Cena másla se šplhá do nevídaných výšin. Za čtvrtkilogramovou kostku dáte padesát korun i víc a ze statistik Českého statistického úřadu vyplývá, že mezi loňským a letošním červnem máslo podražilo o 43 procent.

Každý se pídí po nějakém jednoduchém (ryze českém) vysvětlení: Kdo za to může? Který kulak nás odírá?

A tak se probírá teorie, že výrobci másla nebo šéfové obchodních řetězců na domácím trhu uzavřeli kartel (zde) a teď inkasují tučné zisky. Anebo že lichvářští prodejci nasazují na máslo přemrštěné marže (tady).

Jenže ani jedna z těchto hypotéz není vysvětlením raketového růstu cen másla. Marže nedosahují řádově desítek procent. A kartel? Teoreticky by ho mohl půltucet hlavních výrobců másla, anebo obdobný počet řetězců v Česku, uzavřít. Jsou ale Tatra, nebo Madeta tak mocné, aby ovlivnily trh v globálním měřítku?

To by jejich šéfové museli mít ruce delší než Saxana, protože ceny másla stoupají až na výjimky všude. Zjistíte to pohledem na komoditní burzy v Evropě nebo třeba v Austrálii. Máslo tam dosahuje historicky nejvyšších hodnot.

Vztekají se i Bavoři

Stačí se podívat na zahraniční zpravodajské weby a dozvíte se třeba o vzteku šetrných Bavorů. Cena másla ve spolkové zemi vzrostla obdobně jako v Česku za rok o téměř padesát procent.

Obdobně se nestačí divit lidé na opačné straně zeměkoule – obyvatelé Nového Zélandu. Tam zaznamenali dokonce nárůst cen másla 56 procent (zde).

Samosebou, rostou také ceny potravin, v nichž má máslo významný podíl. Francouzi proto lamentují, že jim podražily croissanty a briošky.

Nynější máselná krize tak slovy klasika není plochá historka okresního formátu, nějaká česká nebo regionální (například středoevropská) anomálie, ale (z pohledu spotřebitele) globální malér.

Průšvih ve třech bodech

Situaci na trhu s mléčnými výrobky analyzuje Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO). Příčiny současné exploze cen másla shrnuje do tří hlavních bodů:

1. Poptávka po mléčných produktech se v minulých letech snižovala, a tak se mnozí farmáři zbavovali dojnic. Důsledkem je pokles dodávek mléka (potažmo výroba másla) v největších producentských zemích.

Evropská unie včetně Česka tento trend dokonce podporovala z veřejných peněz. Zatímco farmáři v minulých letech dostávali dotace na chovy dojnic, v posledním roce jim unie a její státy platily za to, že dodávky mléka na trh snižují.

Přehledná čísla o globální produkci naleznete na webu Agrimoney (zde). Vyplývá z nich, že výroba másla v Evropské unii zaostává za minulými lety o 28 procent. V Austrálii a na Novém Zélandu spadla výroba o 17 procent. Takový výpadek na straně nabídky nemohou další (ani američtí) farmáři zacelit.

2. Poptávka po másle a mléčných výrobcích nečekaně vzrostla. Experti to přičítají jak zvýšené spotřebě v důsledku ekonomického oživení a rostoucí kupní síle obyvatel, tak nejnovějším studiím, které zpochybňují, že máslo je zabiják zvyšující cholesterol a rizika srdečních chorob. Nejen Češi se tak od rostlinných tuků a margarínu vrátili k máslu.

Poptávka přitom roste nejen v Evropě nebo západních zemích, ale také v jihovýchodní Asii.

3. Chovatelé se v posledních letech zaměřili na plemena, jejichž mléko má méně tuků, aby vyhověli požadavkům na nízkotučnou stravu. Z mléka takového skotu však nezískáte tolik smetany, potažmo másla. Kromě toho v létě mají krávy mléčného tuku vždy míň a většina skladů s máslem se vyprázdnila už na jaře.

Shrnuto: Je zřejmé, že na kombinaci nízké nabídky s vysokou poptávkou, musí spotřebitel doplatit. Tím spíš, když nabídka není dostatečně pružná.

A co na Vánoce?

Výrobci a prodejci se chovají tržně, usilují o co nejvyšší zisk. A tak za převyšující poptávky zvyšují ceny.

"Nechcete? Dobře, máslo prodáme třeba do Tramtárie, nebo do Horoucích pekel." A tak je podstatná část (nedostatkového) másla vyrobeného v Evropě vyvezena do Jižní Koreje nebo do Japonska, kde se za něj platí doslova královsky.

Cena másla za takové situace může přestřelit – a to se (nejen v Evropě) děje. Po čase se ale nabídka zvýší, protože na vysoké poptávce a vysokých cenách bude chtít kdekdo vydělat, a nabídka posílí. Ceny se začnou vracet do rovnovážné polohy.

Jenže v případě másla to může trvat také mnoho měsíců. Vyšší produkce je závislá na zvířecím, nikoli výrobním (hardwarovém) faktoru. Zemědělská produkce má v mnoha případech větší setrvačnost než výroba kompů, smartphonů, anebo kupříkladu knoflíků

A krávy chybí, zejména specialistky dojnice (v Česku černobílé krasavice "holštýnky"). Tyto ušlechtilé přežvýkavce si na NC strojích, robotizované výrobní lince, 3D tiskárně nebo na čarovné harfě prostě nenabrkáte.

Stihne se trh s máslem vyrovnat před Vánoci? To je teď důležitá otázka, protože v období příprav cukroví je jeho spotřeba v Evropě nejvyšší.

Pokud do této doby rovnováha mezi nabídkou a poptávkou nenastane a sklady s máslem nebudou plné, můžeme se nadít ještě vyšších cen než v červenci.

Pakatel za komunistů?

A to je povzdech odposlechnutý ve strašnické prodejně jednoho z obchodních řetězců u pultu s máslem: "Tohle by za komunistů možný nebylo."

Ale bylo. ANO, za komunistů bylo hůř. Také poměřováno máslem.

Ti dříve narození si vzpomenou, že kostka másla v roce 1989 vyšla na deset kaček československých. Jenže tehdejší průměrný plat byl tři tisícovky. Pokud "komunistickou" desetikorunu přepočtete na současný průměrný výdělek, zjistíte, že dnes bychom platili za máslo devadesát korun (stabilně a všude).

Připomínám, že to bylo za vlády strany, která trh zrušila a nahradila plánovaným hospodářstvím i pevnými (regulovanými) cenami všeho možného. Mnozí Češi na to patrně vzpomínají se slzou (dojetí) v oku. Jinak by Husákovi pohrobci dnes v žebříčcích stran nemohli obsazovat druhé místo.

A nakonec rada

Namísto shrnutí končím radou: Nevěřte takovému kandidátovi do sněmovny, který tvrdí, že zajistí nízkou cenu másla. Je to buď

a) populista,

b) pitomec,

c) anebo kombinace a) a b).