Veřejná ochránkyně práv také uvedla, že řád školy odporuje ústavnímu pořádku České republiky, školskému i antidiskriminačnímu zákonu. Takové pojetí ústavního pořádku však není v souladu s naším chápáním svobody náboženského vyznání.

Podle Listiny základních práva a svobod je Česká republika státem založeným na demokratických hodnotách, který se nesmí vázat na náboženské vyznání. Tím je dán sekulární charakter našeho státu. Každé školské zařízení musí mít právo rozhodnout o zákazu veřejné manifestace náboženských symbolů, i když by byl přípustný takový zákaz i obecně závaznou právní normou.

Co symbolizuje hidžáb

Hidžáb je muslimský šátek, kterým si žena zahaluje z náboženských důvodů vlasy, krk a poprsí. Zahalování se hidžábem je stanoveno z důvodu snížení žádoucnosti žen a tím i zájmu mužů o ně a vychází jednak z Koránu a jednak z muslimské právní vědy. Je tedy jednoznačné, že hidžáb je náboženským symbolem.

Otevřená expozice náboženských symbolů ve školách je v rozporu s rolí školy, která má být neutrálním fórem, kde dochází k rozvoji kritického myšlení. Rovněž ohrožuje principy a hodnoty, které mají školy svým žákům a studentům vštěpovat, v tomto případě zejména rovnost mezi muži a ženami, neboť hidžáb je právě symbolem takové nerovnosti.

Škola má přispívat k osvojování si kulturních hodnot, přípravě na profesionální život, budování občanské odpovědnosti žáků a studentů a rozvoji jejich osobnosti, což sice zahrnuje i výchovu k respektu k jednotlivci, jeho původu a odlišnostem, ale zároveň výchovu k akceptaci rovnosti lidí a rovného postavení mužů a žen.

Vyjadřování náboženského vyznání v prostorách školy musí být souladu s ohledem na pluralismus a svobodu ostatních a zejména nesmí narušovat vzdělávací aktivity. Tyto vzdělávací aktivity mají být neutrální, což vyžaduje, aby celá školská komunita byla chráněna před ideologickou nebo náboženskou propagandou, která vyvolává tenzi.

Sekulární charakter státu

Svoboda náboženského vyznání žáků a studentů neznamená možnost manifestovat znaky jejich náboženské příslušnosti, které mohou znamenat formu nátlaku, provokace, propagandy nebo proselytismu, podkopávat důstojnost nebo svobodu žáků nebo dalších členů školní komunity, narušovat vyučovací proces a výchovnou roli učitelů nebo zasahovat do řádu nebo fungování školy.

Expozice náboženských symbolů může mít vliv na svobodu svědomí a vyznání dalších žáků a studentů, kteří jsou kvůli svému věku vnímavější k ideologické a náboženské indoktrinací. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zdravotnickou školu, mohlo nošení hidžábu narušovat i profesní přípravu studentky.

Výměnou za to, že náš stát chrání svobodu náboženského vyznání, musí občané respektovat svobodu a neutralitu veřejného prostoru, v němž musí být zachována náboženská harmonie. Vzdělávací proces se většinou uskutečňuje právě v takovém veřejném prostoru, kde musí být respektován sekulární a neutrální charakter státu. Realizace svobody náboženského vyznání neznamená, že manifestace náboženského vyznání nemůže být předmětem regulace.

Svoboda náboženského vyznání je převážně individuální věcí vlastního přesvědčení a svědomí a neznamená automaticky právo chovat se vždy tak, jak to vyžaduje náboženská víra.

V demokratické společnosti, ve které koexistuje několik náboženství, je nezbytné uložit restrikce svobody náboženského vyznání tak, aby byly vyváženy zájmy různých skupin obyvatel. Vše výše uvedené by platilo i pro neadekvátní prezentaci symbolů křesťanských, jako např. nošení křížů nadměrné velikosti.

Na závěr je třeba poznamenat, že souladnost zákazu hidžábu s Evropskou úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod několikrát potvrdil i Evropský soud pro lidská práva.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky.

Autor je právník, přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.