Lidovci v pasti: Jak si uchovat konzervativní hodnoty a neodrazovat jimi?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Křesťanští demokraté za několik měsíců vyberou nástupce Pavla Bělobrádka v čele strany. O KDU-ČSL je v poslední době často slyšet, protože témata týkající se rodiny, k nimž mají blízko, se dostala do středu politického boje. Lidovcům to ale trochu paradoxně škodí.

Marian Jurečka a Pavel Bělobrádek

Marian Jurečka a Pavel Bělobrádek,zdroj: Petr Horník / Právo / Profimedia

Lidovci si v březnu na svém sjezdu po více než osmi letech zvolí nového předsedu. Dají si tak opožděný dárek ke stým narozeninám, které slaví v lednu. Kandidaturu na šéfa KDU-ČSL zatím potvrdil poslanec Marek Výborný a místopředseda strany a předseda lidoveckého poslaneckého klubu Jan Bartošek. Bývalý ministr zemědělství a 1. místopředseda strany Marian Jurečka ji stále ještě zvažuje, stejně jako hejtman Zlínského kraje a senátor Jiří Čunek, který na předsedu kandidoval už na minulém sjezdu.

O kandidáty do čela KDU-ČSL sice nebude nouze, zatím to ale nevypadá, že by někdo z nich byl schopný si poradit s hlavním problémem, který křesťanské demokraty tíží. Situace nově zvoleného stranického vedení nebude vůbec snadná. Lidovci rádi hovoří o tom, že mají na to dosáhnout ve sněmovních volbách dvouciferného výsledku. Realita je ovšem výrazně horší. V posledních volbách do sněmovny získali jen 5,8 procenta.

Křesťanští demokraté zůstávají stále stejní. Jejich konzervativní podstata, zdůrazňování křesťanských hodnot a vyzdvihování tradičně pojaté rodiny se nemění. Proměnil se však kontext, ve kterém se nacházejí. Změnilo se prostředí, v němž působí. V poslední době se tak ocitají na jednom břehu s Václavem Klausem mladším (i starším) a spíše s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a monsignorem Petrem Piťhou než s Tomášem Halíkem či biskupem Václavem Malým. Jejich tradiční vymezení je vrhá do koalice s nimi.

Obrana rodiny složené z muže a ženy a s klasickým pojetím toho, co je mužské a ženské, se dostala do popředí a stala se symbolem pro střet mezi starým a novým a mezi konzervativním táborem prosazujícím tradiční struktury a schémata a liberálním, který na nich nelpí a neváhá je pojmout i zcela nově.

Zároveň se lidovcům příliš nedaří, aby se o nich hovořilo také v jiné souvislosti než jako o ochráncích tradiční rodiny, kdy například usilují o definici rodiny jako svazku muže a ženy zakotvené přímo v Ústavě ČR, případně jako o straně odmítající Istanbulskou úmluvu, která se věnuje prevenci násilí na ženách.

Rozvážná, solidní a klidná síla

Jan Bartošek sice říká, že by se KDU-ČSL měla více zaměřit na vzdělávání, digitalizaci, robotizaci a tzv. průmysl budoucnosti (co tím asi myslí?), sám však nešetří silnými slovy ohledně zápasu o pojetí rodiny a mužských a ženských rolí.

V rozhovoru pro deník Právo tak třeba burcuje: "Ocitli jsme se v bitvě o podobu rodiny." Případně apeluje: "Neberte nám manželství, jak ho známe." Kromě toho tvrdí, že lidovci jsou spojeni i s tématy, jako je školství, zemědělství či věda a výzkum, takže neplatí, že by se zaměřovali jen na otázky bioetické. Potíž je v tom, že právě v těchto otázkách jsou křesťanští demokraté nejvíce vidět a slyšet.

Ačkoli se Pavel Bělobrádek tváří, že v žádném případě nehrozí, že by se lidovci stali obdobou Okamurovy Svobody a přímé demokracie, už dnes KDU-ČSL začíná být součástí něčeho, co se některým jejím dřívějším voličům příliš nezamlouvá. Ale právě tyhle voliče strana potřebuje, pokud nechce nadále balancovat kolem pěti procent nutných pro vstup do sněmovny.

Podíváme-li se na to, kdy lidovci v polistopadové historii ve sněmovních volbách dosahovali největších úspěchů, bylo to v časech, kdy je volili nejen jejich tradiční konzervativní voliči, ale i část těch umírněnějších, kteří jim možná dali hlas z nedostatku jiných alternativ. Ovšem ne coby tradiční křesťanské straně, nýbrž jako straně rozvážné, solidní, seriózní, jako pomyslné klidné síle.

