Věda opět posouvá hranice možného – tentokrát v oblasti mužské plodnosti. Revoluční léčba by v budoucnu mohla pomoci mužům, kteří kvůli rakovině, genetickým poruchám nebo jiným vážným onemocněním ztratili schopnost tvořit spermie. A první krok už byl učiněn. Vědci provedli historicky první klinickou transplantaci spermatogoniálních kmenových buněk (SSC). Tyto speciální buňky, které se nacházejí ve varlatech už před pubertou, jsou zodpovědné za tvorbu spermií. Pokud dojde k jejich poškození – například po chemoterapii – muž ztrácí šanci stát se biologickým otcem. A právě zde přichází nový postup: lékaři odeberou z varlat pomocí jemné jehly vzorek těchto kmenových buněk, buňky zamrazí a v budoucnu je mohou opět vrátit zpět na své místo – do semenotvorných kanálků ve varlatech. Cílem je, aby se buňky opět „usadily“ a začaly produkovat spermie. Vědecké pokusy na myších a opicích už přinesly úspěch – zvířata po zákroku dokázala zplodit potomky.

A teď poprvé i člověk. Na platformě medRxiv byla nedávno zveřejněna zpráva o mladém muži, který podstoupil tuto průlomovou proceduru. V dětství mu byla diagnostikována rakovina kostí, a ještě před chemoterapií mu lékaři odebrali SSC buňky, které byly po více než deseti letech znovu transplantovány. Výsledek? Zatím žádné spermie, ale – a to je důležité – varlata nebyla poškozena, hormonální hladiny zůstaly stabilní a tělo transplantaci přijalo. Proč se ale zatím neobjevily spermie? Jedním z možných důvodů je, že jako dítěti mu bylo odebráno jen malé množství buněk, aby se předešlo komplikacím. A to mohlo omezit schopnost vytvořit dostatek zralých spermií.

Podle odborníků je však tento případ důkazem, že celá metoda může fungovat i u lidí. Dr. Justin Houman z Cedars-Sinai Medical Center, který se studie přímo neúčastnil, komentoval situaci slovy: „Pokud bude tato metoda vylepšena a prokáže se její bezpečnost, mohlo by jít o skutečně revoluční cestu, jak obnovit plodnost u mužů, kteří ji jinak ztratili.“ Nicméně varuje i před možnými riziky. U pacientů s prodělanou leukémií mohou transplantované buňky nést genetické mutace, které by mohly vést k rozvoji nádorů. A i když se jedná o vlastní buňky pacienta, je zde malé riziko vyvolání imunitní reakce. A pak je tu ještě etická stránka věci. Může malé dítě skutečně dát smysluplný souhlas s tím, že jeho buňky budou uchovávány třeba desítky let? Otázka, kterou bude třeba řešit, než se metoda rozšíří.

„Musíme postupovat opatrně a pod přísným dohledem,“ dodává Dr. Houman. „Věda je to slibná – ale jsme teprve na začátku.“