Server Parlamentní listy za poslední měsíc zveřejnil několik textů o údajném plýtvání v Českém rozhlase. Vesměs měly chytlavé titulky typu: "Papáme, bumbáme", "Veřejnoprávní utrácení pokračuje" nebo "Za cenu (rozhlasového) výzkumu koupíte na Moravě byt". Místo novinářské práce jde ale jen o emotivně okomentované veřejně dostupné smlouvy. Rozhlas, který autoři textů vůbec neoslovili, kvůli článkům zvažuje právní kroky, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes.

Veřejně skandalizovat a pronásledovat autora díla, které nikdo nečetl, není nic z poslední doby. V neděli uplynulo 30 let od premiéry kontroverzní divadelní hry, která ještě před svým uvedením vyvolala nenávistnou kampaň v bulvárních i seriózních médiích, opovržení mezi politiky zleva i zprava i pobouření veřejnosti. Jinými slovy shitstorm, nebo hezky česky hnojomet.

Vystoupilo na Masarykově nádraží přes tisíc migrantů z Německa? Okupují uprchlíci pražskou Náplavku? Zakáže nám Evropská unie písmeno Ř? Aneb co všechno jsou lidé na internetu schopní vzít vážně.

Zprvu to vypadalo, že se Rusko střelí do nohy. Chtělo být trendy a chystalo se také bojovat proti fake news, neboli falešným zprávám. Příslušný zákon se však v ruském parlamentu zadrhl: Kreml se vzpamatoval, couvl a postavil se nakonec proti. Bylo by to koneckonců z jeho strany popření sama sebe.

V době, kdy potřebujeme kritický žurnalismus, se v médiích rozšířil neblahý trend. Místo toho, aby se novináři dožadovali od politiků odůvodnění a ospravedlnění jejich kroků, raději se tak trochu přihřívají na výsluní moci. Kritické otázky na tělo jsou zřejmě passé, říká emeritní profesor Lipské univerzity a teoretik žurnalistiky Michael Haller pro rakouský deník Der Standard.