Hnutí, které chce mluvit jen o tom, co se mu hodí

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Mezi českými politiky se šíří nešvar. Na základě tematických okruhů si vybírají, zda se s dotyčným novinářem budou, nebo nebudou bavit. Tomio Okamura ukázal, že po médiích chce přesně to, za co je jeho hnutí Svoboda a přímá demokracie napadá. 

Tomio Okamura

Tomio Okamura,zdroj: Profimedia.cz

Předseda Svobody a přímé demokracie Tomio Okamura propadl tomu, co sám kritizuje. Chová se jako papaláš a stará struktura, která nesnese jakékoli námitky a kritické dotazy. Okamura odmítl poskytnout rozhovor Tiscali.cz. Nelíbily se mu otázky směřující na Úsvit přímé demokracie, který založil a vedl.

Okamura se sice zaštiťuje přímou demokracií, čelit přímo otázkám však nechce. Působí tak jako nabubřelý politik a součást elity a establishmentu, které sám kritizuje. Na otázky odpoví, ale jen na ty, které si sám vybere a které mu vyhovují. Ovšem běda, když se ho zeptáte na něco, co je mu nepříjemné a kde cítí své slabé místo, to se pak s vámi bavit nebude. Proč by měl dávat rozhovor někomu, kdo mu nechce pomáhat? 

Není to poprvé, co dal Okamura najevo, že špatně snáší kritiku a některé dotazy. Vleklé spory má například i s neziskovou organizací Transparency International, které začaly tím, že organizace hodnotila financování prezidentských kampaní a Okamura dopadl nejhůře. Jeho kampaň byla vyhodnocena jako nejméně transparentní.

Okamura se s Transparency International dokonce soudil a prohrál. Nyní jí alespoň Okamurou vedená Svoboda a přímá demokracie odmítá poskytnout odpovědi na otázky v dotazníku, kdy organizace hodnotí transparentnost financování předvolební kampaně vybraných politických stran a hnutí v říjnových volbách do sněmovny. Podle SPD se Transparency International "živí v podstatě vydíráním, manipulacemi nebo přímo lhaním". 

Rozhovor s podmínkou

S Okamurou jsem se chystal dělat velký rozhovor. Podrobný a rozsáhlý, jak se sluší a patří na předsedu parlamentní strany, který dokáže vzbudit emoce a kterého je na co se ptát. Těšil jsem se, že mu budu klást všetečné otázky, vymyslím i něco, na co se ho ještě nikdo nezeptal, a předseda SPD mě zahltí svými argumenty, skoro mě nepustí ke slovu a já posoudím sílu jeho osobnosti, charisma a přesvědčivost jeho projevu. A nakonec nic, rozhovor se nekonal. 

Ze začátku to přitom vypadalo nadějně. "Asistentka Tomia Okamury, poslance PS PČR a předsedy hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)" mě požádala o podrobné nastínění témat. Jedním z nich bylo také srovnání hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a hnutí Svoboda a přímé demokracie – Tomio Okamura, jejich struktury a fungování.

Zajímalo mě, zda se v případě úspěchu SPD a jeho vstupu do sněmovny nemůže opakovat podobný scénář jako u někdejšího Úsvitu přímé demokracie, ze kterého Okamura nakonec odešel, a v čem se od sebe obě uskupení liší. Otázky jsou to naprosto legitimní.

Pokud v roce 2013 proniklo do sněmovny hnutí, které neslo jméno Tomia Okamury ve svém názvu, a o čtyři roky později se zdá, že se tam opět dostane hnutí s jeho jménem, ale jiné, je namístě obě hnutí srovnávat a ptát se na to, zda se třeba nemůže stát, že se v dalších volbách objeví už třetí takové hnutí.

Otázky na toto téma se ale Okamurovi nezamlouvaly. Jeho asistentka mi odepsala: "Co se týče témat, o Úsvitu se bavit nemá smysl, protože SPD nemá s Úsvitem vůbec nic společného, takže ta otázka je z našeho pohledu o ničem. V SPD je nás přes 11 tisíc a 99,9 procenta z nich nemá s Úsvitem žádnou zkušenost."

 Nabubřelý politik a součást establishmentu

Zvláštní. Bývalý předseda Úsvitu přímé demokracie nemá nic společného s Úsvitem přímé demokracie. Nestačí mít společného zakladatele, bývalého předsedu a pána, jehož jméno si dá strana do názvu? Zavání to kultem osobnosti a pro ně je to málo?

Paní asistentce jsem odpověděl stručně: "Co se týče tématu někdejšího Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury, zajímal mne pohled pana poslance Tomia Okamury, který s daným uskupením zkušenost má." To ovšem předsedu SPD nepřesvědčilo. Na rozhovor kývl, ale s podmínkou: "Pan Okamura s rozhovorem souhlasí, ale opravdu poprosíme bez otázek týkajících se Úsvitu – nemáme s ním nic společného, nezajímá nás a ani nemáme o něm žádné informace a Úsvit ani nekandiduje." A závěrečné "Úsvit ani nekandiduje" bylo v emailu podtrženo.

To, že si Tomio Okamura bude vybírat, o čem se s ním budu a nebudu bavit, bylo nemyslitelné. Okamurově asistence jsem proto odepsal: "Omlouvám se, ale o rozhovor, ve kterém si pan poslanec dopředu diktuje, na co se ho můžeme a nemůžeme ptát, nemáme zájem. Úsvit přímé demokracie, jehož byl pan Okamura předsedou, je součástí jeho politické minulosti a otázky, které se ho týkají, jsou namístě. O rozhovor s panem Okamurou velmi stojíme, ale takový přístup pro nás není přijatelný."

Na to konto nám předseda SPD odmítl rozhovor poskytnout: "Děkujeme za nabídku rozhovoru, ale nevyužijeme ji," uzavřela naši korespondenci asistentka. Okamura si asi myslí, že ho média budou hladit po hlavičce a šeptat mu do ouška, jak je skvělý. Pokud by se tak chovala, šlo by o jejich selhání.  

 V roli cenzora 

Nikdo šéfa SPD nenutí poskytnout rozhovor každému, kdo si o něj řekne, ale pokud se bude rozhodovat na základě tematických okruhů, které mu novináři pošlou, a vyhýbat se některým tématům, nemůže se divit, když ho pak někdo obviní z toho, že je zbabělec a slaboch. Tomio Okamura se bojí. Bojí se mých otázek, může mi to lichotit.

Má to však i další rozměr. Svoboda a přímá demokracie na jedné straně kritizuje současná média a na svých webových stránkách uveřejňuje "informace a stanoviska, ke kterým se prostřednictvím cenzurovaných médií nedostanete", ale na straně druhé předseda SPD přesně taková média chce mít. O tom, co se mu nehodí, by psát neměla, na to novinářům odpovídat nehodlá. Pokud se mi něco nelíbí, sám to nedělám. Pokud ano, jsem pokrytec.

Média mají spoustu chyb a rozhodně to není tak, že by u nás fungovala kdovíjak skvěle. Klíčové je, aby politikům nešla na ruku a nechovala se jako jejich prodloužené PR. Někdy to není snadné. Legrační je, že Okamura, od kterého by člověk čekal, že bude chtít, aby média odvážně rozkrývala kauzy politiků a nenechala se jen tak odbýt, po nich chce pravý opak a jeho strana je nádavkem ještě častuje přívlastkem "cenzurovaná". Asi mu vadí, že se nenechají cenzurovat právě od něj.

Tagy: Česko domácí Parlamentní volby Transparency International hnutí Úsvit přímé demokracie česká politika česká média Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní