Poslanecká sněmovna začala projednávat novelu občanského zákoníku, která upravuje uzavírání manželství stejnopohlavních párů. Současně s tím poslanci a poslankyně také jednali o novele Listiny základních práv a svobod, která přichází s ústavní ochranou manželství jako svazku muže a ženy. Dolní komora se rozhodla vést k oběma novelám společnou rozpravu, protože se v principu věnují stejnému tématu, byť z jiného úhlu.

V debatě, která zdaleka nebyla ukončena a která bude pokračovat na příští sněmovní schůzi, o to více vyniklo, jak rozdílné postoje oba tábory mají. Marek Výborný z KDU-ČSL jako zástupce navrhovatelů novely, která by měla chránit tradičně pojaté manželství, se sice ohradil vůči tomu, že by jejich návrh byl trucnávrhem vůči novele občanského zákoníku. Stejně tak odmítl, že by za krizi rodiny, o níž hovořil, mohl někdo jiný než "my samotní, kteří žijeme v heterosexuálních vztazích manželství". A jako naprostý nesmysl označil to, že by za ni mohla homosexuální komunita.

Přesto se celá debata, ačkoli se v ní objevovaly výzvy vést ji věcně, odehrávala v konfrontačním duchu. Nebylo žádných pochyb o tom, že oba návrhy stojí proti sobě, vyjadřují protichůdné společenské tendence a schválení jednoho z nich je nejen odmítnutím toho druhého, ale nakonec i ohrožením hodnot, které stojí v jeho pozadí a na nichž si zakládají jeho navrhovatelé a jejich podporovatelé.

Říkat novele Listiny základních práv a svobod trucnávrh, jak zaznělo od poslance Františka Kopřivy z Pirátů ("Proto v duchu té věcnosti nebudu ani reagovat na svého předřečníka a vyjádřím se primárně k tomu návrhu na novelu občanského zákoníku, protože stejně tak jsem přesvědčený, že ten oponentní trucnávrh je spíše takovým znásilňováním Listiny základních práv a svobod, nežli nějaká konstruktivní oponentura tomu návrhu na zrovnoprávnění manželství pro homosexuály."), není úplně přesné.

Ochrana manželství jako trucnávrh

Jistě, je velmi pravděpodobné, že by se novela Listiny neobjevila, kdyby u nás neexistovala snaha zavádět manželství pro všechny. V takovém případě by asi někteří politici nepociťovali tak velkou potřebu upravit právní ochranu manželství jako svazku muže a ženy. Přesnější než mluvit o trucnávrhu je však popsat návrh lidovců a spol. jednoduše jako reakci na ohrožení hodnot, které jsou součástí jejich identity.

Samozřejmě, mezi poslanci a poslankyněmi, kteří se k návrhu přidali, určitě najdeme i ty, kteří v tom vycítili voličský potenciál. Od mnohých z řad KDU-ČSL i dalších to však může být velmi upřímná snaha chránit hodnoty, kterých si cení. A tak možná v pocitu ohrožení kolem sebe trochu kopou, což je ale celkem pochopitelné. Jádrem sporu, který se výrazně projevil ve sněmovní debatě a který reprezentují obě novely, jsou proto hodnoty. Hodnoty, které jsou neslučitelné a které se zhmotnily ve dvojici návrhů.

Když zpravodajka novely Listiny upravující manželství Věra Procházková z hnutí ANO argumentovala tím, že společnost se vyvíjí, a to směrem k liberálnímu pojetí světa, a že je důležité, aby se lidem nebránilo vybrat si, jak chtějí žít a že homosexuální komunita si vybrat nemůže, protože manželství jako statut je jí odepřeno, šlo také o hodnotový postoj zdůrazňující možnost svobodně si vybrat, jakou podobu svým vztahům dám.

A pokud Procházková v souvislosti s manželstvím hovoří o tom, že to je v podstatě "technická norma" a mělo by být umožněno všem, je to postoj, v jehož jádru jsou liberální hodnoty. Naproti tomu Výborný zdůraznil, že manželství jako svazek muže a ženy je konzervativní hodnotou. A mimo jiné uvedl také pozoruhodnou větu: "My se domníváme, že tu debatu nevedeme o právech menšin, ale vedeme ji primárně o hodnotách."

