Poslanecká sněmovně projednává návrh na zdanění náhrad za majetek nevydaný církvím v restitucích. Poslanci v únoru neschválili jeho zamítnutí. Hlasovala pro něj jen ODS, část Pirátů, zástupci lidovců, TOP 09, hnutí STAN a ze sociální demokracie pouze Kateřina Valachová a tehdy ještě Bohuslav Sobotka.

Dolní komora novelu přidělila k projednání sněmovním výborům. Rozpočtový výbor ji sněmovně doporučil schválit a ústavně právní výbor si vyžádal celou řadu právních posudků návrhu. Novelu předložili komunisté a podporuje ji vláda. Nově jmenovaný premiér Andrej Babiš se zdaněním náhrad souhlasí.

Když Babišova vláda v lednu návrh odsouhlasila, premiér uvedl, že podle kabinetu byl způsob finanční náhrady velice podivný. Hovořil o tom, že "je tam potřeba korekce", protože náhrady byly prodražené asi o 54 miliard a také schvalované za velice podivných okolností ve sněmovně.

Porušení smluv a zásah ústavního soudu 

Výmluvné je, jakým způsobem se k návrhu ve svém stanovisku vyjádřila vláda. Sama přiznává, že si uvědomuje riziko, že novela může být napadena u ústavního soudu. Přesto návrh považuje za správný vzhledem k pochybnostem o použitém výpočtu a výši finančních náhrad.

Zmíněnou obavu potvrzuje i ústavní právník Jan Kysela. Poukazuje na kauzu dodatečného zdaňování příspěvku na stavební spoření, kterou ústavní soud rozhodoval v roce 2011 a která "nebyla úplně nepodobná" současnému pokusu zpětně zdanit finanční náhrady církvím. Tehdejší zdanění ústavní soud zrušil. Kysela pro FTV Prima uvedl, že jsou určitá vodítka, ze kterých lze vyvodit, že stěžovatelé, kteří se na ústavní soud v případě zdanění náhrad obrátí, nebudou bez šance.

Novela by podle Kysely mohla vést ke sporům i na úrovni obecných soudů mezi státem a jednotlivými církvemi kvůli porušení smluv, které mezi sebou uzavřely. Ve smlouvách je totiž napsáno, že jediným způsobem, jak se mají naplnit, je plnění v domluvené výši, což by dodatečné zdanění porušilo.

Za pozornost stojí především to, jak se návrh novely zdůvodňuje. Schválily se údajně předražené náhrady za podivných okolností v dolní komoře a panují pochybnosti o způsobu jejich výpočtu. Aby se to napravilo, chtějí je poslanci zdanit. Navrhovatelé novely označují zdanění za jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada byla přiměřená.

Dodržovat své vlastní zákony

Když podle této logiky stát udělá chybu, něco špatně vypočítá a sám sebe ošidí (pokud by tedy byly finanční náhrady církvím skutečně předražené), může využít svoji moc měnit a schvalovat zákony a přistoupit k dodatečnému zdanění, aby napravil předchozí selhání a na své pochybení nedoplácel. Co je to ale jiného než zneužití moci státu?

Za chyby se platí a měl by za ně platit i stát, a ne že si zpětně schválí zákon a silou si vynutí vrácení části prostředků, které se předtím zavázal vyplatit. Kdo jiný by měl dodržovat své vlastní zákony než stát a sami zákonodárci? Měli by jít příkladem a neuchylovat se k tomu, že své chyby (případně svých předchůdců) řeší nově přijatými zákony a porušují dříve uzavřené dohody.

Zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se už v minulosti zabýval ústavní soud. Posuzoval návrh na jeho zrušení a zákon obstál. Soud zároveň zdůraznil, že "finanční náhrady nestojí a ani nemusí stát na ryze ekonomickém a matematickém základě".

Pokud by tomu tak mělo být, musely by podle soudu zahrnovat například i náhradu za užívání státem odňatých nemovitostí. Ústavní soud proto konstatoval, že není nic protiústavního na tom, že zákonodárce stanovil výši náhrady kombinovaným způsobem a vyšel z více faktorů.

Zneužití svého postavení

Soud také odmítl zrušit zákon o vyrovnání s církvemi kvůli tomu, jakým způsobem byl schvalován v Poslanecké sněmovně. Uvedl, že jakkoliv "odsuzuje morální pokleslost pozadí legislativního procesu", nemůže normu zrušit jenom z důvodu neúcty jedné části zákonodárců k druhým. Pokud by to udělal, z odborného orgánu, který chrání ústavnost, by se stal morálním arbitrem a vychovatelem politické reprezentace.

Z celého záměru zdanit náhrady církvím tak trčí snaha získat přízeň voličů a udělat směrem k nim viditelné gesto, které ocení, a to bez ohledu na to, zda bude úspěšné a jaké problémy v konečném důsledku způsobí. I kdyby nakonec ústavní soud novelu potopil a zrušil ji, občané alespoň uvidí, kdo se pere za jejich právo jen tak to církvím nedarovat. To je zjevně to jediné, na čem vládě a poslancům záleží. Co na tom, že jde ve skutečnosti o hloupou snahu zavděčit se voličům a zneužívání státní moci.

Zkrátka a dobře takovým způsobem postupovat nelze. Stát se už jednou rozhodl určitou finanční náhradu církvím vyplatit a ústavní soud ji nezrušil a není možné, aby si to po čase rozmyslel (například kvůli tomu, že se změnila většina ve sněmovně) a své závazky snížil zdaněním náhrad.

Pokud mají občané s vyrovnáním s církvemi problém, mohou volit jiné strany než ty, které ho schválily a umožnily. To je legitimní postoj, na který máme právo. Schvalovat ale zákony, o kterých všichni vědí, že u nich hrozí soudní spory a zásah ústavního soudu, není nic než tahání voličů za nos a zneužívání svého postavení.