Když strany hrají ruskou ruletu...

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Předvolební průzkumy naznačují, že v Poslanecké sněmovně působí rekordní počet stran a hnutí, které z ní po příštích sněmovních volbách mohou vypadnout. Obdobnou situaci Česká republika ještě nezažila. Co z ní plyne pro partaje, které zatím mají svou pozici poměrně pevnou?

Po příštích sněmovních volbách už možná nebude tak snadné odejít do opozice a nechat Babišovo ANO vládnout s někým jiným

Po příštích sněmovních volbách už možná nebude tak snadné odejít do opozice a nechat Babišovo ANO vládnout s někým jiným,zdroj: Petr Horník / Právo / Profimedia

V Poslanecké sněmovně je rekordních devět politických stran či hnutí. Najdeme zde i bezprecedentně vysoký počet těch, kterým hrozí, že po příštích volbách ve sněmovně už nebudou. Když si vezmeme říjnové průzkumy společnosti Median, CVVM a výzkum agentury Kantar CZ pro Českou televizi, hned pět politických uskupení se vyskytuje aspoň v jednom z jejich volebních modelů pod nebo lehce nad pětiprocentní hranicí, kterou je nutné překročit pro získání poslaneckých mandátů.

Nejhůře dopadla TOP 09, která balancuje na hraně vstupu do sněmovny podle všech tří agentur (Median jí přisoudil 5,5 procenta, Kantar CZ pět procent a CVVM dokonce jen 3,5 procenta). O něco lépe je na tom hnutí STAN, které by podle Medianu mělo 5,5 procenta a podle CVVM čtyři. Hrozba vypadnutí z dolní komory se vznáší i nad lidovci (podle Medianu by obdrželi pět procent), Okamurovou SPD (pět procent na základě šetření CVVM) a nově také nad sociálními demokraty, kteří ve volebním modelu Kantar CZ mají 5,5 procenta.

Zbývá tedy hnutí ANO, Piráti, ODS a komunisté, ale ani KSČM nemá nic jistého. Podle agentury Kantar CZ by získala jen 6,5 procenta.

Pro celou šestici stran by to mělo být vážné varování. A nejen pro ně. Není dobré, když se nad tolika stranami vznáší riziko, že pětiprocentní práh nepřekročí. Jednak se tím otvírá prostor, do něhož se mohou vpasovat jakákoli jiná nevyzkoušená a nevyzpytatelná uskupení, a zároveň se tím znepřehledňuje i politika jako taková.

Jak dopředu zvažovat své spojence a koaliční partnery, když u dvou třetin stran není jisté, zda v příštím volebním období ve sněmovně vůbec zasednou? Schází tak tolik potřebná stabilita a předvídatelnost. Jde o něco nového, co zde v takové míře nebylo. Dříve většinou hrozilo, že dolní komoru opustí jedna, maximálně dvě strany.

Velké střídání na obzoru

V posledních letech se stalo nejprve to, že počet stran ve sněmovně se výrazně zvýšil. Ještě ve volbách v roce 2010 se jich do poslaneckých lavic dostalo pět, o tři roky později sedm a loni už devět. Šetření agentur ukazuje, že nyní jsme zřejmě na prahu opačného procesu, kdy množství partají ve sněmovně začne opět klesat.

Něco takového je sice žádoucí, protože časem to může vést alespoň k částečnému ustálení poměrů ve sněmovně, aby tam zasedal přibližně stejný počet stran, které se nebudou příliš měnit a půjde se spolehnout na to, že velká většina z nich si poslanecké mandáty udrží.

Než k tomu ale dojde, pokud vůbec, musí politické strany překonat úskalí, k nimž patří zvýšená nejistota, kdy není zřejmé, která uskupení se probojují mezi ty, jež budou ve sněmovních lavicích pevněji zaklíněné a nebudou se muset každé volby obávat, že je opustí.

Současné průzkumy tak můžeme chápat jako výstrahu před tím, že se ve sněmovně schyluje k velkému střídání. Nikdy v historii Poslanecké sněmovny nevypadlo z dolní komory tolik partají, kolika to možná hrozí po následujících volbách.

Ve volbách v roce 1998 a 2002 sněmovní křesla obsadila pětice stejných stran (s jediným rozdílem, že ve volbách v roce 1998 kandidovala KDU-ČSL a Unie svobody jako dva subjekty a o čtyři roky později se do sněmovny dostaly jako koalice KDU-ČSL, US-DEU). V následujícím volebním období se odehrála pouze jedna změna, kdy US-DEU nahradila Strana zelených.

