Na opuštěném staveništi na předměstí Ulánbátaru dohlíží bývalý pastevec na nedokončený podstavec a opuštěnou hlavu Buddhy. To jsou symboly finančních problémů, které brzdí nynější obrodu buddhismu v Mongolsku.

Když byl osmašedesátiletý Cegmid Lunduv před čtyřmi lety najat jako hlídač, vypadal ale tento projekt slibně: měl to být rozsáhlý komplex tvořený meditačními centry pod záštitou dalajlamy, ukrytý ve stepích kolem mongolské metropole.

O dva roky později byl však pozastaven kvůli nedostatku peněz. Bývalý pastevec s manželkou, vnukem a psem jsou teď jediní, kdo bdí nad tímto budoucím posvátným místem. "Až bude stavba dokončena, všechno zlo z Mongolska vymizí," je přesvědčen Lunduv. "Otevře to novou éru," ujišťuje s úsměvem.

Jedním z hlavních kapitálových účastníků projektu je skupina Genco, která patří novému mongolskému prezidentovi Chaltmágínu Battulgovi. Ten chce vymanit svou zemi z obrovské zadluženosti. Mezinárodní měnový fond (MMF) poskytl Mongolsku v podobě záchranného plánu 5,5 miliardy dolarů (120 miliard Kč).

Buddhismus přišel do Mongolska před osmi stoletími, ještě než Čingischán založil mongolskou říši a navázal těsné svazky s tibetským buddhismem. Přes tibetský vliv si Mongolové buddhismus upravili podle svých zvyklostí. Stejně jako u šamanismu, který je v zemi silně zakořeněn, věřící hojně popíjejí vodku. Tato kořalka je pro ně tím, čím je pro křesťany víno.

Z 12 500 klášterů zůstal jeden

Mongolský buddhismus prožil krušná léta, když byla země v letech 1924 až do počátku 90. let sovětským satelitem. Během tohoto období bylo zbouráno přes 12 500 klášterů a chrámů a mnohé náboženské předměty zmizely. Mniši se museli povinně oženit, jinak byli zavražděni.

"Po 60 letech útlaku zůstalo v Mongolsku jen málo lidí, kteří by byli připraveni stát se mnichem," říká expert na tibetský buddhismus Glen Mullin. Za éry komunismu zůstal v zemi jediný otevřený klášter, Gandan v Ulánbátaru. To umožňovalo úřadům tvrdit, že je náboženská svoboda dodržována.

V roce 1996, v demokratickém Mongolsku, opustil mladý Batčunún Munchbátar rodnou provincii Tuv a připojil se k náboženské komunitě, která tehdy čítala jen 25 mnichů. Studoval buddhismus a dnes šéfuje zahraničním vztahům největšího kláštera v Mongolsku, v němž žije 800 mužů.

"Za sovětů strana bděla nad vyznáním občanů. Nemohla ale kontrolovat jejich hlubokou víru," říká Munchbátar. "Můj dědeček například nikdy nepřestal odříkávat modlitby. Dělal to potají doma. Když se někdo blížil k domu, zaštěkal pes a dědeček rychle sbalil své posvátné texty a obrazy Buddhy," dodává.

Problém jménem peníze a dalajlama

Nynější obroda buddhismu je však pro vládu občas zdrojem nepříjemností. Když Mongolsko loni v listopadu navštívil dalajlama, vyvolalo to hněv Číny, která je hlavním obchodním partnerem Mongolska. Ulánbátar se tehdy zavázal, že už tibetského vůdce nepozve.

Podle vládních údajů se k buddhismu dnes hlásí více než polovina obyvatelstva. Někteří experti odhadují, že by to mohlo být až 80 procent. Podle Munchbátara je v zemi na 3500 mnichů.

"Stav většiny mongolských klášterů neumožňuje v nich žít," zdůrazňuje expertka na buddhismus Vesna Wallaceová z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře ve Spojených státech. "Kláštery dostávají finanční pomoc jedině tehdy, když něco postaví, nikoli na běžný provoz. Jsou závislé na darech. Řada mnichů žije ve velké chudobě a pokud nechtějí se svými bídnými příjmy živořit, musejí se oženit," vysvětluje.