Hlavním předkladatelem zákona je Martin Komárek z ANO, nicméně podepsáno je pod ním mnoho dalších poslanců doslova napříč politickým spektrem a platforma Svobodu médiím. Nově by Rada České televize měla 30 členů - 22 z nich by jmenovaly vybrané organizace, devět zástupců by jmenovaly parlamentní strany. Každý strana nebo organizace by ve sboru měla po jednom zástupci. Stejně by to mělo vypadat i s Radou ČRo. 

Inspiraci našli předkladatelé v Bavorsku, kde platí obdobný zákon. Nová legislativa připraví politiky o kontrolu nad radou, protože v ní budou mít pouhých devět zástupců. Navíc každá strana, jak už bylo řečeno, bude mít jen jednoho zástupce, takže vládnoucí koalice nebude mít na radu prakticky žádný vliv.

Návrh má poměrně širokou podporu mezi parlamentními stranami, vláda se k němu teprve vyjádří, zatím ho neprojednala. Otázkou je, zda by se vůbec stihl schválit do konce volebního období sněmovny. Komárek se domnívá, že by se to mohlo podařit.

Naštvaný generální ředitel a obavy kritiků

Zákon naopak odmítá vedení České televize, podle kterého by přijetím zákona ztratila smysl funkce generálního ředitele, protože by jeho pravomoci přešly na radu. Pravda je, že pravomoci rady se sice zvýší, nicméně kompetence ředitele zůstávají stejné. (Český rozhlas se ke změnám zatím nevyjádřil)

Podstatnější námitky zaznívají od některých komentátorů, kteří za snahou odpolitizovat veřejnoprávní televizi vidí naopak komplot politiků, kteří ji naopak chtějí dostat pod svou skrytou kontrolu. Problém vidí ve výběru organizací, které mají jmenovat v radě své zástupce.

Podle kritiků jsou mnohé z nich smluvně navázány na Českou televizi a jejich zástupci tak budou protlačovat smlouvy a kontrakty výhodné právě pro tyto organizace. Jde například o Asociaci režisérů a scénáristů ARAS či Český filmový a televizní svaz FITES.

Otázkou je, podle jakého klíče vůbec byly organizace vybírány. Proč je mezi nimi například Svaz měst a obcí ČR, Konference rektorů, Svaz Židovských obcí nebo třeba Český helsinský výbor? Proč tam třeba není svaz včelařů nebo dobrovolní hasiči? Jistě, nikdy se nebude výběr líbit všem, vždy se dá argumentovat, že v něm měla být ta či ona organizace, nicméně celkově s ním lze přece jen souhlasit.

Mezi odpůrci legislativy panuje obava, že si politici nějakým způsobem zavážou vybrané organizace nebo jejich kandidáty v radě. Je to v podstatě situace, jaká panuje dnes, kdy členy vybírá parlament z kandidátů z neziskových a profesních organizací. Tato volba je často napadána, že je v podstatě skrytou volbou politickou. Strany se dohodnou, koho vyberou a on pak plní jejich zadání. Jsou to jen nastrčené figurky zastupující zájmy politiků, tak to alespoň vidí kritici současného stavu.

Co znamená odpolitizování

Přes všechny možné výtky a argumenty se zdá být návrh krok dobrým směrem. I pokud by se naplnily nejčernější odhady oponentů návrhu, pro politiky by mělo být velmi těžké přesvědčit všech 22 zástupců neziskovek, nebo alespoň jejich většinu, aby plnili jejich politická zadání. Je možné spřádat nejrůznější konspirační teorie, jak se dá celý systém zneužít, nicméně takto by se dala napadnout prakticky jakákoliv změna.

Jeden argument však úplně přejít nelze - radní, vyjma oněch devíti politických členů, nemají žádný mandát od veřejnosti a také se veřejnosti nemusí zodpovídat. Skládat účty mají pouze organizacím, které je do rady vyslaly. Veřejnost tak paradoxně ztrácí svůj vliv na podobu televize a rozhlasu, který je samozřejmě i v tuto chvíli velmi malý a zprostředkovaný, ale vychází z půdorysu, který vzešel z parlamentních voleb.

Nově by se kontrola a pravomoci přesunuly do rukou určitých skupin, byť jsou to často ctěné skupiny, jako již zmíněná Konference rektorů nebo třeba Akademie věd ČR. Na tento návrh odpovídají zastánci zákona tím, že jeho hlavním posláním je televizi definitivně odpolitizovat. A odpolitizovat znamená právě přesun kompetencí na občanskou společnost.

Jestli je to dobrý nápad, záleží ve výsledku na tom, jak každý člověk nahlíží na politiku jako takovou. Vše ostatní ukáže čas.