Demenci způsobují degenerativní změny v mozkové tkáni, jež se projevují zmateností, zapomínáním, ztrátou paměti a duševních schopností a změnami chování. Její nejčastější formou je Alzheimerova choroba a zpravidla se dostavuje s rostoucím věkem. A jelikož se dnes lidé dožívají v průměru mnohem vyššího věku než kdysi, narůstá i počet postižených jedinců. Alzheimer tak trápí každého pátého Čecha staršího osmdesáti let.

Ve zvířecí říši se toho naproti tomu v tomto směru mnoho nezměnilo, věk divoce žijících zvířat se prakticky nemění, potažmo uměle neprodlužuje. Když třeba taková liška zestárne a slábne jí srdíčko, asi jí těžko někdo voperuje kardiostimulátor. Pokud ovšem zvířátka dosáhnou určitého věku, mohou se i u nich objevit symptomy degenerativního onemocnění mozku, podobně jako u lidí. Ve volné přírodě pak takoví jedinci dlouho nepřežijí.

Problematická je ale situace v případě domácích mazlíčků, u nichž se během let podařilo prodloužit dožití – výživou, zdravotní péčí, životními podmínkami. Platí to o kočkách, ale hlavně o pejscích, u nichž se přibývajícím věkem může právě dostavit syndrom kognitivní dysfunkce.

Zvířata ztrácejí schopnost orientace, zpomalují se jim reakce, dostavuje se inkontinence a porucha spánku, jejich duševní život je prakticky nulový a často například dlouho nesmyslně civí do zdi. U domácích mazlíčků tato situace pak vyžaduje hodně trpělivosti a intenzivnější péči, zvlášť když tyto projevy duševní choroby mohou na první pohled působit roztomile a někdy až legračně.