Nekvalitní potraviny pro Evropu 'druhé kategorie': Proč si je necháme líbit?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Vlády Visegrádu požadují, aby na kvalitu potravin v našich obchodech dohlížel Brusel. Copak si s ní neporadíme? Zboží si přece vybíráme sami.

Při nakupování bychom neměli číst jen značky a cenovky, ale také složení. Ilustrační snímek

Při nakupování bychom neměli číst jen značky a cenovky, ale také složení. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Visegrádská skupina vyslala do Bruselu emisara – Roberta Fica. Slovenský premiér tam tento týden bude u Jeana-Claude Junckera ve jménu Čechů, Maďarů, Poláků a Slováků žádat, aby Evropská komise zakázala vyrábět potraviny dvojí kvality.

Jinými slovy, Fico se bude u šéfa komise domáhat toho, aby Brusel posílil svůj vliv, aby vydal nové normy, přijal nové byrokraty, a především – aby na sebe vzal nové pravomoci, které dosud patří státům.

Další diktát Bruselu?

Skupina V4 se v posledních měsících zaměřovala na kritiku migrační politiky Angely Merkelové a přerozdělovacích kvót Evropské komise. Kromě toho její lídři při každé příležitosti zdůrazňovali, že jim dirigistická politika bruselské byrokracie nevyhovuje.

"Potřebujeme změnit fungování Evropy jako takové, snížit byrokracii," poučoval Bohuslav Sobotka v Bruselu unijního prezidenta Donalda Tuska. Stejné téma rozvíjel v rozhovoru pro Právo, ve kterém pravil: "Evropa by měla přestat nasávat další pravomoci, musí se bez zbytečné byrokracie vypořádat s pravomocemi, které dnes má. Musíme vnímat různorodost 27 členských zemí a nesnažit se všechny zařadit do nějaké předem definované tabulky."

Jak po takových prohlášeních chcete věrohodně prosazovat evropskou normu o kvalitě potravin nebo evropský úřad na ochranu práv spotřebitelů? Chceme snad Bruselu svěřit dohled nad složením potravin a právo na to, aby nám vnucoval nějaké "předem definované tabulky kvality"? Copak nejsme dost kompetentní na to, abychom rozpoznali béčkové potraviny?

Juncker si na Ficovi nejspíš smlsne. Mohl by ho hned zkraje utřít otázkou: "Říkáte, že přerozdělování uprchlíků je diktát. Tak proč chcete, abychom diktovali složení a kvalitu potravin?"

Delikátní éčka

Postup některých nadnárodních výrobců a obchodních řetězců, které prodávají potraviny pod stejným názvem, ale s jiným složením na "západě" a "východě" Evropy, je přinejmenším neférový. Označit méně kvalitní potraviny stejně, jako potraviny s vyšší kvalitou, zavání klamáním spotřebitele.

Zákazník může očekávat rovné zacházení i to, že potravina prodávaná pod stejným označením v celé Evropské unii bude mít stejné složení, a tedy i stejnou kvalitu. A tak se nepodívá na složení, nevěnuje pozornost tomu, jaká delikátní éčka obsahuje.  Ačkoli - předpokládat, že se neliší, by neměl, protože tohle téma se přetřásá nejméně šest let. Z té doby pocházejí první srovnávací studie výrobků globálně známých značek.

Zákazník by tedy měl vědět, na které béčkové potraviny si dát pozor, které nekupovat. A pokud chce vláda spotřebiteli usnadnit výběr, ať zveřejní výsledky srovnávacích testů.

Důvody, proč se prodávají do zemí někdejšího sovětského bloku potraviny, v nichž je míň masa, víc náhražek nebo víc chemikálií než v potravinách dodávaných do "staré" Evropy, jsou nasnadě: Protože na tom výrobci a řetězce vydělají a protože si to tamní spotřebitel nechá líbit, pramálo ho zajímá, z čeho se pochutina skládá, rozhodující jsou pro něj cena a značka.

Dokud se bude většina zákazníků v zemích V4 dívat jen na cenovku a značku, sotva se na tom něco změní.

Tvrzení potravinářských korporací a řetězců, které se hájí tím, že své výrobky, případně svou nabídku, přizpůsobují chuti zákazníků, je samosebou až na výjimky lež. Výrobci i obchodníci využívají toho, že Evropská unie má jednotný trh, ne však (co do požadavků na kvalitu) jednotného spotřebitele.

Fico zahradníkem

Evropská komise podle současných pravidel až na výjimky nemůže regulovat složení potravin a dohlížet, aby měly stejné chutě. Tím ji státy nepověřily. "Harmonizovala" pouze složení čokolád, džemů, džusů nebo medu. 

Komise smí zasahovat jen tehdy, když potravina ohrožuje lidské zdraví, anebo je prodávána bez potřebných a pravdivých informací o jejím složení. To však není případ dvojí kvality potravin. Na ni je krátká i směrnice o nekalých obchodních způsobech (zde).

Pokud našinec vychází z aktivit politiků, může nabýt dojmu, že výrobky velkých nadnárodních korporací jsou v zemích Visegrádu největší problém na trhu potravin. Ze srovnávacích studií však není jasný rozsah problému.

Jak si vůbec v porovnání s výrobky těchto koncernů stojí potraviny od ryze domácích (neglobálních) producentů, které ve státech V4 pořád převažují? Kdo se tím zabývá? Není to s nimi jako s pověstným britským párkem, který chce Jim Hacker ze seriálu "Jistě pane ministře" hájit do roztrhání těla?

Tyto výrobky by měly mít podstatný vliv na kvalitu potravin v té či oné zemi. Žebříček Global Food Security Index (GFSI), který rok co rok sestavují analytici The Economist Intelligence Unit a který hodnotí kvalitu a bezpečnost potravin i jejich dostupnost, však nenasvědčuje tomu, že by byly excelentní.

Visegrádské země v žebříčku nezáří. Nejlepší je Česko, které se mezi 113 hodnocenými státy (první USA, poslední Burundi) umístilo na 25 místě. V kvalitě a bezpečnosti potravin dostalo 75,9 bodu, Polsko 74,9, Maďarsko 73,8. Nejhorší z V4 je Slovensko na 40. místě (za státy Latinské Ameriky) se 67,2 bodu.

Je to přitom slovenský premiér Robert Fico, který hrozí potravinářským koncernům bojkotem jejich výrobků a chystá se vyjednávat o kvalitě potravin v Bruselu za celý Visegrád.

Inu, kozel zahradníkem.

Tagy: Česko domácí Evropská unie Visegrád kvalita potravin Visegrádská čtyřka česká politika evropská politika

Zdroje: Vlastní