Gauguin se ostatně v revolučním roce 1848 narodil 7. června do prostředí, která nebylo úplně konvenční. Jeho otec Clovis byl liberální novinář. Babička, kterou nikdy nepoznal, spisovatelka, členka raného socialistického hnutí a podporovatelka ženských práv Flora Tristanová. Rodina se počátkem 50. let rozhodla odejít - i kvůli represi ze strany francouzských úřadů - k příbuzným do Peru. Clovis Gauguin tam však nedorazil. Během cesty ho zabil srdeční záchvat.

Malý Paul však strávil nějaký čas v dobře zajištěné rodině s vazbami na tamní politiku. Peruánské prostředí budoucího malíře dost ovlivnilo, bylo první exotikou, kterou zažil. V sedmi letech se však vrátil zpátky do Francie. Zatímco jeho matka si založila v Paříži živnost švadleny, on studoval několik let v prestižní katolické škole. 

Z námořníka makléřem 

Paul Gauguin měl nicméně touhu po cestování už v krvi. Nejprve pracoval na obchodní lodi, ve dvaceti pak vstoupil do služeb námořnictva, kde strávil tři roky. Když se vrátil do Paříže, poprvé rapidně změnil kariéru. Začal pracovat na burze a stal se úspěšným obchodníkem, který vydělával velice slušné peníze. V roce 1873 si také vzal Dánku Mette-Sophie Gadovou, s níž zplodil pět děti. 

Už tehdy však také maloval, přátelil se s impresionisty a po krachu pařížské burzy začal vážně uvažovat o tom, že by ho mohlo umění i živit. Nakonec však odjel s ženou a dětmi do Kodaně. Tam se mu však nedařilo, rodina se rozpadla a Gauguin zamířil v červnu 1885 se synem Clovisem zpátky do Paříže - malovat. 

Už krátce po návratu bojovali s chudobou, Clovis navíc onemocněl a byl poslán do internátní školy, což zafinancovala Gauguinova sestra Marie. Následující léto Gauguin strávil v umělecké kolonii Pont-Aven v Bretani - i proto, že život v kolonii byl levnější než v Paříži. Právě tady se seznámil s "kolegou" Charlesem Lavalem, který ho brzy poté doprovodil na cestě po Panamě a Martiniku.

Ta přitom byla poměrně divočina. Do Panamy totiž původně Gauguin vyrazil za prací, ale plán mu nevyšel, a tak jej odsud odvezli na francouzské státní útraty. Skončil na Martiniku - poté, co s Lavalem vystoupili z lodi, která je původně měla přepravit někam úplně jinam.

Zastávka to byla osudová. Krom toho, že tu Gaugain onemocněl úplavicí a horečkou, také sledoval obyvatele ostrova, což ovlivnilo jeho budoucí styl se zájmem o venkov a život lidí mimo západní civilizaci. Exotika mu učarovala, obrazy, které vytvořil právě tady, seznal lepší, než ty ostatní, a téma domorodých obyvatel už v budoucnu neopustil.

Jak si van Gogh uřízl ucho 

A právě malby z Martiniku ho po návratu do Evropy dovedly k dalšímu důležitému setkání. Zalíbily se totiž bratrům Vincentovi a Theovi van Goghovým. Zatímco Theo Gauguina představil bohatým klientům, s Vincentem se stali blízkými přáteli, což vyústilo i v pozvání do Vincentova domu v Arles.

Tam na podzim 1888 společně strávili devět týdnů. Vztah se však vyostřil a po vzájemné potyčce došlo k neslavnému incidentu, po němž si van Gogh odřízl kus ucha. Dopisovali si nadále, nikdy se však znovu nespatřili.

Samotného Gauguina ostatně Evropa začala spíš znechucovat. Chtěl uniknout konvencím, zažít něco jiného - a úspěšný prodej obrazů v roce 1891 mu poskytl příležitost, aby se vydal na svou první návštěvu Tahiti. Ostrova, který zůstal s jeho dílem nerozlučitelně spjat.

Naprosto mu učaroval, zvlášť poté, co se usídlil stranou od hlavního města, kde si zřídil svůj ateliér. Jako první malba Tahiťanky, kterou zde vytvořil, je označována Žena s květinou. 

Žena s květinou | zdroj: Wikipedia.org

Tahiti Gauguinově stylu svědčilo. Vedl si zde i zápisník, byť podle odborníků částečně smyšlený. A s Tahiťankou, velice mladou dívkou, která s ním i otěhotněla a stala se jeho modelkou, se také oženil. 

Nakonec ho však nedostatek financí i potíže se srdcem, patrně už tehdy zapříčiněné syfilisem, donutily k návratu do Evropy, kde se na něj usmálo štěstí v podobě slušného dědictví po strýci. V Paříži však také za nejasných okolností ztratil svého patrona a šanci prorazit na americký trh. Výrazně se také zhoršily vztahy s jeho už dávno odcizenou manželkou. 

Potíže v ráji

V roce 1895, otrávený kritikou, s níž se jeho umění setkávalo, vyrazil zpátky na Tahiti. S nohou zraněnou ve rvačce, která se nechtěla hojit. Evropu už nikdy více nespatřil. Finančně ho podporovali přátelé, kromě malování však pracoval i jako redaktor. Postupně ho nicméně zrazovalo zdraví, které stále výrazněji rozkládal postupující syfilis. Gauguin však vředy, neboli takzvaný "ekzém", připisoval místnímu podnebí. Navíc byl závislý na alkoholu. 

V roce 1897 také právě na Tahiti propadl naprostému zoufalství. Jednak se s velkým zpožděním dozvěděl, že jeho oblíbená dcera Aline v pouhých 19 letech zemřela na zápal plic. K tomu ho v té době trápily i finanční obtíže. Pokusil se o sebevraždu, ve vypjaté době však namaloval i jedno ze svých nejslavnějších děl Odkud přicházíme. Kdo jsme. Kam jdeme. To se stalo součástí úspěšné pařížské výstavy Gauguinových děl v roce 1898, byť majstrštyk samotný byl prodán až o tři roky později. 

Obraz, který Paul Gaugain namaloval v těžké životní situaci nakonec sklidil úspěch | zdroj: Wikipedia.org

Na Tahiti Gauguin také žil s další mladou dívkou, která mu dala dvě děti - chlapce a dceru, z nichž dcerka zemřela ještě jako dítě. Žena nicméně Gauguina odmítla následovat na Markézy, kam přesídlil v roce 1901 v touze hledat ještě syrovější, nezkaženější civilizaci. Tady si zařídil svůj Dům radosti a našel i novou, opět mladičkou, dívku Marie-Rose, která vážně nemocnému muži porodila jeho poslední dítě. I zde maloval, tvořil dřevořezy a také tepal do představitelů koloniální vlády. Právě na Markézách, 8. května 1903, v pouhých 55 letech zemřel na zástavu srdce

Ovlivnil i Picassa 

Gauguin začínal jako impresionista, postupem času si však vytvářel vlastní osobitý styl a měl vliv na celou řadu umělců - například Pabla Picassa, Andrého Deraina nebo Henriho Matisse. Ovlivnil kubismus i orfismus. Na Tahiti i Markézách pravděpodobně stále žijí jeho potomci, ačkoliv svou původní rodinu naposledy viděl skoro dekádu před svou smrtí. Svého přítele Vincenta van Gogha přežil o necelých 13 roků. Obrazy obou umělců jsou v současnosti prodávány za astronomické částky.