• Existuje podle tebe politická strana, která si téma klimatických změn vzala za své a která ho výrazně víc než ostatní strany reflektuje a snaží se pro něj něco dělat? Anebo je to spíš tak, že v každé straně se sem tam objeví někdo, kdo to vnímá závažněji než třeba zbytek strany, ale ta úroveň je plus mínus stejná?

V tuhle chvíli podle mě nemáme v České republice politickou stranu, která by to vnímala jako svoje téma číslo jedna a změny klimatu by pro ni byly opravdu prioritou, přes kterou nejede vlak. I když jsou na české politické scéně politici a političky, kteří, myslím si, že z velké míry díky studentským stávkám začali vnímat změny klimatu jako prioritu a začali třeba vynakládat větší úsilí na to, aby je řešili. Mám mluvit o konkrétních lidech?

• Mluv klidně o konkrétních lidech nebo konkrétních stranách. Vím, že to téma zvedá nebo na vás reaguje například poslankyně Dana Balcarová z Pirátů. Tak mě zajímalo, zda to vnímáš spíš jako její iniciativu, nebo jestli v tom tématu je podle tebe aktivní celá strana, a případně jak je to u dalších stran. Zdá se mi, že Balcarová je v tom výrazná, a pak u jiných partají jsou to spíš politici, kteří se věnují konkrétním tématům typu sucha nebo problematice udržitelného zemědělství, ale nepřijde mi, že by se brali za klima jako takové.

Já si právě myslím, že mezi těmi konkrétními lidmi je asi nejvýraznější Dana Balcarová, předsedkyně Výboru pro životní prostřední Poslanecké sněmovny a poslankyně za Českou pirátskou stranu, která podle mě v reakci na studentské stávky začala to téma dost intenzivně řešit. Ale Piráti, byť je hodnotím v klimatické politice jako jednu z nejlepších stran, si pořád to téma neberou za své, jako prioritu.

A v době, kdy nám hrozí to, co nám hrozí, kdy nám hrozí klimatická krize, si myslím, že by pro nás pro všechny měly být změny klimatu a snižování emisí tématem číslo jedna a mělo by se o tom mluvit mnohem víc, což se u Pirátů neděje. Byť i třeba v evropských volbách Lukáš Blažej, čtyřka na pirátské kandidátce, si bral za své téma životní prostředí obecně a dost aktivně ho komunikoval. Ale opravdu o celé straně se podle mě mluvit nedá i s ohledem na to, že Piráti mají mnoho zástupců a zástupkyň na komunální úrovni, kde se tomu třeba také nevěnují v takové míře.

Pak si myslím, že jsou strany, které se třeba někam lehce pohnuly, zároveň to však nejde sledovat v krátkodobém horizontu. To je například TOP 09 a hlasování jejích europoslanců v Evropském parlamentu, kdy, co se týče změn klimatu a mitigace nebo snižování emisí, nehlasovali úplně pozitivně.

Podle mě to na konkrétních stranách i na konkrétních lidech uvidíme časem. Ale pořád je potřeba, aby si to čím dál víc lidí, a hlavně čím dál víc politických stran bralo za téma číslo jedna. Protože pokud nezačneme řešit budoucnost a boj za změny klimatu prohrajeme, tak jsou všechny ostatní změny, které se dělají teď, k ničemu, protože na mrtvé planetě nám bude i sociální péče k ničemu a změny ve zdravotnictví nám budou taky k ničemu a ztratíme všechno, co se teď snažíme tady budovat.

• Když člověk přemýšlí nad stranou, která by si mohla téma klimatických změn nejen vzít za své, ale i na něm, když to řeknu, politicky vydělat a vyrůst, je to Strana zelených. Jak si vysvětluješ, když se podíváš na evropské volby, že v jiných zemích, třeba v Německu, ve Francii a v dalších, zelení zaznamenali velmi dobré výsledky, kdežto v České republice to pořád vypadá, že se nevzpamatovali z historického dědictví, kdy byli ve volebním období 2006 až 2010 ve sněmovně? Máš nějakou odpověď na to, proč se Strana zelených mnohem silněji, aktivněji na tomto tématu neprofiluje, není vidět, slyšet? Přece jenom v jiných zemích se to děje.

V jiných zemích se to děje v celkem dost velké míře a tam, kde strany zelených nebo obecně environmentální politické strany vycházejí z dobrého základu, skutečně rostou a stávají se druhými a třetími nejsilnějšími stranami. Zároveň ale ta zelená vlna, jak se tomu nárůstu zelené politiky říká, zasahuje nejenom země, kde mají environmentální politické strany nějakou velkou tradici.

