Český vliv v EU: Za nitky sice netaháme, někdo je na tom i hůř

I když jsou si všechny státy v EU rovny, některé jsou si přece rovnější. Ráz unijní politice skutečně udává pár zemí v čele s Německem, ostatní se o svůj vliv na evropskou politiku jen přetahují naprázdno. Ale i když Češi nepatří mezi evropské tahouny, překvapivě předčí několik zemí, které ještě nedávno režírovaly budoucnost unie.

Jméno Martina Povejšila v Česku nepatří mezi ty nejznámější. V roli českého velvyslance má přitom spolu s premiérem Bohuslavem Sobotkou největší vliv na prosazování českých zájmů v unii. Povejšil, který dřív vykonával post českého velvyslance v NATO, už čtvrtým rokem šéfuje našemu stálému zastoupení v unii a spolu s velvyslanci z dalších zemí řídí EU v jejím zákulisí.

Jak významnou roli se mu podařilo v unii pro Českou republiku vydobýt, lze vyčíst z žebříčku, který sestavil magazín Politico. Porovnává v něm evropské země podle toho, jak se společnému tandemu šéfa vlády a velvyslance daří prosazovat svoje zájmy.

Evropský průměr daleko za Tureckem

Česká dvojice Sobotka-Povejšil obsadila 13. místo, které nás řadí po boku Finska k lepšímu evropskému průměru. Češi si mohou blahopřát, v žebříčku za sebou nechali země jako Španělsko, Portugalsko, či Rakousko.

Česku k současné pozici výrazně pomohla i naše role ve Visegrádské čtyřce. Blok středoevropských států si v posledních měsících vybudoval silnou mocenskou pozici. Orbánovo Maďarsko se navíc díky nekompromisní protiuprchlické politice vyhouplo mezi nejvlivnější státy v unii. I když maďarského velvyslance v EU skoro nikdo nezná, Orbánova ruka patří mezi první, kterou ostatní politici vyhledávají, aby si s ní mohli potřást.

Boj s uprchlickou krizí vystřelil do první pětky nejvlivnějších zemí i nečlenské Turecko. Stejně jako další státy, které vedou s unií přístupová jednání, mají i Turci u evropského dvora svého velvyslance. O nezpochybnitelném významu Turecka vypovídá i jeho pravidelná účast na všech evropských setkáních a summitech, kde odcházející premiér Ahmet Davutoglu usedal mezi předními evropskými prominenty.

Otec zakladatel na mocenské periférii

Vůbec nejvlivnějšími státy v EU jsou jednoznačně Německo, Velká Británie a Francie. O tom, že Angela Merkelová vládne evropským summitům, nikdo nepochybuje. Když se k tomu přidá vládce evropského zákulisí, velvyslanec Reinhard Silberberg, je vůdčí role Německa neotřesitelná.

Britům sice patří druhá příčka, jenže nejistota ohledně jejich budoucnosti v Evropě jejich pozici nyní výrazně oslabuje. Do 24. června, kdy se uskuteční referendum o Brexitu, tak premiér David Cameron unijní politiku řídit nebude.

V podobně složité situaci se nacházejí i Francouzi. Prezident Francois Hollande nemá ve své vlasti žádnou oporu, zemi už několik týdnů sužují protesty proti novému zákoníku práce a roste popularita krajní pravice. I přesto zůstává Francie významným a tvrdým evropským hráčem.

Naopak z evropské mocenské smetánky vypadlo Polsko. Země, bez níž se ještě nedávno neobešlo žádné významné rozhodnutí, se postupně vzdaluje centru unijní politiky. Náš slovenský soused je na tom ještě hůř. Slováci nedokázali vytěžit ze svého členství ve Visegrádské čtyřce žádné plusové body, a až do svého červencového předsednictví budou patřit mezi přehlížené státy.

Daleko horší pozici než naši sousedi mají i dvě ze zakladatelských zemí unie. Význam Belgie se po teroristických útocích smrskl pouze do role sídla většiny unijních institucí. Ještě hůř je na tom malé ale bohaté Lucembursko. Kauza úniku kontroverzních daňových dohod mezi lucemburskými úřady a zahraničními firmami srazila zemi až na samé mocenské dno. Svým vlivem na budoucnost Evropy se v tuto chvíli řadí mezi balkánské státy.

