Lidovci před časem zveřejnili svůj volební program. Slibují v něm větší respekt rodinám nebo pomoc těm, kdo si sami pomoci nemohou, a ohání se hesly jako "Zodpovědně pro společný domov" či "Zodpovědně pro budoucnost". Jak KDU-ČSL avizovala už na začátku srpna, sněmovní kampaň staví na zodpovědnosti, tedy vlastnosti, se kterou se dlouhodobě ztotožňuje.

Velkou pozornost křesťanští demokraté věnují rodinám s dětmi. Pracující rodiče chtějí podporovat daňovým zvýhodněním - slibují zvýšit roční slevy na poplatníka, navýšit slevy na děti v rámci daní a uvolnit daňový strop 60 300 korun při vrácení daně.

Chtějí také podpořit obce a města v budování finančně dostupného bydlení pro mladé rodiny s regulovaným nájmem. Rovněž by zavedli zvýhodněné hypotéky podle počtu vyživovaných dětí. Kromě toho plánují ocenit zásluhy rodin v důchodovém systému nižšími odvody a vyššími důchody pro pracující rodiče.   

Pozoruhodnou součástí volebního programu KDU-ČSL je doslov bývalého předsedy senátu a někdejšího předsedy české vlády v rámci československé federace Petra Pitharta, ke kterému se současné vedení lidovců a především jejich předseda Bělobrádek hlásí jako k velké autoritě a zdroji hodnot. Podtitul Pithartova doslovu přiléhavě zní Domov. Zdůrazňuje v něm, že program lidovců připomíná to "dávno osvědčené", dnes ovšem zapomínané.

Srozumitelný a čitelný svět 

Sám se to v několika větách snaží shrnout, na nemnoha řádcích se mu tak daří vystihnout, co to znamená být v současném světě tradičním, dalo by se říci, konzervativním politikem, a přitom se umně vyhnout tomu, aby sklouzl k nacionalismu a nenávisti. Jeho slova jsou patetická a sentimentální, to však lze politikovi, který oslavil už 76. narozeniny a ani dříve neměl k emocím daleko, odpustit. 

Pithart píše: "Chceme, abyste se vy, lidé naší země, cítili doma bezpečně před nesrozumitelnými změnami, které zpravidla nevedou k ničemu dobrému. Nechť je náš svět světem srozumitelným, solidárním, čitelným pro všechny, i pro děti, a také pro starší a staré lidi. Nejen pro bohaté, ale i pro chudé, kteří nemohou vždy za to, že jsou chudí. Hlavně pro vás, kteří se svojí prací a svou starostlivostí držíte uprostřed. Je vás ze všech nejvíce". 

Bývalý předseda vlády vyzdvihuje čitelnost, srozumitelnost, bezpečí a solidaritu a upřímně a usilovně se pokouší vytyčit prostor, kde tyto hodnoty pořád platí a kde svět je navzdory změnám a chaosu stále ještě v pořádku. Hlavní roli zde hraje rodina a obec.  

"Domov není jen byt, ten také, ale je to náš malý, vůbec však ne nicotný, ale malý ve smyslu přehledný, pořád ještě srozumitelný svět, ve kterém se cítíme bezpečně. Bezpečně, protože společně s blízkými lidmi. To jsme my rodiče a naše děti a naši vnuci, tou jsou i naši rodiče a prarodiče," píše Pithart a dodává: "Taková rodina je ale opravdu doma až v širším obecenství sousedů, přátel, kolegů, obce," vymezuje Pithart svět, který považuje za domov.

Domov prost změn, zmatků a chaosu

Vše ostatní pak vykazuje ven za jeho hranici: "Takový domov chceme chránit před zbrklými změnami, zbytečnými zmatky, před chaosem." Nelze si při těch slovech nevzpomenout na Václava Klause ml., který rovněž usiluje o návrat starého světa, respektive své představy o něm, a snaží se nastavit hráz všem novotám, jež ohrožují tradiční hodnoty, rodinu a většinu lidí, kteří chtějí žít své životy, chodit do práce, vychovávat své děti atd.

