Víkendový sjezd KDU-ČSL přinesl dvě hlavní informace. Pavel Bělobrádek má jako předseda podporu takřka celé strany a lidovci schválili rozhodnutí stranického vedení kandidovat ve sněmovních volbách v koalici s hnutím STAN.

Je dobře, že se zlínský hejtman Jiří Čunek nakonec rozhodl utkat s Bělobrádkem o post lidoveckého předsedy. Jednak se ukázala současná síla proudu, který reprezentuje někdejší ministr pro místní rozvoj v Topolánkově vládě. Senátor Čunek dal také najevo, že má skutečně ambici stranu vést a je v záloze pro případ, že Bělobrádek selže nebo se rozhodne z předsednické funkce odejít.

Nyní ale 228 hlasů pro koalici s hnutím STAN z 279 přítomných delegátů a 227 hlasů pro Bělobrádka coby předsedu proti 43 pro Čunka znamená, že Bělobrádek má před říjnovými volbami volnou ruku a jeho strana za ním stojí.

Nová generace politiků 

Bělobrádek se ve zprávě předsedy vymezil proti sociální demokracii i hnutí ANO. Ani jednu z nich nepovažuje za "skutečnou sílu změny", kterou jsou podle něj lidovci. Poukázal na to, že vedení ČSSD tvoří staří matadoři z 90. let a Andrej Babiš na tom není o nic lépe, protože v té době už jako podnikatel se špičkami sociální demokracie "udržoval velmi úzké kontakty a bohatl díky obchodům se státem". Kdežto KDU-ČSL a STAN mají ve vedení novou generaci politiků, která s 90. léty spojená není.

Do ANO se Bělobrádek obul nečekaně silně. Babišovo hnutí podle něj nesplnilo naděje, které do něj voliči vkládali. Andreji Babišovi se sice povedlo rozbít staré struktury, ale zároveň vyšlo najevo, že sám má "kostlivce" ve skříni a neumí prokázat transparentnost vlastních financí a řádné placení daní.

Nejzajímavější je, jak Bělobrádek přemýšlí o tom, proč lidovci museli uzavřít koalici s hnutím STAN. Předseda KDU-ČSL se obává toho, že kdyby hnutí ANO volby výrazně vyhrálo a získalo více než 25 procent, mohli by lidovci i při lepším výsledku než v roce 2013 obdržet méně mandátů. Podle Bělobrádka je proto nebezpečnou iluzí představa, že by lidovcům stačilo šest, sedm procent na to, aby byli žádaným partnerem a mohli si jako po roce 2013 uhrát svoje.

Křesťanští demokraté se chtějí vymanit z toho, aby byli zaškatulkovaní jako maximálně desetiprocentní strana. V tom je podle Bělobrádka skutečný smysl koalice s hnutím STAN. Chtějí vytvořit "nový symbol, novou pozitivní emoci, nové silné středové uskupení", jak zdůraznil ve své zprávě Bělobrádek.

Ven z ghetta desetiprocentní strany

KDU-ČSL bývá vyčítáno, že příliš riskuje, když místo pohodlného překonání pěti procent musí kvůli koalici se starosty zdolat desetiprocentní hranici. Bělobrádek se ale dívá k mnohem vyšším cílům. Kdyby koalice získala jen deset procent, nic podstatného to podle něj neřeší. Jeho ambice jsou mnohem větší.

Vychází z toho, že pokud by lidovci kandidovali samostatně, vůbec není jasné, že by si udrželi sílu, jakou mají dnes. Po volbách budou pravděpodobně potřebovat mnohem více mandátů, aby se prosadili a jak říká Bělobrádek, "zabránili vzniku mocenského monopolu protestního hnutí, vstupu extremistů do vlády či jejich podílu na moci díky podpoře menšinové jednobarevné vlády".

Tam, kde jiní varují, že deset procent se pro nově vzniklou koalici může stát nedostižným snem, předseda lidovců naopak hovoří o překonání "ghetta desetiprocentní strany". Koalice s hnutím STAN je tak pro KDU-ČSL strategická věc umožňující její další rozvoj, ale nejenom to.

Bělobrádek současnou situaci vnímá naléhavě. Bere v potaz i to, že vítěz voleb by mohl změnit volební systém a příští volební období by se pro lidovce stalo posledním. Důvody lidovců pro koalici se starosty se tak zdají být jasnější než dříve. Podle Bělobrádka je v sázce existence KDU-ČSL a snaha udržet si současný vliv na politiku.

Foglarovský klip a patos 

Zda se to povede, záleží na tom, co lidovci předvedou v následujících měsících. Ohání se svými hodnotami, které jsou podle nich stále moderní, svojí schopností naslouchat lidem a tím, že mají rozum. To vše se ale ztrácí v prázdných pojmech a patosu. Příkladem je jejich "foglarovský" volební klip s hnutím STAN, který je sice milý, ve výsledku však příliš patetický a plakátový.

KDU-ČSL ústy Bělobrádka slibuje "sílu naší zodpovědnosti", "sílu naší solidarity", "sílu našich hodnot", "sílu našeho srdce" nebo také "sílu odvahy" a v neposlední řadě "sílu změny". Co to ale znamená?

zdroj: YouTube.com

Zástupci lidovců už dříve hovořili o vytvoření třetího pólu české politiky. Bělobrádek ho nyní označil za "pól normální politiky". Říká, že s KDU-ČSL se mohou ztotožnit všichni ti, kteří v době, kdy se u nás konečně usidluje bezpečí a prosperita, si přejí, aby to tak zůstalo. Takže "síla změny" či záruka statusu quo?

Bělobrádek odmítá, že by lidovci neměli žádnou velkou vizi. Vizí KDU-ČSL je prý normálnost: "Normálnost je dost silná vize. Zatímco druzí se překřikují a napadají, my pracujeme a hledáme řešení. Normálnost tak ukazuje naši kompetenci řídit stát." Udělat vizi z "normálnosti" je samo o sobě zvláštní.

Předseda KDU-ČSL tím možná nechce říct nic jiného, než že jeho strana upřednostňuje masarykovskou každodenní drobnou práci. Nic proti tomu. Lze si ale s takovou vizí dnes vystačit? Spousta věcí se mění a je v pohybu, staré recepty neplatí, je třeba přicházet s novými, bez komplexnějších a odvážnějších vizí se společnost neobejde. Ovšem Bělobrádek se hlásí i k tématu modernizace, které považuje za své vlastní.

Vzdělání, výzkum a inovace jsou podle něj zásadní pro budoucí úspěch našeho národa a chtěl by, aby téma modernizace České republiky bylo spojeno s KDU-ČSL. Otázka je, zda to lidovci zvládnou. Zatím není jisté, zda opravdu ví, co chtějí. Změnu? Normálnost? Modernizaci? Explicitně se také hlásí k vyvažování a heslu "všeho moc škodí".