Na cesty bez peněz: Svět potřebuje víc cestovatelů, říká milovnice lowcost cestování

ROZHOVOR - Magazín autor: Šárka Novotná

Nadchnout co nejvíc lidí vášní pro poznávání světa, to je hlavní myšlenka blogu Potkáme se ve vlaku. Patří Olze Ryparové - mladé bloggerce, která má pořádně široký záběr. Vystudovala biochemii, vede neziskovku Khanova škola zaměřenou na vzdělávání. Baví jí marketing a také možnost inspirovat svými zkušenostmi začínající cestovatele. A právě o krásách a možnostech "low cost" (nízkonákladového) cestování jsme si spolu povídali.

Cestovat se dá velmi levně. Jen je potřeba vědět, jak na to. Ilustrační snímek

Cestovat se dá velmi levně. Jen je potřeba vědět, jak na to. Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

  • Kde má kořeny tvůj cestovatelský zápal? Byla jsi taková odmala, nebo sis k cestování "našla cestu" až později?

O cestování jako takovém bych mluvila až od svých 16 let. Tehdy jsem si koupila letenku do Kodaně a letěla sama poprvé do zahraničí. Bylo to možná částečně z potřeby punku, ale hlavně proto, že jsem v sobě měla trošku neklid. Ve chvíli, kdy jsem sedla do letadla, jsem poznala, co to bylo. A od té doby datuji své cestování.

Předtím to byly každoroční rodinné dovolené do Itálie nebo Chorvatska - pláž, výlety do okolí, zmrzlina, opalování, večeře v hotelu nebo jsme si vařili, povídání s našimi českými přáteli. Tak ale cestování nedefinuji.

  • Jaká je tvá "cestovatelská filozofie"?

Tak tím je couchsurfing. Ale ne z dnešního pohledu "zdarma přespání u někoho doma". Couchsurfing býval primárně o poznávání kultur a jednou z komunitních aktivit bylo právě přespávání v zahraničí u lidí, kteří otevřeli cizincům své dveře.

Pokud bych to měla přiblížit, mohu použít příklad  z mé nedávné návštěvy Japonska. Blízko Nagana jsem našla couchsurfery - starší pár v důchodu. Přijela jsem k nim a celý večer jsme spolu vařili japonská jídla a u toho si povídali o tom, co nás napadlo. Další den jsme spolu jeli na olympijský stadion v Naganu, který je veřejnosti nepřístupný, ale protože mají známého hlídače, vyjeli jsme až nahoru. Pak jsme jeli do starého města, pro nás je to něco jako skanzen, odkud pocházela jedna z nejznámějších rodin samurajů. Díky mým hostitelům jsem se o dějinách Japonska dověděla neskutečně mnoho. V angličtině tam toho totiž moc není.

Hostitelé mě pak pozvali na oběd to typické japonské restaurace - tedy té bez anglického přepisu nebo fotek jídla, což mají restaurace pro cizince v turistických částech. Následně jsme jeli do onsenu, což jsou japonské lázně, do hor. Zážitek neskutečný.

No a já je pozvala k sobě do Čech. Oba milují sbírání japonských hub, tak pro ně mám vymyšlený perfektní program. Navíc jim teď odesílám balíček s dárky a ručně psaným dopisem jako poděkování za pohostinnost.

Během návštěvy jsem odpozorovala plno věcí, o kterých se nemluvilo. Jakási dominantnost muže a poslušnost manželky. Manžel měl vždy více jídla než já-host nebo jeho manželka. Stejně jako třeba přesné vymezení činností pro muže a ženu. Já jsem totiž navíc takový sociolog amatér (smích). Miluji poznávání kultur,  hlavně mne fascinuje lidské chování a zvyky.

Mou filosofií a smyslem cestování je tedy poznávat, učit se, čerpat. Ale ne soudit. V různých částech Japonska jsem zažila i jiné věci, které se lišily od zkušenosti s těmito couchsurfery. A to všechno mne neuvěřitelně naplňuje. Součástí mé filozofie je také ta nejprimitivnější lidská vlastnost - dělat věci, které mě uspokojují. A to je cestování jako takové. Stačí nasednout do nejobyčejnějšího osobáku, a je to.

  • Jak dlouho jsi byla v Japonsku?