To však přestává platit. Jednak proto, že ve středu je narváno a lidovci ve snaze tyhle voliče získat mají obrovskou konkurenci, a pak způsob, kterým se KDU-ČSL projevuje ve veřejném prostoru, ji dostává až příliš do blízkosti lidem a katolickým proudům, kteří konzervativní hodnoty prosazují natolik vyhroceně, urputně a nesmiřitelně, že to tyhle voliče odvrací i od samotných křesťanských demokratů.

Alternativa pro umírněné

Nejlepšího výsledku ve volbách do dolní komory lidovci dosáhli, když v roce 2002 kandidovali společně s US-DEU. Tehdy získali 14,27 procent hlasů. Neměli tak problém spojit se s liberální stranou a vytvořit s ní koalici.

V roce 2010 měli křesťanští demokraté pouhých 4,39 procenta a doplatili na vznik TOP 09, která se zrodila z velké části odštěpením od KDU-ČSL. O tři roky později topka oslabila a lidovci se znovu dostali do sněmovny. V loňských volbách si však opět pohoršili a spadli na zmiňovaných 5,8 procenta. Kromě TOP 09 a hnutí STAN jim některé liberálnější voliče mohli přebrat i Piráti.

KDU-ČSL má tři možnosti. Buď pod vlivem celkového posunu prostředí a konfliktů, které jím zmítají, ještě více uvedená témata tlačit a pokusit se stát vůdcem tábora, který se obává rozpadu rodiny, brojí proti neomarxistům a vede válku proti genderu a proměně tradičních mužských a ženských rolí. Zkrátka mohou Klausovi mladšímu vyfouknout jeho témata a zastínit ho, případně ho přilákat do svých řad a udělat z něj lidovce.

Druhou cestou je, aby lidovci svůj konzervatismus částečně obrousili a zmírnili a snažili se být silou, která tradiční křesťanské hodnoty smiřuje s moderní společností. Tedy aby byli alternativou pro ty umírněnější jak z liberální, tak konzervativní strany sporu. Aby každý, na koho je to už moc a kdo má pocit, že oba tábory to přehánějí a dopouštějí se excesů, měl možnost se rozhodnout pro někoho, kdo střety nevyhrocuje, ale usiluje o jejich usmiřování a hledá cesty a řešení, která mají pochopení pro obě strany.

Něco takového by od lidovců vyžadovalo velký nadhled a ochotu reflektovat proměnu společnosti a fakt, že už není možné déle beze změny hlásat to, co hlásali doposud, protože doba se změnila. To neznamená, že se mají vzdát křesťanských hodnot a důrazu na rodinu, ale mají projevit pochopení pro to, že se jejich interpretace v různých časech mohou lišit. A hlavně se nemají bát ohradit vůči těm, kdo konzervativní hodnoty prosazují dryjáčnickým způsobem.

Konzervativní láska k bližnímu

Zatím se nezdá, že by ve čtveřici ohlášených či zvažovaných kandidátů na lidoveckého předsedu byl někdo, kdo by dokázal KDU-ČSL tímhle směrem vést. Co však není, může být. I Bělobrádek nakonec pozitivně překvapil, když stranu dvakrát přivedl do sněmovny.

V tomto směru bude zajímavé i to, nakolik bude nový šéf křesťanských demokratů nakloněný případné společné kandidátce lidovců s dalšími stranami - ať už v evropských volbách, či těch dalších do Poslanecké sněmovny. Na ochotě KDU-ČSL vytvářet kandidátní listiny společně s přece jen liberálnějšími Starosty a nezávislými a TOP 09 se ukáže i tolik potřebná snaha obrušovat konzervativní hrany.

Samozřejmě třetí možnost je, že lidovci budou dělat stále totéž a udrží si současný kurz. V takovém případě však mohou zapomenout na to, že se jejich preference přestanou nebezpečně pohybovat kolem pětiprocentní hranice. Vypadnutí z dolní komory jim tak bude hrozit i nadále.

Lidovci si musí odpověď na otázku, jakou stranou chtějí být. Katolickou? Konzervativní? Křesťanskou? Konzervativně křesťanskou? Na svých webových stránkách uvádějí, že jsou "křesťanskodemokratickou, konzervativní stranou položenou na křesťanských hodnotách a principech". Význam těchto slov se však posunul vlivem vyhroceného konfliktu mezi konzervativními a liberálními hodnotami.

KDU-ČSL si musí znovu definovat, co znamená být konzervativní stranou, aby se nestala konzervativnější, než sama chce, a nadobro nepřišla o ty, pro něž jsou lidovci nejen konzervativním uskupením, ale také zárukou klidu, míru, rozvahy a samozřejmě i lásky k bližnímu a smíru.

Tagy: Česko TOP 09 domácí KDU-ČSL křesťanství katolická církev gender násilí na ženách feminismus česká politika děti a rodina Starostové a nezávislí STAN Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní