Těžko se dnes dopátráme, kdo vlastně zmrzlinu vymyslel. Už roku 200 před Kristem dávali staří Číňané do sněhu zmrznout oslazenou směs rýže a mléka. Do Evropy tento nápad podle všeho přivezl Marco Polo, i když už římský císař Nero si potrpěl na sníh a led smíchaný s ovocnou šťávou a Alexandr Veliký zase prý s chutí baštil sníh oslazený medem.

Kvůli časově i finančně náročné výrobě bývala zmrzlina dlouho luxusní pochutinou, kterou si mohli dovolit jen bohatí. Vyráběla se poměrně složitě v hrncích s dvojitou stěnou, které se zvenčí naplnily kusy ledu a zevnitř potřebnými přísadami. Směs se musela míchat ručně. Tento způsob výroby fungoval poměrně dobře a osvědčil se během uplynulých téměř dvou staletí, jenže byl zdlouhavý a trval dlouhé hodiny. A zmrzlináři si svůj čas a námahu samozřejmě nechali odpovídajícím způsobem zaplatit.

Za to, že se to změnilo, vděčíme mimo jiné jedné hospodyni z Filadelfie. Nancy Maria Donaldsonová Johnsonová (1794-1890) používala také dvouplášťový hrnec. Do vnějšího obalu ale k drcenému ledu přisypávala také sůl, která snižovala bod tání, a přísady uvnitř tak rychleji mrzly.

Kromě toho bylo až do té doby nutné opakovaně z vnitřních stěn seškrabávat vrstvu ledových krystalů. Johnsonová tento proces automatizovala. Na svůj přístroj umístila kliku, kterou se přes mechanismus ozubených kol poháněla jakási vnitřní špachtle s otvory. Díky tomu nebylo třeba vynaložit takovou sílu, přísady se snadněji míchaly a zmrzlina se rovnoměrně ochlazovala.

Nový přístroj také výrazně snížil množství potřebného ledu a soli, což také zlevnilo výrobu, protože v té době výrobci zmrzliny používali především přírodní led. A zlepšila se i chuť, protože díky rovnoměrnému míchání byla zmrzlina krémovější.

První patent

Devátého září 1843 získala Nancy Johnsonová na svůj „Artificial Freezer“ patent pod číslem US3254A (ZDE). Protože sama neměla prostředky na to, aby přístroj uvedla na trh, prodala za 200 dolarů práva jistému Williamu G. Youngovi z Baltimoru. Celkem za svůj převratný vynález inkasovala pouhých 1500 dolarů.

Mnoho domácích přístrojů na výrobu zmrzliny je dodnes založeno na principu vynálezu Johnsonové. Podobné přístroje samozřejmě vyvíjeli i jiní, ale Johnsonová byla první, kdo si své dílo nechal patentovat.

Zmrzlinovače se během let stále zdokonalovaly, stejně jako příchutě, kterých dnes máme k dispozici prakticky nekonečnou škálu. Ledová dobrota je k dostání bezmála na každém rohu.

Kromě vynálezu ruční mašinky na zmrzlinu toho o životě Johnsonové mnoho nevíme. V roce 1823 se provdala za vynálezce Waltera Rogerse Johnsona a adoptovala s ním dvě děti. V roce 1862 se spolu se svou sestrou přihlásila jako dobrovolnice k vyučování osvobozených otroků. Zemřela v požehnaném věku 95 let, plné automatizace výroby zmrzliny se ale nedožila. Od roku 1906 bylo míchací rameno poháněno elektřinou a teprve krátce před druhou světovou válkou umožnila zcela nová technologie elektrické chlazení zmrzliny během výroby.