Křesťanští demokraté si na svém sjezdu zvolili nového předsedu, dosavadního řadového poslance Marka Výborného. Co přesně tím dali najevo, co si od toho slibují a jak tohle jejich přepřahání interpretovat?

Výborný říká, že nejde o žádnou revoluci a že chce navázat na práci Pavla Bělobrádka a Mariana Jurečky. Zároveň však slibuje změnu. Jak tomu rozumět? V čem bude Výborného KDU-ČSL jiná, a v čem naopak lidovci zůstanou stále stejní?

Volba Výborného se dá vykládat jako snaha vyměnit lídra, sáhnout po někom, kdo není okoukaný a opotřebovaný, kdo dá straně novou tvář a energii, ale kdo je přitom zárukou toho, že se KDU-ČSL nezmění příliš. Zkrátka jde o to skloubit nové impulsy s tím, co k lidovcům neodmyslitelně patří, vybalancovat změnu a kontinuitu, aby obojího bylo tak akorát.

Chtějí přesvědčit voliče, že netrpí únavou ani nedostatkem odhodlání předvést, co umějí, a vítězit ve volebních kláních, která je v následujících měsících a letech čekají. V žádném případě ovšem nejde o nějaký rozchod s tím, jací byli doposud.

Moderní konzervativní politika

Pokud nově zvolený předseda na první tiskové konferenci nového stranického vedení prohlásil "nepleťte si pojem konzervativní s pravěkem, konzervativní politika je politikou moderní Evropy", odpovídá to způsobu, jakým se dlouhodobě vyjadřoval předchozí šéf lidovců Pavel Bělobrádek.

Ten opakovaně a rád zdůrazňoval, že křesťanské hodnoty jsou moderní už dva tisíce let. V případě prvního i druhého výroku je však otcem myšlenky především přání křesťanských demokratů. Chtěli by, aby v Evropě byla znovu moderní konzervativní politika, aby byla v kurzu, nebo dokonce v módě. A co víc, měla by to být konzervativní politika v jejich pojetí a jimi prováděná.

Přání je to legitimní a nedá se nic namítat proti tomu, když se lidovci touto cestou vydají a budou mít takovou ambici. Zatím se jim ale nepodařilo najít recept na to, jak konzervativní politiku učinit atraktivní a přijatelnou pro širší vrstvy občanů.

Vezmeme-li si samotnou osobu Marka Výborného, nejvýraznějším počinem, kterým na sebe upozornil (kromě kandidatury na předsedu KDU-ČSL a svého zvolení), byl prozatím návrh novely Listiny základních práv a svobod chránící manželství jako svazek muže a ženy.

Lze ho vnímat jako něco, co od strany očekávají její tradiční voliči, něco, co je uklidní a díky čemu si řeknou, že křesťanští demokraté jsou stále jejich starou známou partají, jež před různými novotami brání svět, na který jsou zvyklí. Ovšem návrh tohoto druhu není argumentem pro to, že konzervativní politika je politikou moderní Evropy.

Elita národa na pedagogických fakultách

Aby tuhle tezi Výborný a spolu s ním lidovci naplnili, museli by voličům nabídnout ještě něco navíc. Přijít s něčím, co osloví i jinou část veřejnosti než tu, která jim dává hlas za všech okolností. Zatím v této oblasti mnoho nepředvedli.

Je zřejmé, že i Výborný chce v této disciplíně obstát. Prvními vlaštovkami jsou jeho výroky o tom, že cílem křesťanských demokratů musí být řídit v příští vládě ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo školství.

Ve svém kandidátském projevu do čela KDU-ČSL tak například uvedl: "Česká republika nutně potřebuje silnou střední třídu. Solidarita pro mě není socialismus. Proto přece podporujeme daňovou progresi u fyzických osob, a to nejen podle výdělku, ale i podle počtu vychovávaných dětí."

Nebo třeba tohle: "Vzdělání se musí stát investicí, a nikoli nákladem rozpočtu. Opravdu věříme, že se na pedagogické fakulty hlásí elita národa? Tak by to mělo být. Přál bych si, aby povolání učitele bylo opět první volbou, tak jako je tomu v Dánsku."

Jít tímhle směrem stojí za zkoušku. Křesťanští demokraté však musí ukázat, že v těchto rezortech - a v oblasti vzdělávání to platí dvojnásob - mají patřičnou expertizu a dovedou předkládat propracované a kvalitní návrhy.

Cesta tam a zase zpátky

Kolik zajímavých nápadů týkajících se školství doposud zaznělo za dobu poslancování od Výborného, který je původní profesí středoškolský pedagog a který se po stranickém sjezdu nechal slyšet, že by se rád stal příštím ministrem školství? A jak si lidovci vůbec představují moderní české školství?

Dokonce i v rezortu práce a sociálních věcí to vypadá, že si KDU-ČSL prozatím vystačila s obecnými frázemi, a konkrétní návrhy, pro které by se ve sněmovně snažila získat podporu, není moc vidět. Tam, kde by se dalo očekávat, že partaj bude předvádět největší aktivitu a kam upře svoji hlavní iniciativu, se neumí nijak zvlášť prosadit.

Před křesťanskými demokraty a jejich novým předsedou tak není nic jiného než práce a samé nelehké úkoly. KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny patří a byla by škoda, kdyby nadále směřovala k tomu, že po příštích volbách z dolní komory vypadne. Jednou se jí sice už podařilo se do ní vrátit, nemá ale žádnou záruku, že se jí to povede i napodruhé.

Straně, která letos oslavila sto let své existence a jako dárek si dala Výborného, nezbývá nic jiného, než se dál snažit o moderní výklad konzervativních hodnot a politiku, která nebude pouze pro ty, kdo chodí do kostela. Posilovat střední třídu a zajistit kvalitní vzdělávání může být ta cesta. Ovšem zda to bude stačit, záleží na tom, s čím přesně lidovci přijdou.

Důležité bude i to, zda přesvědčí různé škarohlídy, že moderní výklad konzervativních hodnot je možný a že nejde o protimluv. Jejich případný úspěch závisí také na tom, zda skutečně o moderní pojetí křesťanských hodnot stojí, nebo zda usilují jen o to, aby staré, nezměněné konzervativní hodnoty přijala a uznala za své i moderní společnost, a to s jednoduchým argumentem: že jsou přece univerzální a zakládá se na nich naše civilizace.