Mladí Češi mění pravidla hry: 6 věcí, které už nechtějí dělat jako jejich rodiče

Návod na život byl ještě před několika desítkami let docela jasný, neměnný a vlastně jsme o něm nemuseli nijak zvlášť přemýšlet: Vyuč se nebo vystuduj, kup si auto, najdi si jednu práci navždy, hypotéka, svatba, děti. Hotovo.

Dnešní mladá generace ale o podobně zažitých vzorcích nechce ani slyšet a, jak to tak u mladých a dravých lidí bývá, hledá si vlastní cestu. Jaká pravidla se (mimo jiné) v Česku mění nejvíce?

1. Vlastní dům už není až takový cíl, jakým býval

Ne, že by mladí lidé nechtěli mít vlastní bydlení, jenže domy a byty stojí tolik, že to nastupující generace zkrátka a dobře nutí měnit priority. Statistika uvádí, že průměrná cena bytu byla v roce 2024 okolo 65 tisíc korun za metr čtvereční a v Praze dokonce 115 tisíc za metr čtvereční.

Domy byly v přepočtu na metr o něco levnější, přesto však prakticky nedostupné: 52 tisíc mimo hlavní město, 107 tisíc v Praze.

Ceny navíc dál rostou. Mladí se raději soustředí na sebe a vlastní rozvoj, než aby podřídili tři čtvrtě života snaze o vlastní bydlení, které je bude stát zdraví i duši.

2. Kariéra není střed vesmíru

Průzkum agentury Deloitte mezi mladými zjišťuje zajímavou věc. Jasně, že i nová generace chce vydělávat a mít se dobře díky dobré a naplňující kariéře, jen mizivé procento mladých si ale za cíl vytyčuje stůj co stůj se dostat do vedení.

Daleko důležitější je osobní rozvoj a především důraz na rovnováhu práce a soukromého života. Mladí už zkrátka nejsou ochotní otročit a obětovat práci celý život nebo ohrozit kvůli práci vlastní zdraví. Což je jenom dobře.

Vývoj v Česku to reflektuje: Podle statistiky například pětina zaměstnanců v roce 2024 využila možnost práce z domova.

3. Auto musí dávat smysl, není to automatická povinnost

Podle údajů ČSÚ připadalo ke konci roku 2024 na jednoho dospělého člověka zhruba 0,75 auta. Mezi mladými totiž roste skepse k vlastnictví kvůli dodatečným výdajům: Pojištění, palivo, údržba a tak dále.

Pokud jsou v situaci, kdy se bez něj neobejdou, pak auto samozřejmě kupují. Už ale nejde o samozřejmost a mladí často hledají alternativy. Když mohou, využívají MHD, koloběžky, komunitní taxislužby nebo i půjčovny.

4. Svatba není zákon

Demografická data za poslední roky ukazují v Česku jasný trend: Vdáváme se méně. V roce 2024 uzavřelo manželství něco přes 44 tisíc párů, což byl 8% pokles oproti předchozímu roku. Šlo už o druhý rok, kdy bylo možné zpozorovat výraznější úbytek sňatků.

Svatba pro mladé zkrátka není prioritou. Když už se odhodlají, je to zpravidla ve vyšším věku, než bývalo běžné: Muži se v průměru žení ve věku 33 let, ženy jsou v průměru 30leté.

5. Šetření vypadá jinak

Spořit a zaopatřit se je konstanta, která se samozřejmě mezi generacemi nikam nevytratila. Mladí ale k věci přistupují trochu jinak než jejich rodiče: Už dávno jim nestačí jen založit spořící účet a hotovo. 

Průzkum Asociace pro kapitálový trh ČR ukazuje, že chuť investovat mezi mladými prudce roste, s investicemi má zkušenost už podstatná část Čechů (konkrétně skoro polovina) a že s sebou mladí pomalu strhávají i střední generaci: I u ní je totiž zřetelný větší apetit k investicím.

6. Duševní zdraví není tabu

Z okrajové podivnosti je dnes střed zájmu a právě obavy o mentální zdraví patří mezi mladými k nejčastěji skloňovaným tématům, když přijde například na diskuze o pracovišti či kariéře. 

Mladí se nebojí diskutovat a řešit například nastavení osobních hranic, probírat vyhoření či využívat terapií, což je ostrý kontrast s častým přístupem předchozích generací, které problém řešily spíš mlčením a nadějí, že když budou dost dlouho předstírat, že žádný není, zmizí sám.

Tření je normální

Jasně, že to nejen kvůli uvedeným pointám mezi mladší a starší generací občas zajiskří. Starší mají pocit, že mladí jsou příliš pohodlní, mladí ve svém přístupu zase vnímají jen racionální reakci na realitu a myslí si, že si zas staří málo váží sami sebe. 

Pokrok a vývoj společnosti nicméně bude pokračovat, ať už si o něm myslíme cokoliv. Řečeno cimrmanovsky: Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme se o tom přít, ale to je tak všechno, co s tím můžeme udělat.