Policie v Rohlíku zadržela 84 Ukrajinců s polskými vízy. Všechny je odvezla na služebnu, kde 74 z nich předala rozhodnutí o vyhoštění. Se zbylými se dál vede správní řízení.

Čupr si otevřeně stěžoval na postup policie, podle něj se chovala jako STB. Podle něj není obvyklé, aby policie odvezla všechny pracovníky a pak teprve zjišťovala, zda jsou v zemi legálně či nikoliv. Musel prý kvůli tomu zastavit provoz, ztráty počítá na desítky milionů, protože ze 150 lidí pracujících ve skladu jich policie odvedla více než polovinu.

Čupr také tvrdí, že stejně tak využívají agenturní zaměstnance i jiné společnosti, kde ale policie nikoho nezadržela a vše bylo dosud v pořádku. Razii a vyhoštění pracovníků považuje za státní šikanu a populistickou hru svaly ze strany policie potažmo ministra vnitra Milana Chovance. 

Je práce ve skladu služba nebo běžné zaměstnání?

Na jeho argumentaci je podstatné tvrzení, že z pohledu jeho právníků byli jeho pracovníci zaměstnaní legálně. Prý je legislativa v tomto bodě nejasná a ministerstvo ji vykládá pokaždé jinak.

Klíčový je v tomto případě paragraf 98 zákona o zaměstnávání, v němž se vyjmenovává, za jakých podmínek nepotřebují zahraniční pracovníci tuzemské pracovní povolení. V Česku mohou cizinci pracovat bez povolení pouze v případě, že sem byli vysláni za účelem poskytnutí určité konkrétní služby.

Podstatou sporu tedy zřejmě bude fakt, zda byli zaměstnanci dodáni jako součást nějaké služby nebo zda šlo o pracovníky, kteří se normálně zapojili do provozu. Vzhledem k tomu, že Ukrajinci pracovali ve skladu při běžném balení objednávek, zdá se, že pravdu mají spíše úředníci.

Rohlík navíc už podobné problémy řešil loni, kdy policie z jeho skladu vyvedla a následně vyhostila 24 cizinců. Právní pohled firmy se sice s názorem úředníků může rozcházet, nebylo však lepší raději si to ohlídat a neriskovat další konflikt se státem?

Za "české mzdy" by to mohl zabalit

Zajímavá a možná ještě důležitější otázka je, proč se vlastně Rohlík potažmo celý český průmysl musí tolik spoléhat na pracovníky z Ukrajiny. 

Čupr to vysvětluje tak, že skladníkům platí standardně 25 tisíc hrubého, což jsou prý peníze, za které Češi prostě pracovat nechtějí.  Aby mu ve firmě pracovali Češi, muselo by to být 38 tisíc. "To to můžu rovnou zabalit," tvrdí.

Situace se tedy jeví tak, že Čupr nastavil mzdy nízko, a když zjistil, že Čechy tahle nabídka až tak neláká, rozhodl se sáhnout po Ukrajincích. Pracovní povolení jich má ale jen málo, takže se musel uchýlit k řešení, které je na hraně nebo dokonce za hranou zákona. Teď má kvůli tomu ztráty za desítky milionů, takže je otázka, jestli nebylo od začátku lepší nastavit platy od začátku výš? 

Nízké mzdy nás řadí do rozvojových zemí

V Česku se mezitím rozhořela debata, proč tuzemské mzdy nedosahují ani minimálních mezd v Německu. Banka JP Morgan vyřadila Českou republiku z kategorie vyspělých zemí a přeřadila ji do ranku zemí rozvojových.

Důvod je právě nízká úroveň mezd, které dlouhodobě neodpovídají standardům pro vyspělé ekonomiky. Není náhodou zakopaný pes právě v tom, že firmy jako Rohlík svůj byznys plán staví na nízkých mzdách a najímání Ukrajinců, kteří jsou za tyto peníze ochotní pracovat?

Některé společnosti přitom už pochopily, že zvyšování mezd je jediná cesta, jak přilákat či udržet zaměstnance. Řetězec Lidl nedávno vyvolal bouřlivé ovace veřejnosti za to, že oznámil zvýšení mezd svým zaměstnancům.

Naopak v Aholdu jsou mzdy tak nízké, že si na to musel osobně stěžovat premiér Bohuslav Sobotka v Nizozemsku. Připomeňme si také pokuty českým řidičům ve Francii za příliš nízké mzdy. 

V průmyslu je situace složitější. Kvalifikovaných zaměstnanců je nedostatek, firmy se snaží lákat nové pracovníky na nejrůznější benefity. Kdo může, snaží se také zvýšit mzdy. V podnicích navázaných na automobilový průmysl to přitom komplikuje skutečnost, že zahraniční automobilky tlačí na setrvalé snižování cen produktů. Zahraniční odběratelé zkrátka mají Českou republiku v oblibě právě pro nízkou cenu práce, která nás ale nakonec zařadila do kategorie rozvojových zemí.

Rohlík ovšem není výrobní podnik se zahraničními odběrateli, je to vlastně jen sklad s řidiči, kteří z něho expedují zboží ke koncovým zákazníkům. Pokud Čupr není schopen vymyslet systém tak, aby byl atraktivní také pro české zaměstnance, a jediné východisko vidí v pracovnících z ciziny, zřejmě ho čekají další oplétačky s úřady. 

"Je nutno podotknout, že ani v jednom případě nebyli skladníci v pracovně právním vztahu s Rohlíkem," argumentuje Čupr na svém Facebooku. Takový postoj zavání alibismem - tím spíš, že se o pár řádků níže vykresluje svou firmu jako etickou, kárá xenofobní společnost a tvrdí, že o takové zákazníky nemá zájem. 

Při vší sympatii k podnikatelským snahám v Česku, nebylo by etické spíš zvýšit mzdy tak, aby o místa skladníků měli zájem i tuzemští pracovníci, než platit výhodnější, levnou pracovní sílu a pak se od ní navíc distancovat s tím, že vlastně žádný pracovní poměr tady nebyl?

Stěžovat si na mezery v zákoně je správné, ale nikoli až ve chvíli, kdy stát začne tyto díry kontrolovat nebo lepit. Stavět se do role bojovníka za práva podnikatelů a morálního majáku také lze, proč ne. Ale z úst někoho, kdo se snaží ušetřit peníze na nízkých mzdách, to zní přinejmenším úsměvně. 

Česku by prospělo především, kdyby mzdy v soukromém sektoru vzrostly, pokud nechceme zůstat dál ve skupině rozvojových zemí. Po 27 letech od pádu komunismu bychom konečně mohli začít dohánět Západ a ne vymýšlet kličky, jak sem dostat ještě levnější pracovní sílu, než jsme my sami.