Celostátní konference lidovců o víkendu rozhodla o tom, že předsednictvo KDU-ČSL začne vyjednávat s hnutím Starostové a nezávislí o vytvoření dvoučlenné koalice pro letošní volby do sněmovny. Výbor STAN přitom minulý týden pověřil své vedení jednáním o vzniku nového integračního subjektu, za který by kandidovali členové obou subjektů.

Přestože KDU-ČSL preferuje dvoučlennou koalici, která by pro vstup do dolní komory musela překročit desetiprocentní práh, a STAN naopak vznik nového uskupení, zástupci Starostů a nezávislých dávají najevo, že si odvahy lidovců cení a jsou připraveni vytvoření koalice zvážit. Její hlavní nevýhodou je právě nutnost překonat hranici deseti procent. Pokud by koalice KDU-ČSL a STAN zůstala jen několik málo desetin procenta pod ní, vyšla by naprázdno a nezískala jediný mandát.

Osm měsíců před volbami není snadné odhadnout, nakolik je tato podmínka nepřekonatelná. KDU-ČSL si očividně věří a je možné, že Starostové a nezávislí se odvahou lidovců nechají strhnout. Křesťanští demokraté se zřejmě spoléhají na synergický efekt, který koalice přinese. Obě uskupení se budou navzájem doplňovat. V krajích, kde jsou slabí lidovci, zafunguje STAN a naopak. Navíc získají voliče, kteří by nedali hlas ani jednomu z obou subjektů.

Synergický efekt 

Politolog Jiří Pehe se domnívá, že koalice KDU-ČSL a STAN má slušnou naději na úspěch právě z toho důvodu, že bude mít nejspíš mnohem větší synergický efekt než předešlé spojení STAN s TOP 09, které bylo podle něj v českém politickém spektru příliš napravo a zároveň mu scházelo pořádné regionální a komunální zázemí.

Politolog tvrdí, že případná koalice lidovců a hnutí STAN je na tom lépe a může oslovit i mnohé z liberálních voličů, pro něž je ANO nepřijatelné svou rozbředlostí a úlohou Andreje Babiše, a pro které je ČSSD nevolitelná kvůli svému lavírování mezi moderní levicí a národním socialismem.

Pokud ale TOP 09 v roce 2010 obdržela 16,7 procenta hlasů, není dost dobře představitelné, že by to nově vytvořená koalice trumfla. Tehdejší úspěch TOP 09 a STAN byl pravděpodobně daný nejen tím, že ulouply část voličů lidovcům, kteří získali jen 4,39 procenta, a Straně zelených, ale také přebrali nemálo příznivců ODS. Občanští demokraté obdrželi jen 20,22 procenta hlasů, přitom ještě o čtyři roky dříve měli 35,38 procenta. Topce tak nakonec pomohlo i to, co Pehe považuje za její slabost, tedy skutečnost, že byla více napravo.

Samotní lidovci dosáhli ve volbách do sněmovny nejlepšího výsledku v roce 1998, kdy získali rovných devět procent hlasů. O čtyři roky později pak koalice KDU-ČSL a US-DEU obdržela 14,27 procenta.

V letošních volbách ale bude mít případná koalice lidovců a hnutí STAN mnohem větší konkurenci než zmíněné uskupení KDU-ČSL a US-DEU. Kromě hnutí ANO bude kandidovat také TOP 09. Vznikli Robejškovi Realisté a byla obnovena Občanská demokratická aliance. Část voličů, kteří v roce 2002 typově tíhli k US-DEU, mohou volit například i Piráty, Svobodné či Zelené.

Rozdrobený stranický systém 

V porovnání s rokem 2002 je stranický systém více rozdrobený. Stran a hnutí, které na sebe mohou upoutat drahocenná procenta, jež pak budou chybět koalici KDU-ČSL a STAN k překonání desetiprocentní klauzule, je mnoho.

Koalice má ambici stát se třetí silou české politiky vedle hnutí ANO a sociální demokracie. Aby se jí to povedlo, musela by získat ne deset, ale ideálně dvanáct, čtrnáct procent hlasů a vítězná strana ne víc než dvacet.

