Máme krátkou a prostou hymnu. Nejvyšší čas ji natáhnout a vyšperkovat do bombastičtější podoby.

Tak to aspoň vidí náčelníci Českého olympijského výboru, pod jejichž patronátem vznikla inovovaná verze písně Kde domov můj.

"Orchestrální verze, která se hraje na olympiádách a na mistrovstvích světa, může mít maximálně 75 vteřin a naprostá většina hymen je zkracovaná, ta orchestrální část, do těch 75 vteřin, ale ta naše bohužel má 69 a není schopná naplnit celý ten formát," postěžoval si Jiří Kejval, náčelník Českého olympijského výboru.

Když jsem to zaslechl poprvé, zapřemýšlel jsem, zda není apríl. Nebyl. Takže jsme fakt příliš krátcí. Na ptáky i na stupních vítězů. A o celých šest sekund!

Ještěže bafuňáři od pěti kruhů zabrousili jen hymny. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby si vzali na paškál další symboly, třeba státní znak nebo vlajku. Že by se na nich nedalo nic opravit a vylepšit? Nenechte se mýlit, snadno by vás vyvedli z omylu.

"Nelegální" vlajka

Za takovou se dá označit vlajka České republiky.

Nynější vlajku, červenobílomodrou, mělo Československo až od roku 1920.  Do té doby používal stát tradiční českou vlajku – červenobílou bikolóru. Byla téměř identická s polskou vlajkou.

Také proto ji poslanci už dva roky po založení státu změnili. Přidali modrý klín a vlastenci si začali připínat na klopu červenobílomodrou trikolóru.

A proč modrá? Jednoduše proto, že modrou barvu obsahovaly zemské znaky Slovenska, Moravy i Podkarpatské Rusi. 

Roku 1969 vznikla federace dvou republik – České a Slovenské. Vlastní vlajku si však Česko uzákonilo až v roce 1990. Byla to znovu tradiční česká bikolóra,

Když se v roce 1992 dělilo Československo, dohodly se česká a slovenská reprezentace, že si hymnu rozdělí (první se budou ptát "Kde domov můj" a druzí oznamovat světu, že "Nad Tatrou sa blýska") a že si pořídí vlajky, které se budou lišit od té společné, československé.

Vepsali to do ústavního zákona 542/1992 Sb., o zániku Československa (článek 3, odstavec 2 – tady): "Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky."

Jenže Češi zákon-nezákon si nechali vlajku Československou. Mělo to své výhody – byla zavedená a známá, takže Česko a Československo leckde roky pokládali za jedno a totéž.

Slováci to samosebou těžce nesli. Spílali souputníkům z bývalého státu a hrozili jim soudem. Jenže kde si stěžovat na československý zákon? Nejvýš na lampárně. Vždyť Československo, a tím pádem československé soudy, po zániku státu přestaly existovat.

Z toho se dá odvodit provokativní otázka: Co kdybychom se férově vrátili k bikolóře?

Zvěřinec na dresech

No a do třetice by bylo možné zvážit i státní znak. Také ten nám dělá potíže.

Na velký se vejdou vedle dvou českých dvouocasých lvů také stříbrno-červeně šachovaná moravská orlice i černá slezská orlice. Na malém znaku používaném na razítkách a pečetidlech úřadů státní správy a samospráv je pouze český lev.

Sportovci však mají problém s tím, jaký znak zvolit. Čeští fotbalisté používají malý znak se lvem. Hokejisté zase velký se lvy a orlicemi.

Když pořadatelé Světového poháru před dvěma lety bez vědomí Českého hokejového svazu umístili na dresy malý znak, ozvali se heraldici. Upozornili, že podle zákona je možné malý znak použít pouze na razítkách a pečetích.

Dresy se tedy na poslední chvíli přešily a hokejisté vyrazili na led zase s tradičním děleným erbem, na kterém byl kompletní český zvěřinec – dvě kočkovité šelmy a dva draví ptáci.

Platí snad pro fotbal a hokej jiná heraldická pravidla?

Nechme symboly na pokoji

Na závěr si dovolím předložit doporučení: Nechme symboly na pokoji. Buďme za ně rádi.

Co kdyby se český olympijský výbor zase věnoval přípravě sportovců, aby byla žeň medailí co největší?Hymna je prostá, ale melodická a zvykli jsme si na ni. Obdobně jsme si zvykli (aspoň většina) na název Česko a lvy i orlice.

A vlajka – ta je přece hezká, mezi ostatními snadno rozeznatelná. Pravda, získali jsme ji protizákonně, ba dokonce protiústavně, ale není, kdo by nás za ten podfuk vytrestal.

Pokud mermomocí potřebujeme něco změnit, namísto symbolů můžeme vyměnit politiky. Právě mnozí z nich, na rozdíl od státních symbolů, nám dělají ostudu.

Teď bude k výměně příležitost rok co rok. Nejdřív letos po švestkách, tedy v říjnu, kdy si zvolíme místní zastupitelstva a třetinu senátorů. Hlavně však za tři a půl roku (a možná i dřív), kdy budeme volit do sněmovny a rozhodneme o vládě.