Myslí a studiem již pár let. Ale osobně jsem Japonsko navštívila jen na pár týdnů. Říkám tomu okoukávání. Ale stalo se prozatímním kandidátem na můj nový domov. Tedy určitě Tokio. Dalším by mohl být Írán, ale kvůli cenzuře a dosti omezujícím pravidlům bych se tam nikdy nechtěla přestěhovat na delší dobu. Zůstane tak "pouhou" oblíbenou cestovatelskou destinací. Promiň, zase jsem utekla od tématu.

  • Jak s levným a co nejzajímavějším cestováním začít? Jaké jsou tvé zásadní tipy?  Které weby sledovat?

Je třeba trošku pozměnit myšlení a nezačínat otázkou "kam chci jet", ale "kam jsou teď levné letenky". 

Další krok je najít si ubytování přes Couchsurfing nebo Airbnb, kde budete mít zaručeno, že se vám hostitel bude věnovat. A to považuji za naprostý základ zajímavého levného cestování.    

A jaké weby? To je dost těžké. Protože sleduji mnoho cestovatelských blogů a jejich tipy si ukládám během let do svých poznámek a pak je prostě vytáhnu, jakmile do dané destinace jedu.

Před odjezdem akorát googluji aplikace na mhd, vlaky a autobusy v dané zemi, jak se dostat z letiště, na ubytování a tak dále. Tripadvisor používám minimálně, protože památky navštěvuji zřídka. Takže Google a umět se ptát.

  • Co bys ohledně cestování speciálně doporučila třeba studentům?

Studenti, cestujte, dokud máte čas. Jakmile budete mít klasické zaměstnání osm hodin denně, pět dní v týdnů a pět týdnů dovolené za celý rok, budete mít peníze, ale ne čas.

Začněte třeba s Erasmus projekty, které jsou i pro nestudenty a omezení je tam pouze věkem.

  • A čistě prakticky. Na co si dát během cestování pozor?

Hlavně sám na sebe. Člověk by měl mít zdravý rozum, základní lékárničku, kontakty na místní a vždy plán B a C. Nespoléhejte se na to, že vše půjde podle harmonogramu. V cizí zemi se můžete ztratit, co se píše na internetu nemusí v praxi fungovat a tak dále. Čili počítat s časovou rezervou. A hlavně si dávat pozor na potřebné dokumenty pro vstup a pobyt v dané zemi. Je také třeba mít rozdělené peníze na více míst, dvě kreditní karty, pas bezpečně uložen.

  • A na čem rozhodně nešetřit?

Záleží, kam cestujete, jak daleko a na jak dlouho. Pojištění je jedna z věcí, která by se neměla podcenit. Prakticky si pak s sebou sbalte skladné, nemačkavé a pohodlné oblečení. A také nejpohodlnější boty, které můžete mít. To je snad to nejdůležitější, na čem nešetřím nikdy. Ty boty bych dvakrát podtrhla a je jedno, jestli šplháte po horách nebo jste ve městě.

Během cestování také nešetřím na jídle a na zážitcích. V jídle jsem pořád turista a snažím se ochutnat vše, co je mi podstrčeno u hostitelů, miluji hlavně asijské pouliční jídlo a pak jsou to různé akce, festivaly, party, konference, přednášky. To je to, co tvoří většinu mých cestovních výdajů.

  • Kolik času jsi  za poslední rok strávila na cestách? A kolik míst jsi celkově procestovala?

Letos je to trošku slabší, rozjížděla jsem v Česku nové projekty, hledala nové přestupní místo - tedy útulný pokoj pro můj skromný majetek. Takže jsem cestovala asi necelé dva měsíce. Z toho několik týdnů bylo na Japonsko a pak hodně Paříž, která je mým druhým domovem. Zbytek patřil dalším evropským toulkám.

  • Co tě na cestách nejvíc nadchlo, překvapilo a co byla naopak noční můra?

Nadchla mě noc na nejvyšší hoře Iráku v orlím hnízdě s nejjasnějšími hvězdami nad hlavou, kdy jsem mohla rozeznávat jednotlivé hvězdy Mléčné dráhy.

Překvapilo mě, jak moc i mě dokážou vystrašit neobjektivní média, která čtu. A to přestože vím, že nepopisují celou pravdu, očemž se na cestách neustále přesvědčuji.

