Visegrádská čtyřka sice za poslední zhruba rok konečně ukázala, že by ji měly země Evropské unie začít brát trochu vážněji, ale na změnu zavedených poměrů dost síly nemá. Téma nižší kvality identického zboží v postkomunistických zemích se na evropské půdě řeší už roky a unie nikdy neukázala vůli cokoli změnit.

"Výrobci uzpůsobují své produkty místním zvyklostem a chutím. Navíc složení je napsané na obalu, tak je všechno v pořádku. Je na spotřebitelích, aby se rozhodli," vyslechly si vždy východní země od původní unijní patnáctky. Jistě, ve chvíli, kdy jsou země na východ od Německa vnímané jako popelnice Evropy a místní tento nekvalitní odpad tiše v akcích nakupují po paletách, nezní slova o místních zvyklostech tak absurdně.

Z posledního průzkumu Státní zemědělské a potravinářské inspekce loni vyšlo, že praxe dvojího metru vadí 88 procentům Čechů. Podle necelých čtyřiceti procent dotázaných za tím stojí hlavně český hlad po nízkých cenách. Ale zanadávat je tak si tak jediné, co si mohou lidé dovolit. 

Politické nahánění bodů

Český premiér Bohuslav Sobotka Ficovu snahu ocenil s tím, že konečně někdo začíná konat. To, že jeho ministr zemědělství Marian Jurečka problém opakovaně vytáhl na setkáních se svými unijními kolegy, mluvil o něm s eurokomisařkou Věrou Jourovou a slíbil připravit podklady pro další diskuse na toto téma, Sobotka zaměstnaný děním na ministerstvu průmyslu nějak přehlédl.

Možná je to jen Jurečkovou neviditelností, nebo pomalostí – zatímco začátkem února sliboval, že Česko v první polovině roku srovná stejné zboží nakoupené u nás a u západních sousedů, Slovensko týden na to oznámilo už hotové výsledky svého srovnání. Oboje ve snaze dokázat Západu, jak naše zemičky šidí.

Přestože staronové téma vytáhl na stůl Fico, jeho český protějšek se ho v předvolebním boji chytl možná ještě intenzivněji. Stejně tak Jurečka, který se nechal slyšet, že chce od Bruselu znát výsledek své iniciativy do konce roku! Až dojemná snaha ukázat, jak českým politikům záleží na spokojenosti českých spotřebitelů skončí sice ve tříděném odpadu bruselských úřadů, ale lidé uvidí, že za nimi někdo stojí, ne?

Místní zákony na ty evropské nestačí

Kvalita, respektive nekvalita potravin se porovnává už několik desetiletí. Zatímco před třiceti lety jsme se s tím museli smířit a být rádi, že v regálech je alespoň nějaké zboží, nyní alespoň pořádáme nákupní výlety za hranice. Pocit křivdy však stále přetrvává.

Bohužel oprávněně. Česká (ani slovenská, polská či maďarská) legislativa v tohle nemá na nadřazenou evropskou páky. Státní zemědělská a potravinářská inspekce nemá ani pravomoc, aby porovnávala složení stejných potravin z různých zemí EU, a nemůže tak za to ani nikoho trestat.

Snaha V4 konečně na tom něco změnit, je chvályhodná, nesmí ale skončit jen předkládáním srovnávacích testů. Proti těm jsou státy, jejichž obyvatelé nacházejí v obchodech kvalitní zboží, už imunní a vnímají ho jen jako neustálé fňukání. 

Spojme se proti "staré patnáctce"!

"Když nebudeme cítit v řešení otázky dvojí kvality potravin ve státech EU podporu ze strany Evropské komise, půjdeme s ní do války," prohlásil sebevědomě Fico. Jak si ale takovou válku představuje, neprozradil.

Jedinou šancí je spojit pevné V4 jádro i s dalšími zeměmi, které šizením trpí, a tlačit na Brusel z pozice více států. Ostatně z testů zhruba před pěti lety vyšly jako nejvíc šizené Rumunsko a Bulharsko, které se k tlaku na "starounijní země" jistě rády přidají. Značkový margarín s vodou místo tuku, ementál bez ok nebo lehčí čajové pytlíky plné spíš než lístků jen čajového prachu, mají pravděpodobně i ony.

Zda ze současné iniciativy něco vzejde, je ale silně nepravděpodobné. Dokud si nezískáme pověst země, jejíž občané si při nákupu hlídají i kvalitu, nejen cedulku s nápisem "AKCE", nebudou mít nadnárodní firmy důvod přestat své zboží určené na východ šidit. Argument "stejně to nepoznají a koupí to i tak" je totiž neetický, ale to je tak asi vše, co se na něm dá z pohledu legislativy napadnout. Informace na obalu stačí.

Jen tak mimochodem, ani všechny země Visegrádské čtyřky nemají čisté svědomí. I když to tak českým zákazníkům nemusí připadat, Poláci jsou poměrně nároční na kvalitu potravin nabízených ve svých obchodech. A co tedy s těmi nepovedenými výrobky svých producentů dělají? Hádejte…