Základní myšlenka knihy Sandi Mannové je poměrně jednoduchá. Každý den je zapotřebí si vyčlenit 10 minut času, abychom odpověděli na následujících šest otázek:

1. Jaké zážitky, ať už jakkoliv všední, vám udělaly radost?

2. Jaké pochvaly a zpětné vazby se vám dostalo?

3. Jaké jste zažili okamžiky čistého štěstí?

4. Jakých úspěchů jste dosáhli, ať už byly jakkoliv malé?

5. Co vás učinilo vděčným?

6. Jakou laskavost jste udělali?

Pokud se vám zdá, že se jedná v zásadě o psaní deníku, nejste daleko od pravdy. Podle autorky ovšem neplynou výhody jen z každodenního psaní těchto deníkových záznamů, ale opakované čtení předchozích zápisů vám může pomoci vyrovnat se s obtížnými situacemi i v budoucnu. Díky takzvané asociativní paměti může vést špatná nálada způsobená jedním záporným podnětem k tomu, že se vám vybaví další zdroje stresu a pocitu neštěstí. Stane-li se něco takového, listování stránkami vašeho deníku vám může pomoci vymanit se z této temné nálady.

Autorka své závěry opírá o vědecký výzkum, který ukazuje, že je velmi očistné udělat si každý den čas na zhodnocení toho, co jsme prožili. Pokud den hodnotíme v intencích pozitivního rámce, který nám poskytují výše zmíněné otázky, naše myšlení se může posunout tak, že ve svých životech opravdu najdeme více štěstí. Pokud se zrovna necítíme úplně skvěle, můžeme snadno přehlédnout věci, které jsme udělali správně. Právě psaní deníku může tyto drobnosti dostat do popředí naší pozornosti.

Nezištnost má blahodárný vliv

Šestá otázka vychází z nedávného výzkumu o síle laskavosti. Různé studie totiž zjistily, že malé akty laskavosti zlepšují naši náladu. V současné době jsou velmi populární iniciativy, jejichž cílem je právě dělat malé nezištné činy. Lidé například zaplatí kávu, kterou si může dát náhodný neznámý, který si ji zrovna nemůže dovolit. Anebo člověk zaplatí lístek do kina navíc, který je zde k dispozici pro jiné. Nejedná se o nic nového, tento princip má hlubokou historii. V Itálii například bohatší Neapolitané kupovali "caffe sospeso" vedle svého vlastního, pro někoho, kdo byl méně majetný.

Existuje opravdu nespočet důvodů, proč jednat nezištně. Dávat ostatním pomáhá budovat sociální propojení a vede k větší důvěře ve společnosti. Podle výzkumů se lidé v posledních několika desetiletích stali mnohem individualističtějšími a v testech empatie dosahují až o 40 procent méně, než ti, kteří byli vychováni v 70. letech.

Desetiminutové hodnocení dne samozřejmě nemůže působit zázračně a autorka knihy zdůrazňuje, že každý, kdo má podezření, že trpí depresí anebo úzkostmi, by měl vyhledat odbornou pomoc. Ale pro ty, kdo se často cítí přetížení, by se mohlo jednat o zajímavý způsob, jak se každý den zastavit a zhodnotit, zda to, co děláme, je pro nás smysluplné a činí nás to šťastnými.