Žebříček mocenského vlivu v Evropské unii

Německo: Angela Merkelová vládne evropským summitům, německý velvyslanec Reinhard Silberberg zase evropskému zákulisí.
Velká Británie: David Cameron a velvyslanec Ivan Rogers jsou silný tandem. Jenže do hlasování o Brexitu budou patřit mezi ty přehlížené.
Francie: Kdo řídí Francii? Pierre Sellal je sice nejzkušenější velvyslanec ze všech, ale pozice Francoise Hollanda je nejslabší, co kdy byla.
Itálie: Charisma a taktické schopnosti premiéra Mattea Renziho drží zemi z Apeninského poloostrova v popředí.
Turecko: Země půlměsíce má díky hledání řešení uprchlické krize silnější pozici než většina členů unie.
Maďarsko: Maďary berou všichni vážně kvůli tvrdému postoji jeho vůdce Viktora Orbána.
Nizozemsko: Nizozemci mají se všemi výborné vztahy. Jenže jejich unijní předsednictví brzy skončí, a jejich roli ublížilo i negativní výsledek referenda o přičlenění Ukrajiny.
Dánsko: Dánové si užívají pozici prostředníka mezi státy blahobytu a liberálními. Navíc je nejbližším partnerem Velké Británie v kontinentální Evropě.
Švédsko: Umí spojovat dohromady rozdílné skupinky v Evropské komisi. Bojuje s přijímáním migrantů.
Polsko: Nikdo v EU nevěří, že Beata Szydlová skutečně vládne Polsku. Navíc vysoce respektovaný velvyslanec Marek Prawda se stal obětí politických změn po podzimních volbách.
Řecko: Velvyslanec Andreas Papastavrou má pověst mimořádně nedůvěryhodné osoby, premiéra Alexise Tsiprase zase mají všichni plné zuby. Význam Řecka stojí jen na uprchlické krizi a hrozbě Grexitu.
Finsko: Premiéra výrazně omezuje dohled silného parlamentu a euroskeptický partner ve vládní koalici. Země tisíců jezer trpí i dlouhodobou ekonomickou recesí. Vyjednávací pozici alespoň vylepšuje velvyslanec Pilvi-Sisko Vierros-Villeneuve, který platí za finančního experta.
Česko: Dřívější zlobivé dítě EU, které si zlepšilo svoji reputaci rolí nejmírnějšího člena Visegrádské čtyřky.
Irsko: Zemi ubírá neschopnost poskládat vládu, takže reputaci nezachraňuje ani politická těžká váha Enda Kenny.
Španělsko: Země už přes pět měsíců nemá novou vládu, nezaměstnanost se pořád drží kolem 20 procent. Navíc po nástupu nové vlády odejde zkušený velvyslanec Alfonso Dastis Quecedo.
Belgie: Navzdory populárnímu velvyslanci i roli centrály evropského dění, se země ještě pořádně nevzpamatovala z teroristických útoků.
Litva: Jediný příklad, kde jsou premiér s velvyslancem jedna ruka. Premiérka Dalia Grybauskaiteová sbírá plusové body za svoji otevřenost a přísnost.
Slovensko: Až v červenci začnou naší sousedi předsedat celé unii, jejich význam půjde nahoru. Zatím jim příliš nepomáhá ani aktuální onemocnění premiéra Roberta Fica.
Srbsko: Premiér Aleksandar Vučič už několikrát dokázal, že je pro Brusel nepostradatelným spojencem. Překáží mu ale blokování ze strany Chorvatů.
Portugalsko: Malá země na pokraji bankrotu. Nebýt José Manuela Barossa, jeho role v unii by byla ještě menší.
Estonsko: Digitální supervelmoc, která brojí proti Rusku. Nemá ale dostatečné schopnosti prosadit svoji politickou linii v rámci unie.
Kypr: Velvyslanec Kornelios Korneliou má k dipozici právo veta nad záležitostmi týkajících se Turecka. A s pokračujícím sbližováním tureckého rivala s Evropskou unií se bude význam Kypru nadále zvyšovat.
Rakousko: Země se veze na populistické vlně ohledně uprchlické krize. Jako druhé v řadě čeká na rozhodnutí Německa a Maďarska. Zemi neprospívá ani aktuální výměna kancléře.
Lotyšsko: Nový premiér a nový velvyslanec zemi ubírají na síle, ale Lotyšši mohou zvýšit svoji prestiž během pořádání několika summitů.
Slovinsko: Země, která je reklamou na ekonomickou prosperitu a stabilitu, nemá v unii žádný výraznější vliv.
Malta: Evropské předsednictví od začátku příštího roku pomalu vytahuje ostrovní zemi směrem nahoru. Má silný hlas v migrační politice.
Rumunsko: Zemi srážejí ministerské rošády a jeho periferní roli podtrhuje i nečlenství v eurozóně i schengenském prostoru.
Bulharsko: Podobně jako jeho severní soused není v eurozóně a Schengenu. Obecně platí za evropský apendix.
Lucembursko: Zakládajícího člena unie odstřelila kauza LuxLeaks. Nevýrazný mladý lídr Xavier Bettel se nedokáže ani přiblížit svému předchůdci Jean-Claude Junckerovi.
Chorvatsko: Snaha blokovat vstup Srbska do EU snižuje jejich evropský význam.
Černá Hora: Diplomaticky je hodně aktivní. Snaží se vstoupit do unie, do NATO a zároveň udržet dobré vztahy s Ruskem.
Makedonie: Skopje zůstává ve hře o členství v EU díky uzavření balkánské cesty pro uprchlíky. Zemí ale otřásá kauza kolem vládních odposlechů.
Albánie: Malá země má do členství v unii hodně daleko.