V ostrovním království v reakci na útok přerušili kampaň před parlamentními volbami vyhlášenými na 8. června. Britové přitom mají ještě v živé paměti vraždu labouristické poslankyně Jo Coxové týden před referendem o brexitu, po níž byla též přerušena kampaň.

Další silná paralela se nabízí s ohledem na město, kde útočil atentátník. Nejednoho návštěvníka Manchesteru překvapí souvislá zástavba neobvykle moderních budov přímo v centru města. 

Oblast kolem Corporation Street, kde nyní stojí nová moderní nákupní centra a kancelářské budovy, v roce 1996 téměř srovnal se zemí mohutný bombový útok Irské republikánské armády (IRA). Při čtení pamětní tabule připomínající tuto událost mrazí v zádech. Udivující je zejména drtivá síla detonace a rozsah škod, kvůli kterým bylo nutné zcela nově vystavět několik bloků. 

Centrum Manchesteru po útoku IRA | zdroj: Profimedia

Proto je také takřka neuvěřitelné, že na rozdíl od jiných krvavějších útoků v dobách teroru spojeného s otázkou Severního Irska, si ničivý útok IRA v Manchesteru nevyžádal jedinou oběť na životech.

Devadesát minutu před detonací dostaly úřady telefonické varování o nastražené bombě. Policejním pyrotechnikům se výbuchu sice nepodařilo zabránit, ale blesková evakuace takřka 80 tisíc osob zabránila ztrátám životů, byť se i tak zranilo na dvě stovky lidí. 

V porovnání s výbuchem z roku 1996 ještě více vyniká nelidskost pondělního útoku v manchesterské aréně, kde více než 20 tisíc návštěvníků - převážně dětí v doprovodu s rodiči - krátce předtím přihlíželo koncertu americké popové hvězdy.

Na rozdíl od sebevražedného atentátníka IRA sice demonstrovala svou technickou kapacitu, která jí umožnila srovnat se zemí i několik domů najednou, stovkám obětí však zabránil telefonát osoby s irským přízvukem. Varovný hlas uvedl kódové slovo IRA sloužící k dorozumění s policií, že opravdu jde o reálnou hrozbu.

Dlouhá desetiletí severoirského konfliktu si vyžádala mnoho krve a obětí na obou stranách. Na manifestaci síly v roce 1996 však lze spatřit i jistou míru humanity, či alespoň strach z důsledků, které by extrémně krvavý útok mohl přinést.

Sebevražedný atentátník však žádné zábrany neměl. Co víc, za oběti si zvolil tu nejzranitelnější část obyvatel. Až jednou vznikne pamětní tabule po útoku na koncertě Ariany Grande, její čtení bude připomínat nejen dvaadvacet obětí, ale také ztrátu veškerých zbytků humanity, které ještě měly severoirští teroristé, ale nikoli už atentátník v nedaleké koncertní hale. 

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)