Příkladem může být Itálie, kde environmentální politická strana v evropských volbách získala 2,5 procenta, což oproti nějakým nula celá nula něco v minulosti je docela úspěch - a i vzhledem k okolnostem a k tomu, že nevedli tak dlouho kampaň a jejich kandidátka byla sestavená na poslední chvíli. Ale když se koukneme u nás na průzkumy, tak teď Strana zelených o něco narostla a má dvě procenta s tím, že s určitou odchylkou to může být 1,3 až 3 procenta podle posledního průzkumu od CVVM, ale v evropských volbách Strana zelených nekandidovala.

Petr Doubravský | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Strana zelených v nich podporovala TOP 09 a Starosty, kteří vzhledem k hlasování svých europoslanců a k tomu, v jaké frakci v Evropském parlamentu jsou a co evropští lidovci a poslanci za TOP 09 a STAN v Evropském parlamentu předvádějí v otázkách změn klimatu, nejsou a nemůžou být důvěryhodní. A asi jim jejich pověst a obraz nedokázali zlepšit ani Zelení. A když se podíváme na jejich kampaň, tak Zelení v jejím rámci ani nebyli vidět.

Toho, že někde bylo malými písmenky napsáno Zelení, si nikdo nevšiml, a to, že na té kandidátní listině bylo pár členů a členek Strany zelených, stejně nedávalo šanci tomu, aby se tam opravdu někdo zelený dostal. Nehledě na to, že i kdyby se tam dostal, stejně by s největší pravděpodobností skončil zelený europoslanec ve frakci lidovců.

Strana zelených a klimatičtí dinosauři

• Nemyslel jsem to jenom v souvislosti s evropskými volbami, ale celkově. Můj pocit je, že obecně Zelení nejsou vidět a slyšet, a trochu mi to kontrastuje s tím, že tady je obrovské téma, díky kterému by vidět a slyšet být mohli. Rozumíš tomu? Snažili jste se se Stranou zelených třeba spolupracovat nebo zvát ji na vaše protesty? Máš nějaké odezvy na to, jestli ji klimatická změna vůbec zajímá?

Koho jiného by to mělo zajímat? Ale jde o to, jak je ta strana schopna to téma uchopit a jak je vůbec schopna politicky fungovat, což se v případě české Strany zelených v tuhle chvíli říct nedá.

A zároveň ani klimatickou změnu aktivně komunikovat nezkusila tím, že kandidovala na kandidátní listině TOP 09, a v podstatě v tom tématu vyklidila pole zelené politiky nebo nějakého environmentalismu. Zelená politika se přenesla mimo Stranu zelených. Přenesla se do stran, které jsou v tom důvěryhodnější, protože něco dělají a nekandidují v koalici s klimatickými dinosaury, jak TOP 09 a STAN označila ve svém srovnání Climate Action Network.

Samozřejmě si přeji, aby v České republice byla environmentální politická strana, která bude relevantní, a přeji Straně zelených, aby se z toho zmátořila a dokázala líp to téma uchopit. Protože kdo jiný má řešit budoucnost a klimatickou krizi než environmentální politická strana? To, že se strany zelených dokázaly vyhrabat ze dna, vidíme v zahraničí kupříkladu v Irsku, kde voliči zelené také po účasti v pravicové vládě potrestali. Po vládním angažmá se znovu do parlamentu nedostali, a teď získali v evropských volbách asi 15 procent a byli třetí - a v hlavním městě aspirují na úplné vítězství.

Nebo kupříkladu zelení v Rakousku, kteří se naposledy také nedostali do parlamentu a propadli, a teď se vyšplhali v evropských volbách zase na 11 procent. No tak doufám, že se v Česku, ať už Strana zelených nebo jiná environmentální strana chytne toho trendu, který známe ze zahraničí.

• Před časem se objevilo téma volebního práva pro šestnáctileté a trochu se spojilo i s tématem stávek za klima. Rezonuje to mezi středoškoláky? Je po tom podle tebe poptávka mezi lidmi, kterých by se to týkalo? Anebo je to spíš věc, která není zase tak z tvého pohledu důležitá?

Myslím si, že proti tomu zvlášť lidé mého věku nic moc nemají, ale zároveň to není číslo jedna, protože i kdybychom mohli chodit volit, tolik toho nezměníme, i když je to samozřejmě důležité. A politika se neodehrává jenom jednou za čtyři roky ve volebních místnostech, ale má se odehrávat pořád. Má se odehrávat v ulicích, má se odehrávat v tom, jak se třeba projevujeme na sociálních sítích. Máme zvlášť za tak důležitá témata, jako jsou změny klimatu, bojovat pořád a v každodenním životě.

Petr Doubravský | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

A samozřejmě, kdybychom mohli chodit volit, vnímám to jako super krok. Myslím, že to dává smysl i vzhledem k tomu, že od 15 let máme v podstatě stejná práva a povinnosti na pracovním trhu a můžeme - a velká část z nás musí - pracovat, tak proč bychom nemohli chodit také volit? Ale zároveň to není to jediné. Je potřeba dělat i jiné věci. A vidíme, že volit lidé chodili vždycky, a stejně jsme v době klimatické krize.

