Kdo se stává obětí

V obecném měřítku může být obětí šikany kdokoli. Někteří lidé k ní ale mnohdy nevědomky inklinují více. Jedná se například o zaměstnance, kteří neumějí říct ne, a kolegové tak zneužívají jejich dobroty. Například na ně přesouvají část úkolů, udělají si z nich poslíčka a podobně. Druhou skupinu tvoří introverti stranící se kolektivu. "Také naše chování k ostatním hraje svou roli. Je důležité být přiměřeně vstřícní, nešířit kolem sebe špatnou náladu, komunikovat a neuzavírat se do sebe," vysvětluje psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.

Šikana často začíná velice nenápadně a nevinně - kanadskými žertíky (třeba schováním židle nebo přilepením počítačové myši k podložce). V těchto chvílích rozhoduje naše reakce o tom, zda zůstane pouze u vtípků, nebo se rozvinou v něco horšího. Pokud se nad ně dotyčný neumí povznést nebo se jim zasmát, kolegové přitvrdí. Oběť pomlouvají, ponižují nebo ji naopak přehlíží. Za to fyzické projevy šikany téměř vymizely, násilí nahradily útoky v kyberprostoru. Oběť dostává nežádoucí emaily nebo je terčem posměchu na sociálních sítích.

Dosud byla řeč o šikaně ze strany kolegů, ale v roli agresora často vystupuje i samotný nadřízený. Proto tento druh šikany se vžilo označení bossing. "Špatný šéf dokáže skutečně udělat svému podřízenému ze života peklo. Nejde tu pouze o šikanu ve smyslu zneužívání své vedoucí role k ponižování a vyžadování práce mimo smlouvu nebo zadávání předem nesplnitelných úkolů, ale i o sexuální návrhy," dodává psycholog.

Ať už šikanuje kolektiv nebo šéf, následky jsou stejné. Objevují se psychosomatické potíže jako třeba bolest hlavy, bušení srdce, problémy se zažíváním, deprese a často dochází i k syndromu vyhoření.

Že se něco děje, pozná i rodina. Oběť šikany je vůči svému okolí podrážděná a útočná nebo se z ní stane v podstatě hromádka neštěstí. Nic ji netěší, nedokáže v noci spát a ráno vyráží do práce s bolestmi žaludku a obavami. Řada obětí si spojitost se šikanou uvědomuje a navštěvuje psychiatra. Jiní raději zaměstnání opustí. Neřešená šikana ale může nešťastníka dohnat až k sebevraždě. 

Braňte se

Psychologové doporučují nezavírat před šikanou oči. Účinnou obranou je reakce, tedy slovně se vymezit vůči šikanóznímu chování. Oběť sice může riskovat konflikt s agresorem, ale zároveň je tu velká šance, že tím učiní přítrž dalšímu trápení.

Podle odborníků změna chování agresora zaskočí a stáhne se. Pokud se na takový krok oběti necítí, je vhodné svěřit se kolegům nebo rodině, kteří se většinou už postarají o to, aby věci nenechali být a ohlásili je vedení nebo personálnímu oddělení firmy. Nahlášení takového případu je klíčem k vyřešení nepříjemné situace a může předcházet podobnému jednání do budoucna.

"Zaměstnavatelé by se měli aktivně zajímat o atmosféru a vztahy na pracovišti, podporovat dobrou kulturu v komunikaci - problémy řešit věcně, bez ironie a ztrapňování, hlavně si připustit, že se taková věc může stát na každém pracovišti. Vždy je to o konkrétních lidech. Šikana na pracovišti nejen kazí náladu a ničí konkrétního člověka, ale také snižuje efektivitu a výkonnost zaměstnanců," dodává psycholog Jan Kulhánek.