemi tradicí, v neděli mu voliči spočítali jeho zásahy do státní sociální podpory, tvrdý úsporný program, zdecimování střední třídy, nesplněné sliby a benevolenci vůči sousední Makedonii, pokud jde o název země. Před čtyřmi lety mu dali mandát ke změně, teď mu ho zase sebrali. Změnu k lepšímu by si jistě přáli i nadále, ale zkrátka už nevěří tomu, že Tsipras je pro to tím pravým mužem.

Pokračování politické dynastie a návrat k tradičním partajím?

Teď tedy smějí ke korytu zase jednou pro změnu konzervativci. A není překvapením, že šéf vítězné Nové demokracie pochází z tradiční řecké politické dynastie. Odkud by také jinak měl pocházet, že? Kyriakos Mitsotakis skládá premiérský slib | zdroj: Profimedia

Třebaže monarchie byla v Řecku zrušena v roce 1973, v politice to vypadá, jako by se premiérské křeslo tak nějak dědilo a u moci se s pauzami střídali příslušníci rodinných klanů. Během poslední stovky let si například zapremiérovali Eleftherios Venizelos, jeho syn Sofoklis, prasynovec Konstantinos Mitsotakis a praprasynovec a právě novopečený ministerský předseda Kyriakos Mitsotakis, který v pondělí složil premiérskou přísahu a představil vládu. Nemluvě o tom, že před měsícem zvolený starosta Atén Kostas Bakojanis je jeho synovcem.

O jednoho premiéra méně měla dynastie Papandreů - Jorgos Papandreu, jeho syn Andreas a vnuk Jorgos. A v podstatě břídilové jsou ve srovnání s tím Karamanlisové, u nichž šéfovali kabinetu jen dva: Konstantinos a jeho synovec Kostas.

Během dluhové krize bylo Řecko prvním evropským státem, kde se voliči odvrátili od tradičních partají a dali hlas silám bojujícím proti establishmentu, poznamenal deník The Wall Street Journal. Nyní se tedy díky vítězství Nové demokracie stalo Řecko naopak první evropskou zemí, kde tradiční politická strana slaví návrat do čela země se vší parádou.

Nový premiér se může pohodlně opřít o většinu v parlamentu

Mitsotakis bude mít díky řeckému volebnímu systému (bonus pro vítěze) v parlamentu absolutní většinu (158 z 300 křesel). Má tedy velkou výhodu oproti svému předchůdci, jenž byl odkázán na podporu pravicových populistů ze strany Nezávislí Řekové (ANEL), která v letošních volbách nekandidovala. A do parlamentu se nedostali ani neonacisté ze Zlatého úsvitu, třebaže v zastupitelském sboru byli dosud třetí nejsilnější stranou.

Nová vláda tedy bude moci svůj ambiciózní reformní program realizovat bez ústupků koaličnímu partnerovi, ale zároveň nebude mít nikoho, na koho by mohla hodit svůj případný neúspěch.

Zároveň je třeba připomenout, že poražená Syriza bude silnou opozicí, protože získala navzdory všemu přes 31 procent hlasů. To je výsledek, o němž si její levicoví kolegové v Evropě mohou nechat jen zdát.

Vítěz voleb a nový premiér Kyriakos Mitsotakis toho nasliboval požehnaně. Chce popohnat privatizaci, podpořit zahraniční investice, snížit daně, ulevit střední třídě, zvýšit platy a bojovat proti nezaměstnanosti. To sice zní moc hezky, ale zahraniční věřitelé asi sotva dopustí, aby suverénně nejzadluženější stát eurozóny ve své úsporné politice jakkoli polevil. Rozhazovačné řecké vlády zemi až příliš často přivedly zemi na buben.

Podílel se na tom i předloni zesnulý (v požehnaném věku nedožitých 99 let) otec nového premiéra Konstantinos Mitsotakis, byť se v letech 1990 až 1993 jako předseda vlády poprvé pokusil o jakous takous hospodářskou reformu a modernizaci státu.

Mladí ležáci, staří žebráci?

"Není možné, abychom takhle pokračovali a utráceli víc, než vyděláme," zněla jedna z jeho tehdejších památných vět. Nikdo na to ale neslyšel a jeho varování, že bez potřebné změny budou muset Řekové jednoho krásného dne žebrat u Mezinárodního měnového fondu o pomoc, nebral nikdo vážně. Země tehdy ještě nebyla na liberální reformní politiku připravena, což byl také jeden z důvodů, proč Mitsotakis skončil už po třech letech, i když jej odrovnaly hlavně věčné tahanice o název sousední Makedonie.

Jeho syn přebírá otěže země v době, kdy řada někdejších jistot už neplatí. Co bylo, bylo (čili περασμένα ξεχασμένα). Doby, kdy Řekové vycházeli protestovat do ulic kvůli každé sebemenší reformě, jsou zřejmě pryč, protože jim došlo, že se nelze zadlužovat donekonečna.

Po slepé uličce nyní tedy země může snad doufat v obrat k lepšímu, ale bude to vpravdě dlouhá a trnitá cesta. Těžko říct, zda se obejde bez toho, aby Evropa znovu musela sáhnout hluboko do kapsy. Ale možná Mitsotakisovi také trochu pomůže fakt, že má na rozdíl od svého předchůdce politicky blíže ke konzervativní německé kancléřce Angele Merkelové, i když její postavení již zdaleka není tak silné jako kdysi.

Dopřejme tedy panu Mitsotakisovi čas a vyčkejme, s čím nakonec přijde a zda uspěje. Naděje je sice vždycky, ovšem jistá skepse je v tomto případě určitě namístě.