• Když se vezmou středoškolské stávky za klima, do jaké míry, nebo jestli vůbec řešíte, aby to byly stávky i lidí z učilišť, ze středních odborných škol, z obchodek, zdrávek atd.? Nakolik jsou to hlavně protesty gympláků? A snažíte se aktivně, aby byly širší?

Pokud to chce klimatické hnutí vyhrát, nesmí si přenášet nešvary z okolní společnosti a nesmí vytvářet uvnitř sebe sama stejné sociální rozdíly, jako jsou v okolní společnosti. A proto si myslím, že všichni považujeme za tak důležité vytvářet lepší prostředí, kde se nebudou angažovat jenom privilegovaní lidé z gymplů, jejichž rodiče to dovolí a kteří na to mají určité možnosti, a zapojovat do toho i třeba lidi z jiných sociálních skupin. A to jak z učilišť, tak i další znevýhodněné skupiny, jako jsou například Romové, a obecně vytvářet prostředí, do kterého se bude moct zapojit každý - bez ohledu na sociální, rasové, genderové... whatever nerovnosti.

• A myslíš, že se vám to teda daří?

Ne, myslím si, že je před námi v tomhle velká cesta a nejenom před Fridays For Future, nýbrž před klimatickým hnutím obecně - jak v České republice, tak v zahraničí. Ale je v tom určitě nějaký pokrok. Jsou mezi námi samozřejmě lidé z odborných učilišť a lidé z učilišť… nevím, ale asi taky. A změny klimatu jsou prostě téma nás všech. A musíme vytvářet takové prostředí, aby se za sebe a za svoji budoucnost mohli všichni také postavit.

Aspoň částečné tlumení klimatického žalu

• Další téma, o kterém se mluví, je klimatická úzkost, respektive ta psychická dimenze. Jak silně to vnímáš? Nakolik i v prostředí klimatického hnutí jde o významný impuls, který lidi do toho žene? Nebo je aktivizuje to, že opravdu cítí psychickou potřebu něco dělat, protože jim je z toho špatně?

Pro mě osobně to je jeden z důvodů, proč toho dělám tolik a proč jsem ochotný tomu obětovat všechen svůj volný čas, což na mě často taky nemá úplně pozitivní dopad a často jsem hrozně unavený. Po těch více než třech měsících se už cítím dost vyčerpaně, ale zároveň to prostě dělám, protože vidím, co nás čeká.

Vidím, jak s tím ostatní nic nedělají, a bojím se toho a bojím se o svou budoucnost. A asi trpím něčím, co se dá označit za klimatický žal, a právě aktivismus nebo nějaké aktivní zapojování do řešení klimatické krize může být pro hodně z nás určité východisko z toho žalu nebo aspoň částečné tlumení klimatického žalu, protože to neodezní nikdy.

• Zároveň tohle je věc, která klimatickému hnutí bývá i vyčítána, a to nejen z pozice jeho kritiků, ale i třeba lidí, kteří mají stejné cíle, mají však tendenci zpochybňovat jeho strategii, respektive to, že příliš straší, má apokalyptické vize, je moc hysterické. Jaká je tvoje odpověď na tyto námitky? Je to otázka volby strategie, nebo je to spíš tak, že lidé se chovají, jak to cítí, a součástí toho je ta panika?

My jenom opakujeme to, co říkají vědci. A opravdu to, co vědci říkají, není něco, nad čím je člověku dobře a nad čím mávne rukou a řekne si, že to je vlastně v pohodě. Není to vůbec nějaká strategie, ale když se na to podíváš, tak říkáme jenom pravdu. Tlumočíme to, před čím vědci varují, zároveň však říkáme, že klimatickou krizi lze překonat, pokud s tím začneme něco dělat.

Pokud tady někdo způsobuje lidem úzkosti a straší tou hroznou budoucností, tak jsou to ti, kteří nic nedělají, i když toho můžou udělat hodně moc, a to jsou právě třeba politici. A zároveň jsme ve fázi, kdy nejde říkat, že to je v pohodě, protože už teď to v pohodě není. Už teď není v pohodě sucho a není v pohodě to, že máme jeden týden dvacítky, sluníčko v únoru, a hned nato celé Česko zasáhnou povodně.

A z počasí a jeho dopadů podle mě musí mít mnohem větší strach než my, než já tady, já, který se pohybuji většinu doby v Praze, lidé, které to opravdu zasahuje. Což jsou třeba lidé jako moji rodiče, kteří si pěstují hrozně moc věcí u sebe na zahradě, nebo právě zemědělci, kteří jsou v podstatě na tom závislí, anebo je to způsob jejich obživy.