Vládnout a dostat padáka

Významněji se složení stran proměnilo až v roce 2010. Zelení a lidovci na pět procent nedosáhli a místo nich do sněmovny pronikly Věci veřejné a TOP 09. O tři roky později zemětřesení stranického systému nabralo na intenzitě. Vypadly Věci veřejné, vrátili se lidovci a na scéně se objevilo hnutí ANO a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. V loňském roce pak stranické hemžení vyvrcholilo: uspělo samostatně kandidující hnutí STAN, Úsvit zmizel a místo něj se objevila Okamurova SPD a do sněmovny se probojovali také Piráti.

Za pozornost stojí i to, že pokud některá strana mandáty nezískala, většinou tomu předcházelo její působení ve vládě. Byl to případ ODA, která dolní komoru opustila v roce 1996, stejně tak US-DEU a Strany zelených, dokonce i lidovci ze sněmovny vypadli poté, co byli součástí vládní koalice. Totéž platí pro Věci veřejné. Samozřejmě neplyne z toho žádná zákonitost a našli bychom různé výjimky.

Pro strany, které jsou odpovědné za vznik současné vládní koalice a jejichž preference se pohybují jen lehce nad pěti procenty, to přesto může být docela významný detail, který by mohly vzít v potaz a počítat s tím, že každé drobné zaváhání se jim může vymstít.

Česká politika tak v příštích sněmovních volbách může zažít opravdový otřes. Nezdá se, že by se u některé ze zmíněné šestice ohrožených stran nějak významně blýskalo na lepší časy. Sociálním demokratům a komunistům zatím vůbec nepomáhá, že jsou součástí vládní koalice či vládu podpořili.

Nové pilíře stranického systému?

Starostové a nezávislí, lidovci a TOP 09 se sice snaží sem tam chopit nějakého tématu, ale nevypadá to, že by to mělo valný efekt a z větší části jsou pořád součástí jakési sněmovní šedi. Svoboda a přímá demokracie si stále jede svou. Na jednu stranu důvěru voličů pomalu ztrácí, zároveň však těží z toho, že na rozdíl od ostatních partají nemá příliš velkou konkurenci. Scénář, kdy z této šestice ve sněmovně přežije jedna, dvě strany (možná lidovci a SPD či KSČM), tak není žádné sci-fi.

Vzhledem k tomu, že nejjistější pozici má zatím hnutí ANO, ODS a Piráti a o první a druhou příčku se většinou v průzkumech dělí dvě uskupení z této trojice, klíčové jsou především vztahy mezi nimi. Docela dobře se totiž může stát, že příští vládní koalice nepůjde dát dohromady bez zapojení dvou subjektů z této trojky. S nikým dalším se prozatím nedá moc počítat: buď ve sněmovně být ani nemusí, nebo může být trpaslíkem s několika málo mandáty.

U Pirátů je určité nebezpečí, že část svých voličů zklamou například svým působením na komunální úrovni, ať už v Brně nebo v Praze, zároveň ale svou aktivitou a viditelností stále mohou získat i voliče nové. A ODS pro změnu pořád může těžit z toho, že neexistuje žádná jiná přesvědčivá alternativa na pravici.

Pokud se pilířem našeho stranického systému stane hnutí ANO, ODS a Piráti, největší odpovědnost za vznik budoucích vládních koalic se přesune na občanské demokraty a Pirátskou stranu. Na nich bude záležet, zda povládnou s Andrejem Babišem či jeho případným nástupcem, nebo se hnutí ANO pokusí obejít a spojí se proti němu.

Dost možná již nebudou mít příležitost se vládní odpovědnosti zcela vyhnout, odejít do opozice a nechat Babišovo ANO vládnout s někým jiným, protože už ani nemusí být s kým. I když stále je tady ještě prostor pro nové politické strany. Sněmovní konkurence je natolik slabá, že by bylo překvapivé, kdyby se toho nějaká nově vzniklá partaj nepokusila využít.

Tagy: ČSSD ODS Česko TOP 09 domácí KSČM Parlamentní volby Česká pirátská strana hnutí Ano česká politika Poslanecká sněmovna ČR Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní