Stereotyp jako pomocník

Stereotypy jsou opakující se vzorce chování, myšlení a jednání, které nás provází po celý život. Vše začíná už v dětství, kdy jsou nepostradatelnými pomocníky pro zdravý rozvoj dítěte. "Již od narození jsou děti vedeny k dodržování postupů před usínáním, včetně pravidelného času na usnutí. Dítě přesně ví, co a kdy jej čeká. Má svůj 'jízdní řád'," vysvětluje psycholog Tomáš Morávek.

Tyto pomyslné jízdní řády nás neopouští ani v dospělosti, byť si některé z nich ani neuvědomujeme. Patří sem ono popíjení kávy, pravidelné sportování nebo četba knih před spaním. Jedná se o tzv. nevědomé stereotypy, které přináší klid a řád.

Pozitivní roli sehrávají mimo jiné i v praktických otázkách života. Například pokud už jsme párkrát měnili kolo u auta, už víme, jak na to, a žádný návod nepotřebujeme. Tento proces je naprosto automatizovaný, šetří čas a zjednodušuje život.

Ještě kladnější roli mají tzv. chtěné stereotypy, které si plně uvědomuje a na jejichž konání se vyloženě těšíme. "Přináší totiž pocity klidu, jistoty, bezpečí - protože se děje to, co známe, co nás nezaskočí. Lidé, kteří nemají v lásce změny, mají chtěné stereotypy rádi," dodává psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.

Stereotyp nepřítelem  

Z psychologických studií vyplývá, že stereotypy vnímáme negativně ve chvíli, kdy toužíme po změnách. Nejvíce se tento aspekt projevuje v první polovině lidského života. Nejdříve v pubertě, kdy dospívající na zavedenou rutinou reagují revoltou, a později v době budování kariéry a vztahů. Tehdy si totiž začínáme uvědomovat nechtěné stereotypy, jako je každodenní plnění pracovních nebo studijních úkolů, péče o domácnost, stejné trávení volného času, a podobně.

To vyvolává pocit nalinkovaného života, což může vést k frustraci, pocitu prázdnosti a nechuti k jakékoli činnosti. "Dá se říci, že nechtěné stereotypy s věkem přibývají, přinášejí pocity nudy, nespokojenosti a potřebu něco změnit. Kvůli nim někteří lidé chodí k psychologovi na terapie, aby si je uvědomili, získali nadhled a změnili svůj život," poukazuje na nebezpečí navyklého chování Kulhánek.

Rutina se netýká jen určitých činností, ovlivňuje také naše partnerské vztahy. Některé zvyklosti ve vztahu mohou partnery unavovat až dusit. V lepším případě si tuto rutinu uvědomíme a začneme na vztahu pracovat. Opačný přístup může vést až k rozchodu. Odborníci se ale shodují na tom, že stereotypy se později objeví i v novém partnerství.

Recept tu ale je a dá se aplikovat jak na soukromý, tak i profesní život. Hlavní je uvědomit si, co nám dělá dobře, a naopak, co nám v životě překáží. "V každodenních stereotypech to můžeme vědomě řešit tak, že se snažíme občas dělat věci jinak, než jsme zvyklí, ve vztahu přinášet příjemná překvapení, jít jinudy do práce, vyzkoušet jinou barvu v oblékání, než na kterou jsme zvyklí," radí psycholog Kulhánek.

Vše se ale mění s věkem, kdy se dostáváme do kategorie mladých seniorů. V druhé polovině životě naopak preferujeme pocit jistoty a velké změny nás děsí. V té chvíli je stereotyp opět naším vyhledávaným a laskavým přítelem.