V takovém případě by uskupení složené ze Starostů a nezávislých a lidovců mohlo hrát už značnou roli při sestavování vládní koalice. Ovšem záležet bude i na tom, jaký podíl hlasů propadne zásluhou toho, že některé strany zůstanou pod pěti procenty, a kolik subjektů ve sněmovně nakonec zasedne.

Neúspěch zvažované koalice otevírá i scénář, kdy za určitých okolností mohou být v dolní komoře jen čtyři subjekty: ČSSD, ODS, KSČM a ANO. Přestože je tato varianta spíše nepravděpodobná, je dobré si ji připustit, aby bylo jasné, o co vše se v případě koalice lidovců a hnutí STAN hraje. Pokud by ANO mělo zároveň více než 25 procent hlasů, bylo by natolik silné, že k vytvoření většiny by mu chybělo jen velmi málo poslanců.        

Aby nově vytvořená koalice uspěla, musí oslovit voliče, kteří by nevolili ani samotnou KDU-ČSL, ani STAN, ale jejich koalici hlas dají, protože se ztotožní s představou vzniku třetí síly. Hlavním úkolem, před kterým koalice stojí, je vysvětlit, k čemu potřebujeme třetí pól politické soutěže. Podpora menších obcí a rozvoj venkova, na kterých se Starostové a nezávislí s lidovci shodnou, jsou sice důležité, ale jako odůvodnění vzniku třetí síly to nestačí.

Původní Čtyřkoalice složená z Občanské demokratické aliance, KDU-ČSL, Demokratické unie a Unie svobody vznikla jako snaha čelit tzv. opoziční smlouvě ODS a ČSSD, z toho čerpala svůj étos a synergii. Pokud se budou chtít lidovci a STAN do sněmovny dostat, nesmí toto hledisko podcenit.

Třetí síla

První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka hovoří o tom, že lidovci a starostové chtějí, aby u nás byla silná a výrazná alternativa pro voliče, kteří se neztotožňují se socialistickým proudem, který prezentuje ČSSD, ale ani se stranou, která nenabízí mnoho demokratických prvků. Tím zřejmě naráží na ANO.

Podobně podle Petra Gazdíka potřebujeme "třetí sílu" kvůli tomu, že je tady značná část voličů, kteří nechtějí volit tradiční strany či nejsou levicoví a zároveň nechtějí dát svůj hlas Babišovi.

Představitelé obou stran se přitom snaží vyhnout tomu, aby vykreslovali ANO a sociální demokraty jako zásadní nebezpečí pro Česko. V situaci, kdy lidovci s oběma zmíněnými subjekty dosud vládnou, by to nepůsobilo příliš věrohodně. 

Zároveň by však neměli zůstat jen u toho, že jediný důvod pro vytvoření koalice spočívá v tom, že je to pro ně výhodné, mají mnoho společného a jsou tady voliči, kteří si mezi ANO a ČSSD nevyberou.

Pokud chtějí lidovci a starostové stavět na tom, že přínosem jejich koalice je to, že se zvětší jejich schopnost prosadit svůj program, je to sice důvod, aby je volili ti, kteří by tak učinili i v případě samostatné kandidatury, ale ne, aby je volil ještě někdo další. Riziko, že zmiňovaná synergie nezafunguje a koalice se do sněmovny nedostane, proto není malé. Také se může stát, že se část voličů zalekne toho, že by jejich hlas mohl propadnout a raději ho dají někomu jinému.

KDU-ČSL a STAN musí pečlivě zvážit, zda opravdu neriskují příliš. Rovněž musí promyslet, jak existenci své koalice vysvětlovat, aby to podpořilo synergický efekt a přineslo jim voliče, kteří by samostatně lidovce, ani Starosty a nezávislé nevolili.

Odvaha se cení a vytvoření koalice je čistší a férovější než založení nového subjektu, jehož jediným účelem by bylo obejít desetiprocentní klauzuli. Nepřítomnost obou subjektů ve sněmovně by však byla příliš velká cena za jejich společný postup.