Ano, podíl na rozkladu zdravotnictví mají do větší či menší míry všechny předešlé vlády. Ano, je to problém, který se zanedbává v podstatě posledních třicet let.

Problém však v několika posledních letech uzrál natolik, že jeho adekvátní řešení již nesnese odkladu. Nebyli jsme vyslyšeni a nyní nám kolaps reálně hrozí.

Pokud v následujících týdnech nastane, bude zde průběh koronavirové epidemie velmi podobný tomu, který pozorujeme v Itálii. Přeháním? Bohužel ne.

Papíry musí sedět. Realita ne

Základní provoz (tak, jak ho známe) takřka celého našeho zdravotnictví běží dlouhodobě pouze za cenu plošného porušování zákoníku práce. To znamená, že spousta zdravotníků pracuje 250 hodin měsíčně a více.

Jsou vyčerpaní, demotivovaní, mizerně zaplacení, vyhořelí a velké procento z nich je v souvislosti s koronavirem ohroženou skupinou – nejen kvůli tomu, že jsou v první linii, ale i vzhledem k jejich vyššímu věku.

Autor tohoto článku pracoval několik let na nejlepších chirurgických klinikách a opakovaně se setkal s projevy selhávání systému v regionech i na těchto pracovištích. Kdyby ale zdravotníci nepotili krev a nefungovali v duchu novodobého otrokářství, kolaps by nastal už dávno.

V regionech chybí personál, který by byl schopen problémy vyřešit, pacienti jsou proto často překládáni jinam – směřují do nemocnic 3. typu, tedy do nejspecializovanějších center, které jsou proto brutálním způsobem přetíženy.

Jinými slovy již při základním provozu jsme svědky klesající dostupnosti kvalitní zdravotní péče v naší republice.

Nevěřme všemu, co se píše „na papíře“. Papíry musí sedět, jak se říká, a proto se také falšují vykázané odpracované hodiny. Všemu rovněž přispívá to, že zdravotní péči část naší společnosti nesmyslně nadužívá i s banalitami. Ale nezlobím se za to na ně; děje se to všude na světě, tam, kde to systém dovolí.

Co s tím vším?

Chce to změny

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že více financí je podmínkou nutnou, ne však dostačující. Podstatná část peněz totiž odtéká do "rýžového nákypu", což je dáno především smlouvami zdravotních pojišťoven s jednotlivými poskytovali, přičemž někteří dostávají za stejné výkony více peněz než jiní.

Proto je nutné připravit komplexní reformu systému na legislativní úrovni. Je třeba změnit systém zdravotního pojištění a nastavit nová pravidla vztahu na ose pojišťovna – pacient – poskytovatel.

Musíme si také definovat standard a nadstandard, který bude součástí připojištění. Dále musíme navýšit a valorizovat platbu za státní pojištěnce.

Pak zde máme nefunkční postgraduální vzdělávání. Nabízí se proměnit poslední dva roky ročníku na medicíně v (symbolicky) placenou praxi tak, jako je tomu např. ve Francii. Mladí budoucí lékaři a lékařky budou tak mít méně teorie a budou více zapojováni do běžného provozu klinik, kde pomůžou především s administrativou, díky které se toho však hodně naučí.

To pak umožní jejich rychlejší zapojení do ostrého provozu po absolutoriu, případně ještě před tím, v krizové situaci, jaká může nastat nyní.

Je na místě vytvořit dotační program, který danému mladému lékaři jeho cestu k atestaci zafinancuje tak, aby byla kvalitní a rychlá. Ti oplátkou za to podepíší, že budou v dané nemocnici (či jiné definované) pracovat určitý počet roků.

Buďme lepší než politici

A konečně, jak zabránit hrozícímu kolapsu, který hrozí právě v těchto dnech? Je to jednodušší, než si myslíte. Nejde totiž zdaleka jen o zdravotníky a zdravotnický systém, ale o každého z nás.

Především omezte svůj pohyb na nutné minimum. Myjte si ruce každou chvíli, pořádně a alespoň 30 vteřin. Pokud máte rýmu či kašel, tak si přes pusu dejte ideálně roušku nebo používejte kapesník. S ostatními si nepodávejte ruce a nelíbejte se s nimi.

Procházka pouze krátká pro nadýchání se čerstvého vzduchu a bez kontaktu s lidmi. Zda nastane italský scénář, je doslova ve vašich rukou. Vláda se chovala dlouhodobě nezodpovědně, což nás přirozeně všechny štve. Tak nebuďme stejní a ukažme politikům, jak se to dělá.