Prostá úvaha sociálních demokratů: Rozpočet nemá (další) peníze na rodičovský příspěvek. Banky mají peníze. Hrrr na ně!

Ostatně, jsou v nich zaměstnáni zlotřilí banksteři, kteří se válejí v penězích pracujícího lidu jako ten vlk z volstrýtu DiCaprio. A matky nemají na pleny a dětskou výživu.

Funguje to jinak

Pravda pravdoucí, z bank může stát do rozpočtu odsát víc peněz. Stačí víc zdanit jejich zisky.

Problém tkví v tom, že dřív, než peníze z bank do rozpočtu dotečou, anebo krátce poté, vyberou je banky od vás – klientů.

Prachy jsou krásná věc. Vlk z Wall Streetu Leonardo di Caprio by o tom mohl vyprávět... | zdroj: Profimedia

Nejjednodušší je zvýšit marži mezi úrokem z úvěru a úrokem z vkladu, tedy zdvihnout úrok u úvěru. Anebo zavést dobře maskované poplatky. Bankéři jsou důvtipní a své peníze si pohlídají. Buďte si jistí, že je z vás dokážou vytáhnout.

Přátelé a přítelkyně z Lidového domu už spočítali, že speciální bankovní daň ve výši 25 procent, namísto běžných 19, vynese 10 miliard. K tomu se patří podotknout: 'zlatý voči'.

Ale budiž. Deset miliard by pokrylo chybějící náklady na rodičovské příspěvky ve výši 300 000 korun (dosud 220 000) pro všechny rodiče, které mají čtyřleté a mladší děti. Nejen pro ty, jejichž ratolesti se narodí až po půlnoci prvního ledna.

"Banky by to zvládly," pravil rezolutně šéf sociální demokratů Jan Hamáček.

Samosebou, že by to zvládly – a dokonce levou zadní. Mimo jiné proto, že podstatný díl ze zmíněných deseti miliard by netratily bankovní domy, ale jejich klienti – hypotékáři, dlužníci, majitelé účtů, střadatelé.

Kdo to odskáče?

Dopady speciálních bankovních daní v Evropě se podrobně zabývala brokerská společnost Cyrrus. Její analýza je zde, shrnutí tady.

V závěru této zprávy se píše: "Empirická data potvrzují, že břemeno bankovní daně nesou úplně nebo z velké části klienti banky, spíše příjemci úvěrů než vkladatelé. Celková dostupnost úvěrů se zhoršuje."

Analytici Cyrrusu upozorňují, že banky zatížené speciální daní břímě daně "přenesly zejména na relativně hůře situované příjemce hypotečních úvěrů z řad domácností".

To je pochopitelné. Banky si vždy hýčkají nejlukrativnější klientelu, a do ní patří nejlépe zajištění miliardoví dlužníci, ne ti, kteří si půjčují statisíce, nejvýš pár milionů. Právě do druhé kategorie však spadají ti, kterým chce ČSSD pomoci vyšším rodičovským příspěvkem – mladé rodiny. A tato kategorie pocítí břímě nákladů na vyšší daň nejvíc.

Babiš má pravdu

Bankovní daň některé evropské státy zavedly během krize. Její pomocí chtěly z bank dostat zpátky obrovské sumy, kterými je sanovaly. V Česku za krize taková opatření nutná nebyla. Banky pokles ustály.

Od krize několik států daň radikálně snížilo, například Rakousko a Maďarsko, jiné, jako Finsko, ji zrušily. Po krizi speciální daň na banky uzákonilo ještě Rumunsko a také Polsko.

Cyrrus ve své analýze zmiňuje, že v roce 2016 vyšší bankovní daň připravila polskou ekonomiku o 0,2 procentního bodu ekonomického růstu. Zpomalil se růst objemu úvěrů.

Půjdeme snad v polských šlépějích?

Andrej Babiš je proti. Tvrdí, že bankovní daň se neosvědčila. Má pravdu. Ustojí však tlak sociálních demokratů a komunistů?

Shrnuto

1. Přispět rodičům, a to i těm, kteří přispět nepotřebují, tím, že jim teď do jedné kapsy peníze dáte a ze druhé jim podstatnou část z nich později vytáhnete, nemá valný smysl. Dnes budou mít radost z vyššího sociálního příspěvku, zítra budou zklamáni z vyšších úroků.

2. Peníze navíc, které vláda z bank vytáhne, skončí ve vládním mixéru, kde se semelou s ostatními příjmy. Nikde nebude garantováno, že je vláda použije ve prospěch rodin s malými dětmi, byť se tím bude zaklínat.