Dobře zaplacená nuda v Evropském parlamentu

VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

Evropský parlament je nebezpečným místem pro politiky-workoholiky. Poslanci tohoto typu se v něm mohou unudit k smrti.

Nuda v evropském parlamentu je dobře placená

Nuda v evropském parlamentu je dobře placená,zdroj: Profimedia.cz

Poslanci Evropského parlamentu se nudí. Nemají co na práci. Zpravodajské portály EurActiv.com a Politico.eu píší o frustrovaných zástupcích evropského lidu a jejich stížnostech na Evropskou komisi, která parlamentu jen zřídkakdy pošle nějakou direktivu ke schválení.

Europoslanci (na rozdíl od poslanců národních parlamentů) legislativu sami navrhovat nemohou a jsou odkázáni na to, co jim dodá komise. Pamětníci ve Štrasburku přitom tvrdí, že tak slabý příděl legislativy nepamatují.

"Něco komise parlamentu doručí, ale ne dost, aby to nakrmilo poslance," cituje portál EurActiv.fr Charlese de Marcillyho, ředitele bruselské kanceláře Nadace Roberta Schumana .

Ctižádostivý a pracovitý poslanec může být na zasedáních v Bruselu nebo Štrasburku frustrován. Dokresluje to pohled na stránky Evropského parlamentu. Z tabulek je možné vyčíst, že parlament zvolený loni v květnu hlasoval za druhé pololetí roku 2014 o 43 legislativních normách (vesměs připravených ještě minulou komisí), za první dvě plenární zasedání v letošním roce jich stihl osm. To je dohromady 51.

Minulý parlament (2009 až 2014) však za prvních osm měsíců své činnosti zvládl 78 právních předpisů a za poslední čtyři měsíce dokonce 203.

Předseda parlamentu Martin Schultz nedávno ztratil trpělivost a komisi vzkázal, aby poslancům poslala něco na práci.

Zadřený stroj na legislativu

Evropské komise fungovaly jako dobře promazané stroje na unijní direktivy. Rok co rok chrlily stohy regulací, z nichž podstatnou část schvaloval Evropský parlament

Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, která loni v listopadu nakráčela do bruselského paláce Berlaymont, však zatáhl za brzdu. Pravil, že komise pod jeho vedením bude předkládat jen "potřebné" regulace, nikoli titěrnosti jako předpisy zakazující křivé okurky a hrbolaté mrkve. Ujistil, že jeho tým bude případ od případu zvažovat, zda by navrhovaná norma neměla být ponechána na rozhodnutí členských států.

Co slíbil, to podle všeho plní.

Na politice, kterou Lucemburčan Juncker vyhlásil, přitom není nic novátorského. Byla po ní poptávka už před čtvrtstoletím. Proto vlády do Maastrichtské smlouvy v roce 1993 včlenily princip subsidiarity, jenž byl pokládán za brzdu plíživé centralizace unie bruselskými předpisy.

Subsidiarita měla eurokraty přimět, aby respektovali pravomoci států. Evropská komise podle ní může regulovat záležitosti v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci jen tehdy, pokud je prokazatelné, že jednotný postup bude účinnější. V praxi však unijní legislativci dál obsazovali každou píď neregulované půdy.

Až minulá Evropská komise vedená Portugalcem José Barrosem začala pod tlakem států v přebujelé evropské legislativě škrtat. Od roku 2005 zrušila 6100 směrnic, nařízení a doporučení, mezi nimi právě standardy pro tvary ovoce a zeleniny.

Jenže zatímco jedni eurokraté z komise pracovali na tom, aby z unijního práva vytrhali plevel, druzí ho tam zanášeli. Během druhé Barrosovy vlády (2009 až 2014) "obohatily" evropskou legislativu tisíce nových norem.

Juncker pověřil místopředsedu komise Franse Timmermanse, aby prověřil legislativu, kterou Barrosův tým připravil, ale nestačil ji už parlamentu předložit. Ze 450 předpisů doporučil Nizozemec Timmermans 80 přepracovat nebo rovnou zrušit, protože jsou zbytečné, případně porušují subsidiaritu.

A ještě výmluvná statistika od Business for Britain. Tato nevládní organizace spočítala, že jen v oblasti obchodu Barrosův tým od roku 2010 zplodil 3580 regulací, které obsahují přes 13 milionů slov (v angličtině). Pokud by je některý z Evropanů chtěl všechny přečíst, zabralo by mu to 92 dnů (při rychlosti čtení 300 slov za minutu).

Kolik stojí nuda?

Pokud na evropskou legislativu nahlédneme přes peníze, zjistíme, že parlamentní nuda není zadarmo. Jistě, jsou situace, kdy jsou poslanci prospěšnější, když nic nedělají (v parlamentech zhusta platí pravidlo "kdo nic nedělá, nic nezkazí"). Jenže parlamentní nicnedělání na evropské úrovni je tak drahé, že se dá vyvažovat zlatem. Leckterého voliče či daňového poplatníka může popuzovat.

Za kolik se vlastně zástupci evropského lidu nudí? Za víc než slušné peníze. Jejich měsíční základ je 7957 eur (218 000 korun). Nadto dostávají příspěvky na stravu a ubytování, které nemusí účtovat, parlament jim platí náklady na dopravu, kancelář, asistenty a expertizy. Co víc, po 63 letech mají europoslanci nárok na štědrý evropský důchod (odstupňovaný podle odsloužených let).

Sečteno s dalšími náklady, Evropský parlament je bumbrlíček, který ročně spořádá víc než půldruhé miliardy eur. Loni z unijního rozpočtu ukrojil 1,756 miliardy eur, což je v korunách 47,4 miliardy. Pro srovnání: Český parlament nespotřebuje v korunách to, co Evropský parlament v eurech. Loni dostal 1,596 miliardy korun, z toho připadlo 1,077 miliardy sněmovně a 0,519 miliardy senátu.)

Nahlíženo přes tato čísla, je patrné, že Evropský parlament je místem, kde se vyplatí nudit.

Tagy: zahraničí domácí Evropská unie evropský parlament zajímavosti a kuriozity evropská politika

Zdroje: Vlastní