Cafaro pracoval jako marketingový ředitel velké společnosti, která přesunula své sídlo do východní Evropy a jeho služby v Itálii už nepotřebovala. Muž, který vystudoval mediální komunikaci, se ocitl bez práce v době finanční krize. Jeho povolání bylo na seznamu těch, bez nichž se firmy zvládnou obejít.

Posílal životopisy na všechny strany, odepsalo mu ale jen deset společností a jen pět z nich si ho pozvalo na pohovor. Po půl roce byl stále bez práce.

"Rozhodl jsem se, že si tedy nějaké povolání vymyslím. Na začátku jsem ale moc nevěděl, co dělat, protože vymyslet si práci není zrovna jednoduché," řekl v rozhovoru pro italský časopis La Direzione.

Až ve chvíli, kdy společně se zástupem naštvaných a znechucených lidí čekal frontu na poště, mu to došlo. Může zkusit nabídnout, že vystojí frontu za někoho, kdo na to nemá chuť nebo čas.

"Šel jsem domů, vyrobil leták a vytiskl pět tisíc kopií. Začal jsem ho rozdával v milánských ulicích, hlavně v centru, kde je největší koncentrace kanceláří a podnikatelů," vypráví.

Giovanni Cafaro je první italský frontař (il Codista), začal díky obyčejným letáčkům | zdroj: archiv Giovanniho Cafary

Nebýt v Itálii, na prvního klienta by čekal asi hodně dlouho. V jihoevropském ráji byrokracie mu začaly zvonit telefony hned druhý den. Začalo to drobnými firmami, které potřebovaly něco vyřešit na úřadě, ale nemohly si dovolit sekretářku postrádat celé dopoledne.

Letáky ale také udělaly své – začala se o něj zajímat média. A ta, ke kterým se informace nedostala, jako zkušený marketér oslovil sám. "Díky tomu mi samozřejmě začala klientela narůstat," říká.

Chce to organizační schopnosti

Pravidla má jasná – za hodinu čekání si bere 10 euro, vše je podloženo smlouvou a zákazník na konci dostane vystavenou fakturu. Deset euro se může zdát na místní platové průměry hodně malá částka – zvlášť, když úřední hodiny řádně omezují jeho pracovní dobu.

Když se mu ale podaří dobře si zorganizovat čas a klienty, může na jednom úřadě čekat s podklady klidně pro deset klientů najednou.

"Nejčastěji stojím frontu na finančním úřadě, katastru, městských úřadech, soudech – to jsou všechno fronty par excellence. Pak třeba platby za nájemné. Stručně řečeno, fronty, které obtěžují každého," vypočítává.

Je potřeba se vyznat ve světě byrokracie

Kdyby nabízel jen pouhé čekání ve frontě, o klienty by sice také nouzi neměl, ale rozhodl se přinést i něco navíc. V zemi, která se topí v papírování a kde se úřední pravidla mění téměř neustále, není nezvyklé, že po dvou hodinách, kdy se dostanete na řadu, zjistíte, že agendu přebralo jiné oddělení. A čekání může začít nanovo.

Cafaro proto nabízí kompletní servis, včetně znalosti zákonů a úředních postupů. "Lidé vám svěří dokumenty, osobní údaje či firemní informace, v některých případech i peníze. Vy musíte vše vyřídit, jak nejlépe to jde a samozřejmě v co nejkratším čase. To je možné jen, pokud znáte prostředí a pravidla, takže jdete najisto, což pro běžného člověka není zrovna jednoduché," podotýká.

Nevyhýbá se prakticky žádné frontě – knížku nebo noviny si vezme na poštu, do fronty na vstupenku na koncert i na nový iPhone.

Jeho workshopy pomáhají dalším nezaměstnaným Italům

Naklonovat se však neumí a o služby mají zájem po celé zemi. Začal proto poskytovat kurzy, na nichž zájemce učí, jak se stát správným frontařem. Protože ale většinu dne tráví ve frontách a nemá čas cestovat po Itálii, přešel na workshopy přes Skype, které pomáhají nezaměstnaným napříč zemí najít uplatnění.

Ne každý se však na povolání frontaře hodí. Kromě toho, že musí mít znalosti úředních postupů a působit dostatečně důvěryhodně, aby mu byli lidé ochotni svěřit dokumenty s osobními údaji, je potřeba hlavně trpělivost a slušné vychování.

"Čas a trpělivost je potřeba nejen při čekání ve frontě, ale i při tom, abyste se nepropadli do bažiny byrokracie," říká Cafaro.

Když se ho studenti na workshopech ptají, co jim může poradit, jeho odpověď je jasná: "Nikdy ve frontě nepředbíhejte. A vždy se usmívejte."