Noční můru z cestování asi ještě nemám, i když si umím představit různé scénáře.

  • Jaký byl Irák? A jak ses tam dostala?

Potkala jsem úžasného člověka, který tam pořádal expedici. Bylo to přesně tehdy, když Assad (syrský prezident, pozn. red.) použil bojový plyn a USA s dalšími státy na něj chystaly útok. A my zrovna překračovali řeku Tigris a nevěděli jsme, jestli propukne ozbrojený konflikt nebo ne. Jelo nás pět a byl to jeden z úžasných adrenalinových zážitků, které asi nepotřebuji opakovat znovu. Byla to expedice do neturistické destinace a není tam toho mnoho k vidění - pro mě. Teď už vůbec ne, když je země v obležení islamistickými extremisty.

  • Zklamalo tě během cestování něco?

Co se zklamání týče, tak čím více cestuji, tím víc potřebuji hodně zajímavé zážitky, aby mě něco opravdu nadchlo. Proto už nechodím do muzeí, galerií, chrámů atd. Je to zvláštní, před pár lety jsem byla samé ách, óch z každé katedrály, mešity i zámku. Dneska už to musí být opravdu něco, abych si řekla wow. Proto raději cestuji za lidmi a různými akcemi, protože tam je to pokaždé něčím nové a zajímavé.

  • Nedávno jsi na svém blogu zveřejnila text o výhodách cestování osamotě. Ve zkratce - co to pro tebe znamená?

Cestování mne dělá neuvěřitelně šťastnou. Miluji svobodu, muset se o sebe sama postarat, řešit stres, neznámé situace, užívat si krásu tohoto světa. Posouvám tak svou komfortní zónu a učím se nové věci. Všechno to zní jako klišé, ale mě cestování bez někoho dalšího vedle sebe udržuje při životě ve štěstí. Je to taková má zdravá strava (smích).

  • Jaké máš s blogem další plány a cíle? Co tě na něm nejvíc těší?  

Je to můj osobní projekt, mé znalosti předávám dál a nezůstanou zcela v zapomnění, ale budou k užitku dalším. Učím se na něm prakticky marketing a jelikož se neustále posouvám dál, možná přijde kniha, více offline přednášek - letos jsem měla už tři. Třeba vytvořím produkty šité na míru cestovatelům, kdo ví.

Těší mne na tom vše, co to obnáší a že za sebou nechávám nějakou stopu, něco, co tvaruje další lidi. A podle ohlasů jich už pár bude.

Mé cesty mne naučily jednomu - tento svět potřebuje více cestovatelů. A psaním blogu, besedami, a dalšími aktivitami si plním svůj sen, aby takových lidí na světě bylo více. Čili to je ten sobecký důvod - plním si tak svůj velký sen o tom vidět vedle sebe více cestovatelů, kteří poznávají svět, konečně potkají muslima, budhistu, šintoistu, Araba, černocha, zlé lidi, a ty dobré...

Otevřou dveře cizincům, pohostí je jako opravdové hosty, začnou více poslouchat a méně mluvit, nepřestanou na sobě nikdy pracovat a budou tenhle svět posouvat dál. Vím, jsem snílek, ale pokud přibude na světě alespoň jeden takový člověk díky mému blogu, můj blog tak splní svůj účel.

  • Kde si tě lidé mohou poslechnout?

Teď to bude po prázdninách zase Praha - na několika místech - a Brno. Všichni mě oslovili přes můj Facebook a tak budu moc ráda, když se najdou další a budu se tak moci podívat i do menších měst v Česku. Zorganizovat takovou besedu není nic těžkého - stačí projektor, místnost, připojení k internetu a ať se mi zaplatí cesta a čas, což nikdy nebyl problém, dokonce ani v litvínovské knihovně. To byla asi nejlepší beseda, kterou jsem měla.

  • A na závěr. Máš nějaký vysněný a dosud nedosažený cíl?

Cestovatelský cíl je prostě cestovat. Potkávat další lidi, učit se o nových kulturách. Nemám asi vysněnou zemi, jen cestu jako takovou. 

Více tipů na nízkonákladové cestování a jiné cestovatelské články Olgy Ryparové najdete na jejím blogu.

Tagy: Česko zahraničí domácí zdraví a životní styl turistika a cestovní ruch

Zdroje: Vlastní