V tom ovšem nemá pravdu, protože také ti, kteří hovoří o právech menšin, debatují o hodnotách. Ačkoli jde o jiné hodnoty a někteří z nich, jako například poslankyně Procházková, si to nepřipouštějí, jak následně ukázala ve své reakci na Výborného slova, že bychom měli podporovat ideál rodiny, to jest muž a žena. Podle Procházkové o tom ten spor vůbec není. "Ten spor je o rovnosti přístupu všem k nějaké technicistní normě. A to je to manželství. Vy to máte pořád spojené s tradicí, s ideály. Ale dneska ta doba je jiná. Tohle je prostě opravdu jenom technicistní norma, na kterou by měli mít právo všichni," dodala.

Liberalizovat konzervativní koncept

Vypadá to, že jsme svědky naprostého zmatení jazyků, ze kterého vede jediná cesta ven: přiznat si, že jde o střet dvou hodnotových systémů. Ten může dopadnout buď tak, že jedna ze stran nakonec zvítězí, protože bude silnější, ale jejím vítězstvím to neskončí, protože ta druhá se nevzdá a dříve či později se konflikt znovu rozhoří a možná ještě silněji než doposud.

Další možnost je, že spor o dvojici návrhů skončí remízou a nepodaří se schválit ani jeden z nich, čímž si zase příliš nepomůžeme, protože se dříve či později celá věc opět vrátí na přetřes. A pak zbývá ještě třetí řešení, které je asi nejobtížnější a nejméně pravděpodobné. Navrhovatelé a příznivci obou novel by museli hledat cestu, jak porozumět hodnotám svého soupeře. Porozumět mu, ne ho přesvědčit, přeargumentovat nebo se ho pokusit porazit, ale navzájem si vyjít vstříc.

Pokud výchozí situací je, že tady máme manželství, které - ať se na něj díváme, jak chceme - je konzervativním konceptem už jen vzhledem ke své historii, a do toho přijde snaha ho liberalizovat tak, aby se do něj vešly i stejnopohlavní páry, nutně to vyvolá konflikt. Tomu buď můžeme dát volný průběh, nebo ho můžeme odsunout do doby, než se třeba sám vyřeší postupným vývojem společnosti a jejích hodnot, takže se jeho ostny otupí a už nebude do společnosti vnášet takové napětí.

Jednodušší a elegantnější způsob narovnání práv

Rozšíření pojmu manželství i na stejnopohlavní páry tak logicky vyvolává hodnotový střet a dá se chápat jako přímý atak na konzervativní hodnoty. A průběh debaty a její vyhrocenost to potvrzuje. Pro manželství stejnopohlavních párů se dá argumentovat různě, ale nic to nemění na tom, že výsledkem je konflikt, jehož předmětem jsou hodnoty. V něm se však ničeho nedobereme. Nejlepší by bylo, kdyby si stát ponechal odstup od hodnot liberálních i konzervativních, což ale dost dobře nejde, pokud chceme mít zákony upravující způsob soužití osob.

Hrany sporu lze obrousit tím, že se v první řadě vyřeší to hlavní, o co předkladatelům návrhu manželství pro všechny jde: narovnat práva stejnopohlavních svazků. Tuhle snahu naznačil i poslanec Patrik Nacher, když uvedl, že připravuje návrh, který by jejich práva narovnal bez toho, že by se jim říkalo manželství. Na jedné straně by se tak stejnopohlavním párům dala rovná práva a na druhé by se konzervativněji naladěné části veřejnosti nebralo manželství jako tradiční hodnota, za kterou je chtějí mít.

Novela občanského zákoníku by asi byla jednodušším a elegantnějším způsobem, jak práva narovnat, ale pokud to vyvolává příliš velký společenský konflikt a cena za to je vysoká, variantou je zkusit cestu, kterou nabízí Nacher. Bez umírněnosti a velkorysosti obou táborů to však stejně nepůjde.

Dá se na to dívat i tak, že ta pravá rovnost nastane, až stejnopohlavní páry budou moci vstupovat do svazku, kterému se bude říkat manželství. Je to ale skutečně otázka rovnosti, nebo si jen část LGBT komunity a liberálně smýšlející veřejnosti z manželství pro všechny udělala symbol jednak pro plnou akceptaci gayů a leseb, a jednak pro vítězství liberálních hodnot nad konzervativními?