U Pitharta však není přítomná štvavost, sžíravost, vybičovaná urputnost a strach z jiného. Tam, kde Klaus dští síru, Pithart působí lidsky. Ve skutečnosti tak bývalý předseda senátu a spolu s ním i vedení KDU-ČSL, které mu jako jedinému politikovi kromě předsedy strany Pavla Bělobrádka dalo ve svém volebním programu slovo, vytváří alternativu jak k Václavu Klausovi ml., tak i vůči konzervativní politice Jiřího Čunka, o jehož sílícím vlivu v KDU-ČSL se v poslední době hovoří. A to ačkoli s nimi Pithart sdílí určitá východiska.

Zároveň ale na malé ploše, kterou má Pithart k dispozici, vyniká, jak nesnadná, vnitřně rozporná a špatně udržitelná je jeho pozice. Také v Bělobrádkově knize Na život!, kterou si lze stáhnout na webových stránkách KDU-ČSL a na které si předseda křesťanských demokratů založil svou kampaň, najdeme mezititulky jako "Milujeme svůj domov", "V našem domově platí naše pravidla" či "Samospráva: Obce jsou domov".

Bělobrádek rovněž vysvětluje, že "konzervativní přístup ke světu vidí ve středu všeho člověka, usilujícího žít v řádu, v přehledném a předvídatelném světě", používá tak podobná slova jako Pithart. Opět zde najdeme důraz na přehlednost a předvídatelnost. Je ale takový svět možný? Vzepřít se zbrklým změnám, zmatkům a chaosu a držet svůj kus země přehledný a srozumitelný? Jak toho dosáhnout? Za jakou cenu a jak při tom nesklouznout k represi a nenávisti?  

 Vstříc novému na základě neměnných hodnot

Ačkoli Bělobrádek Pitharta ve své knize opakovaně zmiňuje, děkuje mu za připomínky k jejímu rukopisu, ve svém výkladu politiky KDU-ČSL jde o něco dále. V knize Na život! tak spojuje takřka nespojitelné. Hází do jednoho hrnce Pithartův tradicionalismus, křesťanství a jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace přidává: ano, jistě, vědu, výzkum a inovace.

Výsledek působí humorně: "Jsme stranou konzervativní, stavíme na křesťanské etice, zároveň jsme stranou nekonfesní a otevřenou novým myšlenkám. Naše hodnoty jsou moderní už přes dva tisíce let," píše předseda KDU-ČSL a zdůrazňuje, že lidovci hledí "k úspěšnému zítřku" a jsou "stranou, která se pevně drží tradice a neochvějně míří k budoucnosti".

Křesťanští demokraté a jejich šéf nejsou v lehké situaci, a tak kladou za sebe slova, která jsou v rozporu a navzájem si protiřečí. Na jiném místě pro změnu Bělobrádek píše: "Jsme konzervativní stranou budoucnosti a zodpovědnosti. Na základě našich neměnných základních hodnot jsme otevřeni novým myšlenkám," pokračuje ve vršení protikladů a dodává: "Sázíme na spojení tradice a modernosti. Než staré nahradíme novým, poměříme nové starým. Nové je pro nás dobré, když je lepší, nikoliv protože je nové".

To vše je samozřejmě možné. Jen skloubit lpění na tradici, na starém a srozumitelném světě a otevřenost novým myšlenkám je nanejvýš obtížné a místy nejde o nic jiného než o snahu vymyslet kvadraturu kruhu. Už jen z toho, jak Pithart a Bělobrádek své teze formulují, je zjevné, že přešlapují a s tím, co by si rádi vytyčili jako svůj úkol, si nevědí příliš rady.

Výzva, před kterou lidovci dlouhodobě stojí, je, nakolik a jakým způsobem svoje hodnoty a politiku přizpůsobit době, která je dynamická, rychle se mění a nenechá člověka vydechnout. Věty typu "Naše hodnoty jsou moderní už přes dva tisíce let," však lidovce nespasí. Ostatně kdyby tahle věta platila, těžko by dnešní svět připadal Petru Pithartovi tak nesrozumitelný.