Kde přesně se havajská, neboli aloha košile vzala, není jasné, o přímé autorství se hlásí několik lidí. Každopádně na ostrovním státě se začala ve větším počtu objevovat ve 20. a pak hlavně 30. letech minulého století.

Podle historiků vznikla tak, že místní japonské přistěhovalkyně na košile svých manželů začaly používat látky na kimono. Kombinace západního střihu a pestré látky učarovala ve 20. letech turistům, kteří se často ptali po obchodech, v nichž by si košili mohli pořídit. A tak vznikla první specializovaná krejčovství.

Vypadat jako milionář

Postupně, kousek po kousku se aloha košile dostala do povědomí Američanů a většího komerčního úspěchu dosáhla už v první polovině 30. let. V době nejkrušnějších let po krachu na burze, kdy firmy zanikaly, neměly peníze, miliony mužů byly bez práce a nevěděly, jak uživí své rodiny. Barevná košile s puncem Havaje, tradičně vnímané jako ráj na zemi, byla jakýmsi vysvobozením.

Je až paradoxní, jak snadno si oblečení, které vypadá, že patří spíš do šatníku žen, získalo svou oblibu v době, kdy bujela móda mužnosti. Stačilo k tomu jediné – košile nosili bohatí a slavní muži (protože kdo jiný by si mohl v dané době dovolit dovolenou na Havaji?) a lidé chtěli vypadat jako oni.

Jak upozorňuje historik Dale Hope, který je autorem knihy The Aloha Shirt: Spirit of the Islands, lidé krutě zkoušení ekonomickou krizí chtěli vypadat jako ti, kterých se nedotkla. I za cenu možná pro ně směšného oblečení. I dělník si mohl po jím oblečení připadat jako milionář.

Už máte svoji košili?

Japonský útok na základnu Pearl Harbor košili definitivně odstřihl od jejích kořenů – dříve oblíbené japonské vzory nahradily motivy z kultury Havaje – notoricky známé západy slunce, papoušci, palmy, moře,… Vojáci vracející se na pevninu si pak košile vozili jako suvenýr a jejich obliba rostla ještě víc.

V padesátých a šedesátých letech zažívala havajská košile svůj vrchol. Měl ji ve svém šatníku snad každý Američan, včetně Elvise Presleyho nebo prezidentů Harryho Trumana a Dwighta D. Eisenhowera.

Její obliba však v 80. a 90. letech znamenala i její pád. Mít v šatníku pár havajských košil na neformální pátek byla prakticky povinnost každého korporátního zaměstnance. (Mimochodem, neformální pátek vznikl v rámci boje za lehčí a pohodlnější módu do kanceláří právě na Havaji, a to pod názvem "Aloha pátek". Po rozšíření na celou zem se přejmenoval.)

Prodejci a výrobci viděli poptávku, klesala cena a kvalita. Z toho, co dříve oblékali milionáři, se stalo oblečení, jenž si lidé spojují s pupkatými chlapy rozvalenými na gauči s pivem v ruce.

Světové módní domy věří, že mladá generace v sobě tuhle představu už tak zažitou nemá, a dříve prominentnímu kousku se tak může vrátit zašlá sláva. No, uvidíme...