Slovutný hudebník a známý zpěvák Dalibor Janda už dělá radost hudbou dobrých pětačtyřicet let. U té příležitosti si promluvil s redaktory Blesku a zavzpomínal i na nejtemnější období života.

Jde samozřejmě o tragickou sebevraždu Jandova syna. Ten se v roce 2003 zabil skokem z Nuselského mostu a dodnes nikdo pořádně neví proč, byť se Janda s ženou snažili zjistit, co se dá. Daliborovi mladšímu bylo pouhých 21 let.

Na otázku, zda se vůbec dá s tak zásadní tragédií vyrovnat, zpěvák odpověděl: „Říká se, že čas rány zahojí, ale jizva zůstane. Věci, které člověka potkají, se zaznamenávají a později se to podepsalo na mém zdraví. Všechen ten stres se nahromadí, dostal jsem infarkt a třikrát byl na druhé straně. Zachránila mě strašně milá paní doktorka Medová. Ale k vaší otázce – něco je v každé rodině, někde se o tom nemluví, jinde ano... Podle mě je dobré se z toho vykecat. Lepší než držet to v sobě!“

Doma prý o nešťastné události mluvili velmi často. A žena po Jandovi chtěla, aby dál pracoval, nerušil koncerty, protože jen sedět doma a myslet na ztrátu by byla nejrychlejší cesta do depresí. Jenže lidé skládající upřímnou soustrast před každým vystoupením také nepomáhali ničemu, byť to mysleli dobře. 

A nejen to, přišly i horší věci: „A stalo se mi, že jsem jednou z kabinky na toaletě slyšel dva lidi, kteří se přišli vyčurat, kteří mi to vyloženě přáli. Navíc to byli lidi, které jsem znal. Je to tragédie, jak vám tohle může někdo přát?“

Těžko na podobnou otázku najít odpověď.

Mluvilo se ale i o příjemnějších věcech. Třeba skutečnosti, že Janda už vystupuje 45 let: „Posledních pár let mám pocit, že žiju jiný život. První desky a první nahrávky mám v takovém oparu, přijde mi to hrozně dávno. Ale jak o tom mluvím, vybavuje se mi řada věcí, příjemné i nepříjemné, spojené s vystupováním. Na konci roku asi bouchneme šampaňské, protože oslavíme pětitisící koncert. Tak si říkám, jak je možné, že jsem to všechno zvládnul...“

Janda mimochodem začal vystupovat jako Václav, pod jménem Dalibor se ukázal až o dost později. Vysvětlení, proč se přejmenoval, je prosté: „Na popud Ládi Poštulky, který mi napsal první texty. Václavů bylo tehdy hodně – Neckář, Vašák a další. A protože jsem křtěný v kostele, měl jsem po kmotrovi druhé jméno Dalibor. Chtěl jsem tedy začít vystupovat jako Dalibor, bez příjmení, dokonce jsme se na tom domluvili s Karlem Šípem a Jaroslavem Uhlířem, když jsem pro jejich Hitšarádu nazpíval písničku Dívka z prázdné tramvaje. Jenže šéf přes kulturu v Československé televizi to zakázal, že takové móresy se zavádět nebudou. Takže mě odvysílali jako Dalibora Jandu a už to zůstalo!“