Zapomeňte na vše, co vás učili ve škole. Možná to nebyli barbaři, kdo zničil Řím. Ani korupce, ani zkaženost, ani dekadence. Možná za tím stála síla, proti které nebylo úniku. Síla, která nevkročila branami města, ale snesla se z oblohy. Podle nové šokující teorie vědců mohl jednu z největších civilizací historie pohřbít led a popel. Doslova. Římská říše, ten monument lidské síly, právního řádu a vojenské mašinerie, se rozpadla kvůli zimě. Ano, čtete správně. Zimě. Nová vědecká studie tvrdí, že Evropu kolem roku 536 n. l. zasáhlo klimatické peklo na zemi – série ničivých sopečných erupcí zahalila slunce do prachu a popela a spustila miniaturní dobu ledovou, o které se do dneška skoro nemluvilo.

Vědci to dnes nazývají Pozdně antická malá doba ledová (LALIA). Výbuchy v letech 536, 540 a 547 n. l. uvolnily do atmosféry takové množství sulfátových částic, že slunce se doslova vypnulo. Obloha potemněla, teploty klesly až o 2 stupně a lidé po celé Evropě se začali třást zimou – nejen obrazně, ale i doslova. Nešlo jen o studené počasí. Šlo o hlad, nemoci, kolaps obchodu a chaos.

„Tato klimatická změna mohla být tou pověstnou poslední kapkou,“ uvedl profesor Tom Gernon z University of Southampton. Podle něj Římská říše už balancovala nad propastí – politická krize, ekonomické problémy, vnější tlaky. A pak přišlo tohle. Tma, mráz a hlad. A impérium, které mělo ovládnout svět, se začalo hroutit jako domeček z karet. Zní to šíleně? Vědci objevili zaoblené kameny na islandských plážích, které tam dorazily... na ledovcích z Grónska. To znamená, že oceány byly tak chladné, že umožnily obrovským kusům ledu nést balvany stovky kilometrů. A to je jen špička ledovce – doslova. Ještě přesvědčivější důkazy přinesla ledová jádra z Grónska a Antarktidy. Vědci v nich našli vrstvy s extrémně vysokým obsahem síranů – jasné otisky sopečných výbuchů, které zasáhly celý svět.

zdroj: Profimedia.cz

A co se dělo mezitím v říši? Pustošení. Katastrofa. Zoufalství. Už od vyplenění Říma v roce 410 to šlo z kopce, ale tohle bylo něco jiného. Temná obloha na týdny, někdy i měsíce, neúroda, hladomor, nemoc. Sídla byla opouštěna, obchodní cesty se rozpadaly. Celé oblasti se proměnily v duchy minulosti. Římané, kdysi pánové světa, začali bojovat o přežití. Ale zatímco Západořímská říše kolabovala pod tíhou klimatu a chaosu, Byzanc — východní sestra — přežila. Jak je to možné? Části Východořímské říše byly ochlazením zasaženy méně a měly silnější byrokracii, lepší správu a pružnější zásobování. Zatímco Západ umíral, na Východě města dál rostla, a obchod ve východním Středomoří se nezastavil.

Je to fascinující a děsivé zároveň. Celé impérium – postavené na železu, kameni a krvi – se zhroutilo možná ne kvůli nepříteli, ale kvůli oblaku prachu a poklesu teplot. Klima – nenápadný, neviditelný zabiják – udeřilo přesně tam, kde bylo impérium nejslabší: do zásob, do zdraví, do stability. Ať už tomu věříte nebo ne, jedno je jisté: pád Říma může být temným zrcadlem naší vlastní civilizace. Protože pokud se to stalo jim – s jejich armádami, zákony a pevnostmi – kdo říká, že se to nemůže stát znovu?