Klausův smazaný obrázek: Když láska plodí nenávist

Václav Klaus mladší napsal minulý týden komentář, ve kterém se dovolával svobody slova. Facebook mu totiž s odůvodněním, že je nenávistný, smazal příspěvek s obrázkem, na kterém jsou jako "Gender" označeny symboly pro "Male" a "Female" (muže a ženu) a dalších 30 symbolů je pak vyznačeno jako "Mental Disorders" (duševní poruchy).

Poslanec za ODS se bránil, že na tom není nic nenávistného, protože obrázek netvrdí, že lidé s duševními poruchami nemají mít lidská práva nebo jim má někdo ubližovat. Příspěvek byl nakonec vrácen zpátky, Klaus pro Reflex vítězoslavně poznamenal, že nenávistný nebyl, a celou záležitost prohlásil za "akci koordinovavých udavačů".

S Klausem lze souhlasit v tom, že svoboda slova je důležitá a její omezování končí špatně. Obrázek s popiskem: "Teď se hodně probírají ty 'džendrový věci'. Bude to i v parlamentu. Je to složitá problematika:-), tak jsem dostal od kluků manuál. :-):-)" není nevinný, ale už jen samotná debata o tom, zda měl či neměl být smazán, ukazuje, jak problematické podobné úvahy jsou.

Rozbuška a záminka k cenzuře

Pokud o někom prohlásíte, že má duševní poruchu, samozřejmě mu tím můžete ublížit. K člověku s duševní poruchou, ať už je domnělá či nikoli, se lidé budou chovat jinak a ve výsledku to pocítí spíš negativně. Duševní porucha asi není něčím, za co by vás druzí obdivovali a měli rádi - naopak je spojená s celou řadou předsudků. A přitom to může být jen nálepka, která s reálnými duševními schopnostmi a stavem dotyčného nemá nic společného.

Na druhou stranu lidé, k nimž se Klausův obrázek vztahuje, se takovým označením zřejmě nevyhnou a to, že byl obrázek napřed smazán a následně opět zveřejněn, jim uškodilo asi víc, než kdyby se tak vůbec nestalo. Místo toho, aby se debatovalo o tom, co je na něm špatného, je řeč o cenzuře a svobodě projevu.

Z Klause se pak stává mučedník, který říká nepříjemné pravdy a kterého se autoritářští pokrokáři snaží umlčet pomocí represivních nástrojů. Ve výsledku na to doplácejí i zmíněné menšiny, které se stávají rozbuškou a záminkou k cenzuře.

Žádný div, kdyby na ně Klausovi příznivci měli vztek, že se kvůli nim na Facebooku mažou obrázky. To, že osvícená autorita - v tomto případě Facebook - Klausův příspěvek smazala, tak rozhodně není důvod k radosti, zvlášť, když posléze uznala svoji chybu a vrátila ho zpátky.

Vysvětlování a veřejná diskuze

Třicet různých genderů může na většinu lidí opravdu působit jako šílenost, to však není důvod snižovat ty, kteří si se škatulkou muž a žena nevystačí. Lidská společnost je rozmanitá a stejně různorodé jsou i genderové identity.

Jedná se ale o dosti menšinovou záležitost, takže se není třeba bát toho, že se společnost najednou rozpadne do třiceti podskupin a nastane genderový chaos. Aby se podobné strachy a fámy nešířily, je nutné o celé záležitosti debatovat, a ne z ní dělat tabu.

Hlavní potíž represivního přístupu, kdy se kontroverzní obrázek jednoduše autoritativně a netransparentně smaže, spočívá v tom, že pokud jednou začneme takto výrazně omezovat svobodu slova, a to třeba i s bohulibým záměrem, není jasné, čím to skončí. Dříve či později se to může obrátit proti komukoliv z nás. Na začátku stojí Klaus, ale dotknout se to může každého.

Jinak řečeno, pokud začneme lidská práva bránit příliš ofenzivně, může se nám docela dobře stát, že budeme popírat lidská práva těch, které označíme za nepřátele lidských práv, a takový stav je nebezpečný pro všechny. Proto je dobré mít svobodu projevu nastavenou spíše šířeji.

Problém je totiž v tom, kdo a na základě čeho by měl hranice svobody projevu posuzovat. Čím výrazněji jsou omezeny, tím více záleží na tom, podle jakých kritérií se svoboda projevu upravuje. Mnohem lepší je spoléhat na vysvětlování a veřejnou diskusi než na zákazy a represi.

Podněcování k nenávisti 

Dalo by se to odbýt tím, že Facebook je soukromá společnost, a v rámci zákona si proto může dělat, co chce. Klíčové ale je, zda se na takovou společnost má vytvářet tlak, aby nenávistný obsah odstraňovala, a co za něj budeme považovat.

S tím pak souvisí to, nakolik se nenávistné projevy mají omezovat zákonem a trestně stíhat. Pokud bývalému tajemníkovi SPD Jaroslavu Staníkovi hrozí několik let vězení za výrok o tom, že Židé, homosexuálové a cikáni by měli jít do plynu, nemohly by stejně skončit i aktivistky, které si vezmou do ruky transparent s heslem "Smrt šovinistům"?

V trestním zákoníku se píše: "Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta." Dostáváme se tak na velmi tenký led a záleží jen na tom, co všechno se jako podněcování k nenávisti bude trestat.

Osvícený soudce bude asi aktivistky posuzovat jiným metrem než Staníka, ale co soudce šovinista? Nespoléháme se v takovém případě až příliš na hodnotové ukotvení soudců? A co kdyby Staník byl potrestán a ti, co volají 'smrt šovinistům', nikoli?

Můžeme si myslet, že by takové rozhodnutí soudu bylo rozumné, pokud se však výrok "homosexuálové do plynu" bude posuzovat jinak než "smrt šovinistům", nemůže to u šovinistů vést k pocitu, že rovnost před zákonem neplatí, protože gayové mají větší zastání než oni? Nebo si to snad šovinisté zaslouží? Někdo by pak mohl říct, že soudy u nás straní pražské kavárně, protože šovinistům se smrt přát může, kdežto gayům nikoli.